4
WASHINGTON
V těch prvních hrozných dnech ve Sparcotu, kdy zbědovaní lidé vytvořili první společenství a nemocemi stižené léto začalo přecházet do deštěm smáčeného podzimu, si Charley Samuels po nějaký čas vůbec neuvědomoval, že toho vysokého muže s velkou pleší a plnovousem zná. Byla to doba, kdy každý sledoval spíš nepřátele než přátele.
Charley přijel do Sparcotu ve skleslé náladě několik dnů po Timberlaneových.
Jeho otec vlastnil malé knihkupectví v jednom městě na jižním pobřeží. Ambrose Samuels byl melancholický a náladový člověk. Ve chvílích své nejlepší nálady předčítal nahlas paní Samuelsové, malému Charleymu a jeho dvěma sestrám, Ruth a Ráchel. Četl jim z tisíců starobylých teologických knih, které měl uložené v druhém poschodí starého krámku, nebo z děl starobylých a zasmušilých básníků, jež se neprodávala o nic lépe než teologie.
Mnoho z těchto neprodejných zásob tak zákonitě utkvělo Charleymu v hlavě. Dokázal je později kdykoliv citovat, aniž by věděl, kdo a kdy to napsal, a pamatoval si pouze, že verše pocházely z jakéhosi svazku, který otec označil jako ,folio se zlatou ořízkou‘ nebo ,osmerka s vazbou z teletiny‘.
„Každý člověk myslí, že jen druhý smrtelný je;
Až znenadání udeří jej hrozná rána osudu
A do jeho zraněného srdce vnese náhlý děs.
Ale jeho srdce zraněné je vánku podobné,
A bolest mizí, kde šíp proletěl, již stopa není.
A jako ptačí křídlo na nebi jizvu nezanechá,
Jak oddělená vlna nezbrázděná kýlem,
Tak v lidském srdci myšlenka na smrt umírá,
A s něžnou slzou, již Příroda uroní nad
milovaným člověkem, pak odchází do hrobu.“
Byla to lež. Když bylo Charleymu jedenáct, zanechal ten hrozný duševní otřes v jeho srdci navždycky přítomnou myšlenku na smrt. Následovala nemoc z ozáření - jako následek toho svévolného činu, který lidé nazývali Neštěstí. Za rok zemřel jeho otec na rakovinu.
Obchod prodali. Paní Samuelsová odešla se svými třemi dětmi do svého rodného města, kde si sehnala práci sekretářky. Charley začal pracovat, když mu bylo patnáct. O tři roky později zemřela jeho matka.
Vykonával řadu podřadných prací, a zároveň se snažil nahradit svým sestrám otce. To bylo na sklonku osmdesátých a počátkem devadesátých let dvacátého století. Ve srovnání s tím, co mělo přijít, to byla - mravně i hospodářsky - poměrně stabilní doba. Ale práce už se sháněla hůř. Dočkal se toho, že jeho sestry získaly slušné zaměstnání, zatímco on zůstával stále doma.
Poslední událostí, která jej silně poznamenala, bylo vypuknutí války. Tenkrát mu bylo devětadvacet. Šílenství stíhalo šílenství, jednotlivé národy krvácely, aby vybojovaly těch několik zbývajících dětí, které přežily. Tehdy dospěl k názoru, že něco přece člověka musí přesahovat, nemá-li být celé stvoření pouhou fraškou. Připadalo mu, že jedině v náboženství může najít jisté protilátky na všudypřítomné zoufalství. Nechal se pokřtít v metodistické církvi - jeho otce by tento krok určitě rozzuřil.
Aby se Charley vyhnul válečnému odvodu, vstoupil do sborů Infantopu, národní pobočky organizace Childsweep, zasvěcené udržování života, nikoliv jeho braní. Okamžitě jej odtrhli od Ráchel a Ruth a střemhlav byl vržen do ohniska celosvětového zápasu. Tehdy se seznámil s Algym Timberlanem.
Po revoluci a stažení Británie z války v roce 2005 se Charley vrátil, aby opět pečoval o své sestry. K svému zděšení zjistil, že Ruth a Ráchel začaly provozovat prostituci a vede se jim dobře. Všechno se provádělo velmi diskrétně a každé odpoledne obě stále pracovaly v blízkém obchodě. Charley potlačil hlas svého svědomí, nastěhoval se k nim, a bránil je, jak jen mohl.
Stal se z něho slavný vyhazovač jejich vzkvétajícího podniku. Jenže za vlády Koalice a později Spojených vlád nastaly jaksepatří krušné časy. Svět se hroutil do stáří a chaosu. Ale to, co sestry nabízely, zůstávalo nutností. Prosperovali, dokud se Anglií nezačala plížit cholera.
Charley přinutil své sestry odjet z postiženého města a zamířil s nimi na venkov. Ráchel a Ruth neprotestovaly…