Dívka, která kopla do vosího hnízda (Stieg Larsson)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA 16

   Pátek 27. května až úterý 31. května

Mikael Blomkvist odešel z redakce Milénia v pátek o půl jedenácté večer. Seběhl po schodech do přízemí, sklepem se dostal na vnitřní dvorek a odtud sousedním domem na Jestřábí ulici. Na cestě z Mosebacke potkal skupinu mladých lidí, nikdo mu však nevěnoval pozornost. Pokud by někdo hlídal budovu, musel by se domnívat, že jako obvykle přespává v redakci Milénia. Tento systém vymyslel již v dubnu. Ve skutečnosti měl noční službu v redakci Christer Malm.

Mikael se patnáct minut potuloval po vedlejších uličkách a cestách pro pěší a poté zamířil na Rybářskou ulici číslo devět. Vyťukal vstupní kód, vyšel po schodech do posledního patra a Lisbethinými klíči otevřel dveře jejího bytu. Vypnul alarm. Pokaždé se cítil nesvůj, když vstoupil do bytu Lisbeth Salanderové o jednadvaceti místnostech, z nichž zařízené byly jen tři.

Uvařil si konvici kávy, připravil obložené chleby a poté zamířil do Lisbethiny pracovny, kde zapnul její PowerBook.

V polovině dubna, když přišel o zprávu Gunnara Björcka z vyšetřování v roce 1991 a všiml si, že ho někdo sleduje, přesunul svůj hlavní stan do Lisbethina bytu. Veškerou důležitou dokumentaci přestěhoval k ní na stůl. Trávil zde několik nocí v týdnu, přespával v její posteli a pracoval na jejím počítači. Před svým odjezdem do Gossebergy, kde hodlala zúčtovat se Zalaščenkem, Lisbeth vymazala celý harddisk. Mikael z toho vyvodil, že se sem už zřejmě nehodlá vrátit. Pomocí jejího operačního systému počítač znovu zprovoznil.

Od dubna nepoužil své vysokorychlostní připojení. Využil Lisbethin internet, otevřel program ICQ a vyťukal adresu, kterou mu Lisbeth vytvořila a oznámila prostřednictvím skupiny na yahoo Bláznivý_stůl.

 

  » Ahoj, Sally.

  » Povídej.

  » Napsal jsem dvě kapitoly, o kterých jsme tenhle týden mluvili. Nová verze je na yahoo. Jak je to s tebou?

  » Mám sedmnáct stran. Zrovna je dávám na Bláznivý stůl.

  » Fajn. Jsou tady. Přečtu si je a pak to probereme.

  » Mám ještě něco.

  » Copak?

  » Vytvořila jsem na yahoo další skupinu s názvem Rytíři.

  » Aha. Rytíři bláznivého stolu.

  » Heslo yacaraca12.

  » Dobře.

  » Má čtyři členy. Tebe, mě, Plaguea a Trinityho.

  » Tvoji záhadní internetoví kamarádi.

  » Družina.

  » Hmm.

  » Plague zkopíroval materiál z počítače žalobce Ekströma. Hackli jsme mu ho v dubnu.

  » Jo.

  » Když přijdu o kapesní počítač, Plague ti bude dál dodávat informace.

  » Prima. Díky.

 

Mikael se odpojil z ICQ, a zalogoval se na yahoo do skupiny s názvem Rytíři. Od Plaguea tam našel jediný odkaz na anonymní adresu, tvořenou pouze číslicemi. Zkopíroval ji do Exploreru, stiskl „enter“ a okamžitě se ocitl na webových stránkách obsahujících šestnáct gigabajtů tvořených daty z harddisku státního zástupce Ekströma.

Plague si situaci zjevně usnadnil tím, že sem zkopíroval celý Ekströmův harddisk. Mikael strávil přes hodinu tříděním jeho obsahu. Zavrhl systémové složky, software a nekonečné množství několik let starých předběžných vyšetřování. Nakonec si stáhl čtyři složky. Tři z nich byly nazvány PředbVyš.–Salanderová, Pomluvy–Salanderová a PředbVyš.–Niedermann. Ve čtvrté byla kopie e-mailové schránky státního zástupce Ekströma do čtrnácté hodiny předchozího dne.

„Díky, Plague,“ řekl si sám pro sebe Mikael Blomkvist.

Tři hodiny strávil pročítáním Ekströmova předběžného vyšetřování a plánované strategie pro soudní proces s Lisbeth Salanderovou. Nijak ho nepřekvapilo, že se většinou týkala jejího psychického stavu. Ekström požadoval rozsáhlé psychiatrické vyšetření a rozeslal spoustu e-mailů, z nichž vyplývalo, že ji chce co nejdříve nechat převézt do vazební věznice na Kronobergu.

Mikael zjistil, že pátrání po Niedermannovi se stále ještě nehnulo z místa. Hlavním vyšetřovatelem byl Jan Bublanski, kterému se proti Niedermannovi podařilo získat jisté důkazy v případě vražd Daga Svenssona, Mii Bergmanové i advokáta Bjurmana. K většině těchto důkazů jim při třech dlouhých dubnových výsleších pomo…

Informace

Bibliografické údaje

  • 16. 9. 2024