3
Sportovní areál Univerzity Maryland Univerzitní kampus, Maryland
Thorn seděl vedle Marissy Loweové na lavičce a dívali se na šermíře. Thorn byl nejšťastnější na světě. Krásná žena, která ho miluje a chce si ho vzít, příjemné místo a pohled na několik špičkových závodníků, kteří spolu bojují flerety, kordy a šavlemi. Tady mu bylo krásně. Život byl dobrý.
„Kdy se objeví Jamal?“ zeptala se Marissa.
„Už brzy,“ řekl Thorn. „A hele, tady je – tamhle.“ Ukazoval.
„On je černý,“ řekla.
„Ty ale taky, pokud si vzpomínám.“
„O tom ses mi nikdy předtím nezmínil.“
„Tys nevěděla, že jsi černoška?“
„Já tě praštím, Tommy.“
„No nic, dobře, jenom jsem tě nechtěl zdrtit obdivem.“
Usmál se a ona ho stejně praštila do ramene.
„Au. Vy ze CIA jste samá hrubá síla a násilí, co?“
„Stačí slůvko do správného ucha a je z tebe kaše, Tommy.“
Zasmál se. Zábavná. Chytrá. Krásná. Lepší to přece už ani být nemůže, ne? A dokonce ji baví šerm, i když se mu začala teprve učit. „Jamal se zahřívá. Jeho zápas začne za pár minut.“
„Děláš tady dobrou věc, Tommy.“
Pokrčil rameny. Jamal měl skutečný talent. Byl dobrý s fleretem, ale vynikající s kordem a na děcko z D.C., které se k tomuhle sportu dostalo ve zralém věku dvanácti let a věnuje se mu teprve čtvrtým rokem bez kontaktu se skvělými učiteli, to bylo hodně dobré.
Thorn vydělal spoustu peněz za určité části softwaru, který vyvinuly jeho společnosti, než začal pracovat pro Net Force. Takže sponzorovat pár chudých dětí, které se chtějí věnovat šermu, aby si mohly dovolit dobré trenéry a vybavení a měly peníze na cesty na turnaje, to zas tolik nestálo. On sám vyrostl ve skromných poměrech, věděl, co to znamená, věnovat se šermu, nemluvě o tom, jaké úsilí stojí cesta na vrchol. Cestoval přes celou zemi za peníze, které si vydělal prodejem pečivá a mytím aut. Tohle bylo to nejmenší, čím to mohl někomu vrátit.
Jamal přišel k dráze, kovovému pásu na podlaze zakrytému tkaninou.
„Už je tady. Koukej se.“
Na určité části této akce si Thorn stále ještě nezvykl. Za jeho časů bylo vybavení hodně podobné tomu, jaké bývalo celá desetiletí: čepel připojená k tělu kabelem, který vám vedl do rukávu a dolů po zádech zapojený do cívky na zemi, takže jste museli dávat pozor při výpadech nebo rychlém ustupování, to vše se napojovalo ke skříni na kontrolu skóre. Dnes však bylo všechno bezdrátové – tedy skoro. Kabel stále vedl rukávem a po zádech, ale nyní byl zapojen do krabičky, kterou měl každý závodník na zádech.
Kdysi vám kamarád musel pomoci celé zařízení připnout, přitom pronesl do ucha pár povzbudivých slov, možná vám i promasíroval ramena. Dneska jste ale spíš jako křesťan v jámě lvové – úplně sám…
Jamal přistoupil k čáře. Jeho protivník, další mladík přibližně v jeho věku, udělal totéž. Rozhodčí, mladý muž, kterému mohlo být něco přes dvacet, jim francouzský řekl, aby se pozdravili, nasadili si masky a připravili se.
Jamal zvedl svůj kord k bradě, pozdravil svého protivníka, rozhodčího i zapisovatele skóre. Rychle také mrkl k divákům, načež si nasadil přilbu.
„Etes-vouspréts?“ zeptal se rozhodčí.
Oba přikývli.
Allezr
„Teď se dívej,“ řekl Thorn.
Existovalo mnoho možností, jak zápasit kordem: rychle a zuřivě, pomalu a ostražitě, nenápadně, silou, pákou, rychlostí. Jamal, jako většina šermířů, mohl použít řadu technik a stylů, ale dával přednost pomalému, obezřetnému přístupu. Vynikal tím, že využíval chyby svých protivníků – a byl velmi, velmi dobrý v tom, že jim pomáhal ty chyby dělat.
Prozatím byl při předchozích zápasech velmi pomalým útočníkem. Nyní však, jakmile rozhodčí vydal pokyn, urazil vzdálenost, jež jej dělila od soupeře, co nejrychleji, mával špičkou kordu a odrazil čepel svého protivníka a zasadil mu ránu přímo doprostřed masky.
„Co se stalo?“ zeptala se Marissa.
Thorn se ušklíbl. „Překvapil ho,“ řekl.
„To jsem viděla taky. Ale jak?“
Thorn se usmál. „Napálil ho. Většina turnajů šermu je hromadných – každý s každým – a všichni závodníci sledují svoje budoucí protivníky, hodnot…
