27
Vařák si pozorně prohlížel členy Inver Brass sedící kolem stolu. V tvářích se jim odráželo světlo mosazných lampiček, které měli všichni před sebou. Byl naprosto soustředěný, protože se musel zaměřit na dvě roviny.
Tu první představovala zpráva, kterou jim předal. Druhou byla okamžitá reakce všech členů na určitá fakta obsažená v jeho zprávě. Snažil se zachytit v očích některého z členů Inver Brass cosi podezřelého, ale nedařilo se mu to. Když postupně probíral téma současného viceprezidenta i jeho družiny a lehce se přitom dotkl „neškodných“ podrobností, které se dozvěděl od „špicla“ mafie v tajné službě. Na jejich tvářích se neobjevil záblesk překvapení ani strachu. Viděl jen upřené pohledy bez jakéhokoli výrazu. Přesvědčivě k nim promlouval a pozoroval jejich oči, ale druhá rovina jeho mysli zároveň analyzovala zásadní fakta ze života lidí, kteří za těmi tvářemi skrývali.
A jak si je v šerosvitu lampiček prohlížel, jako vždy cítil, že se nachází v přítomnosti gigantů. O jednom z nich to však neplatilo. Ten někdo odhalil pobyt Emmanuela Weingrasse v Mesa Verde v Coloradu. Tajemství, které neznala ani ta nejlépe informovaná místa ve Washingtonu. Jedna z těch zastíněných tváří patřila zrádci Inver Brass. Ale která?
Samuel Winters? Pokračovatel bohaté americké dynastie, založené ještě za časů železnice a olejářských baronů konce devatenáctého století. Uznávaný vědec, spokojený se svým pohodlným životem v bohatství, poradce prezidentů bez rozdílu politické příslušnosti. Velký člověk, žijící v souladu se sebou samým. Ale bylo tomu skutečně tak?
Jacob Mandel? Uctívaný finanční génius, který navrhl a provedl reformy, jež konečně přeměnily Burzovní a měnovou komisi na pružný nástroj amerického finančnictví. Z chudé židovské čtvrti ve východní části New Yorku vplul přímo do salónů obchodních princů. Říkalo se, že žádný slušný člověk by ho nemohl nazvat svým nepřítelem. Stejně jako Winters nestavěl své zásluhy na odiv a dosáhl toho opravdu hodně. Ale co když tajně toužil ještě po něčem víc?
Margaret Lowellová? Opět členka staré bohaté rodiny na trase New York Palm Beach. Byla vynikající právničkou, přesto rezignovala na požitky plynoucí z komerčního práva a dala se na advokacii. Neúnavně se stavěla na obranu pronásledovaných, oloupených a utlačovaných. Její silnou stránkou je praxe i teorie. Říká se, že se stane druhou ženou u Nejvyššího soudu. Nebo je snad ta advokacie pouze zástěrkou úplně jiných zájmů?
Eric Sundstrom? Specialista na vývoj pozemních i kosmických technologií, držitel více než dvaceti vysoce lukrativních patentů. Drtivou většinu peněz, které za ně inkasoval, věnoval na podporu vývoje a také na dobročinné účely. Vynikal mimořádným intelektem, jenž se skrýval za tváří cherubínka, šibalským úsměvem a rozcuchanými zrzavými vlasy. Občas působil dojmem, že se za své nadání stydí. Když mu je někdo připomněl, vždycky se ošíval. Ale co když je to všechno jen přetvářka?
Gideon Logan? Pravděpodobně nejsložitější postava celé pětice, což bylo vzhledem k černé barvě pleti pochopitelné. Vydělal spoustu peněz obchodem s nemovitostmi, nikdy však nezapomněl, odkud vyšel. Najímal si proto firmy, které patřily černochům. Říká se, že bez halasu vykonal pro občanská práva víc než jakákoli dobročinná organizace. Vedení státu mu už nabízelo řadu míst ve vládě, ale on je odmítal. Byl přesvědčen, že může dosáhnout víc jako nezávislá osoba v soukromém sektoru, než kdyby ho někdo spojoval s politickou stranou a jejími praktikami. Dřel do úmoru a měl zřejmě jedinou slabůstku: luxusní usedlost na Bahamách. Tady čas od času trávil víkendy a lovil ryby z patnáctimetrové jachty Bertram s manželkou, s níž žil už dvanáct let. Ale není celá ta legenda o Gideonovi neúplná? Odpověď zněla ano. O několika letech jeho bouřlivého života se nevědělo vůbec nic. Jako by v té době ani neexistoval.
„Miloši?“ ozvala se Margaret Lowellová. „Jak se proboha vedení státu podařilo udržet v tajnosti výhrůžky Bollingerovi? Měl přece k dispozici jednot…
