VYHLÍDKOVÁ JÍZDA
„Tudy, prosím, tudy,“ ukazoval všem Ed Regis. Žena po jeho boku vydávala lehké sluneční helmy s nápisem ‚Jurský park‘ na čele a s logem zobrazujícím malého modrého dinosaurka.
Z podzemní garáže pod hlavní budovou vyjela řada terénních džípů značky Toyota. Všechna auta se zastavila, aniž by se jich dotkl nějaký řidič, a tiše stála. Dva černoši v safari stejnokrojích otevírali cestujícím dveře.
„Do každého auta dva až čtyři cestující, prosím,“ ozval se hlas z magnetofonu. „Do každého auta dva až čtyři cestující. Děti mladší deseti let smějí jet jen v doprovodu rodičů. Do každého auta dva až čtyři cestující prosím…“
Tim sledoval, jak Grant, Sattlerová a Malcolm nastoupili do prvního džípu společně s tím právníkem, s Gennarem. Obrátil se na Lex, která stála s pěstičkou vraženou do své rukavice.
Tim ukázal na první auto a zeptal se: „Nemohl bych jet s nima?“
„Bohužel, mají hodně věcí k prodiskutování,“ odpověděl Ed Regis. „Technických záležitostí.“
„Mě technické věci zajímají,“ řekl Tim. „Radši bych jel s nima.“
„No, uslyšíš, co si povídají,“ ujistil ho Regis. „Budeme mít mezi auty rádiové spojení.“
Předjelo druhé auto. Tim a Lex do něho nastoupili a Ed Regis je následoval. „Tohle jsou elektrická auta,“ řekl. „Poháněná kabelem uloženým v silnici.“
Tim byl rád, že sedí na předním sedadle, poněvadž na palubní desce se kupily dva počítačové monitory a schránka, která mu připadala jako CDROM, číslicový kompaktní disk. Byl tam také přenosný radiotelefon a vestavěná krátkovlnná vysílačka. Ze střechy trčely dvě antény a z kapsy na dveřích vyčuhovaly jakési podivné ochranné brýle.
Černoch zabouchl dveře džípu. Zahučela elektřina a auto se rozjelo. Tři vědci a Gennaro před nimi se o něčem dohadovali a rozhazovali přitom rukama, debata je zjevně vzrušila. Ed Regis řekl: „Poslechněme si, co si povídají.“ A v interkomu zapraskalo.
„Nevím, co si k čertu myslíte, že tady děláte!“ ozval se v něm vzápětí Gennarův hlas. Zněl velmi rozzlobeně.
„Vím docela přesně, proč jsem tady,“ odvětil Malcolm.
„Jste tady proto, abyste mi radil, a ne proto, abyste mi předhazoval nějaké zatracené hlavolamy. Mám pět procent téhle společnosti a odpovědnost zjistit, zda si Hammond počíná zodpovědně. A teď, vy si sem sakra přitáhnete…“
Ed Regis stiskl knoflík a řekl: „Tyhle lehké džípy poháněné elektricky jsme si dali speciálně postavit od firmy Toyota v Osace, abychom neznečišťovali životní prostředí v Jurském parku. Doufáme, že by se v nich případně dalo jezdit přímo mezi zvířaty – stejně jako v afrických rezervacích – ale, pro tentokrát, budeme jen sedět a vychutnávat jízdu, při které si můžeme sami dělat průvodce.“ Odmlčel se. „A mimochodem, tady vás slyšíme.“
„Prokristapána,“ ozval se Gennaro. „Musím mít možnost mluvit volně. To nebyl můj nápad, aby sem přijely ty zatracené děti…“
Ed Regis se mdle pousmál a zase stiskl knoflík. „Právě zahajujeme vyhlídkovou jízdu.“ Zaslechli fanfáry na trubky a na monitorech se rozzářil nápis VÍTÁME VÁS V JURSKÉM PARKU. Zvučný hlas řekl: „Vítáme vás v Jurském parku. Vstupujete v těchto chvílích do prehistorie, do dávno zašlého světa, do světa obrovitých tvorů, kteří už dávno zmizeli i povrchu zemského. Dostalo se vám výsady spatřit jej na vlastní oči.“
„To je Richard Kiley,“ komentoval Ed Regis. „Peníze tu nehrají žádnou roli.“
Džíp projel hájkem nízkých palem se silnými kmeny. „Nejdříve si povšimněte,“ říkal Richard Kiley, „jaké pozoruhodné rostliny jsou tu všude kolem vás. Tyto stromy po vaší levici i pravici se jmenují cykasy. Jsou to vývojově velmi staré rostliny z triasu a jury, dřeviny podobné palmám. Cykasy byly oblíbenou potravou dinosaurů. Můžete vidět také benetity a jinany dvoulaločné. Ve světě dinosaurů rostly však už také modernější stromy, například borovice, jedle a bahenní cypřiše. Rovněž je všechny uvidíte.“
Džíp se pozvolna šinul mezi houštinami. Tim postřehl, že ploty a náspy jsou pokryty zelení, čímž se podtrhává dojem, že projíždějí skutečnou džunglí.
„Svět dinosau…
