5
Navázání kontaktu
O něco později mám schůzku na ministerstvu zemědělství s dívkou jménem Catherine Lechardoy. Sada programů se jmenuje Sykomora. Skutečná sykomora je strom vyhledávaný uměleckými truhláři, který navíc dává nasládlou mízu, roste v některých oblastech mírného podnebného pásma; rozšířen je zejména v Kanadě. Programy Sykomora jsou vytvořeny v pascalu, několik obecnějších částí pak v C++. Pascal je francouzský spisovatel ze 17. století, autor slavných Myšlenek. Současně je to bohatě strukturovaný programovací jazyk, zvláště vyhovující zpracovávání statistických údajů, s jehož obsluhou jsem byl v minulosti podrobně seznámen. Programy Sykomora měly sloužit k výplatě státních dotací zemědělcům a tuhle oblast měla na starosti Catherine Lechardoy, rozumí se z počítačového hlediska. Až doposud jsme se s Catherine Lechardoy nesetkali. Jednalo se tedy o “první navázání kontaktu”.
Na naší branži počítačového inženýrství je pravděpodobně nejpřitažlivější kontakt s klientelou; nebo to aspoň u sklenky fíkového likéru vyzdvihuje vedení podniku (častokrát jsem na posledním letním soustředění v Ku§adasi zaslechl jejich bazénové úvahy).
Osobně se odhodlávám k prvnímu kontaktu s novým klientem vždy s určitou nevolí; zapojit se do dané struktury různých lidských bytostí, na jejichž společnost si budete muset zvyknout, je neradostná perspektiva. Ze zkušenosti pochopitelně vím, že lidi, se kterými jsem nucen jednat, jsou ne-li naprosto stejní, pak zcela shodní ve svých zvycích, názorech, vkusu a obecně způsobu nahlížení na život. Teoreticky tedy není čeho se bát, profesionální charakter schůzky by navíc měl být zárukou její neškodnosti.
Přesto jsem si však už několikrát ověřil, že lidem záleží na tom, aby se odlišovali pomocí jemných a nepříjemných změn, vad, charakterových vlastností atd.
- zřejmě za účelem přinutit druhého, aby je považoval za svébytné jedince. A tak jeden bude hrát tenis, druhý bude mít zálibu v dostizích, ze třetího se vyklube náruživý golfísta. Někteří vyšší kádři milují filé ze sledů; jiní je nesnášejí. Kolik osudů, tolik možných cest. Takže zatímco obecný rámec “prvního kontaktu s klientem” je jasně vymezen, určitá oblast nejistoty bohužel stále přetrvává.
V mém případě jsem Catherine Lechardoy v kanceláři číslo 6017 nezastihl. Prý ji, jak mi bylo oznámeno, “zdrželo nějaké zařizování v řídícím středisku”.
Byl jsem vyzván, abych se posadil a počkal, což jsem učinil. V místnosti se mluvilo o atentátu, ke kterému došlo předchozího dne na Champs-Élysées. V kavárně někdo umístil bombu pod sedačku. Dvě osoby zahynuly. Třetí přišla o obě nohy a půlku obličeje, zůstane zmrzačená a slepá. Dozvěděl jsem se, že nešlo o první atentát, o několik dní dříve vybuchla bomba na poště poblíž radnice a roztrhala padesátiletou ženu. Dozvěděl jsem se rovněž, že tyto atentáty mají na svědomí arabští teroristé, požadující propuštění jiných arabských teroristů, uvězněných ve Francii kvůli různým vraždám.
Okolo páté odpolední jsem musel odejít na policii, abych nahlásil krádež svého auta. Catherine Lechardoy se nedostavila a rozhovoru jsem se nijak nezúčastnil. Předpokládám, že k navázání kontaktu dojde někdy jindy.
Policista, který se mnou sepisoval protokol, byl asi mého věku. Byl zjevně provensálského původu a na ruce měl snubní prsten. Uvažoval jsem, zda jeho žena, on a případně děti jsou v Paříži šťastní. Žena pošťačka, děti v jeslích? Těžko říct.
Jak se dalo očekávat, byl trochu rozmrzelý a zklamaný: “Krádeže… každou chvíli nějaká… žádná šance… stejně je hned propustí…” Přátelsky jsem přikyvoval těm prostým a upřímným slovům, vycházejícím z jeho každodenní zkušenosti; nemohl jsem však udělat nic, čím bych mu jeho břímě ulehčil.
Ke konci jsem měl přesto pocit, že jeho zklamání se zbarvuje trochu pozitivnějšími tóny: “Tak nashledanou! Možná že to vaše auto nakonec přece najdeme! Stává se to…!” Myslím, že chtěl ještě něco dodat; nebylo však co.
