Celá e-kniha Žít a nechat zemřít ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 20
JESKYNĚ KRVAVÉHO MORGANA
Bond okamžitě pochopil, proč se u ostrova drželi žraloci a barracudy a proč napadli a napůl sežrali tři muže.
Pan Big využíval moře ke své ochraně. Bylo to pro něj typické - nápadité, a přitom technicky jednoduché a snadno proveditelné. Z přemýšlení Bonda vytrhl děsivý úder do ramene. Vzápětí od něj zacouvala dvacetilibrová barracuda s kusem potápěčského obleku i Bondova masa v tlamě. Necítil však bolest, jen strašlivou žaludeční slabost z vědomí, že kus jeho samého vězí v té stovce ostrých zubů. Pustil se bronzového lodního šroubu a prudce vyrazil směrem ke skalám. Do potápěčského obleku mu začala pronikat voda.
Bond uvažoval o tom, že se vynoří, když uviděl ve skále před sebou širokou puklinu. Její spodní část byla částečně zakryta velikým balvanem, ale Bondovi se podařilo dostat se dovnitř. Obrátil se právě ve chvíli, kdy na něj podruhé zaútočila táž barracuda. Viděl její horní čelist, která se rozevřela do pravého úhlu.
Bond téměř naslepo vystřelil a zasáhl rybu do středu zdvižené horní čelisti. Šíp čelist prorazil a zůstal v ní vězet asi v polovině své délky. Lanko bylo stále volné.
Barracuda se zastavila tři stopy od Bondova břicha. Pokusila se sevřít čelisti a pak mocně zatřásla protáhlou plazí hlavou. Nakonec se prudce obrátila a v divokých kličkách vyrazila pryč i s harpunou, kterou vytrhla Bondovi z ruky. Bond věděl, že zraněnou rybu brzy napadne jiná a roztrhá ji na kusy.
Děkoval Bohu za chvíli oddechu. Kolem ramene se mu tvořil oblak krve. V několika vteřinách ji může ucítit další ryba. Proklouzl kolem balvanu a byl odhodlán ukrýt se někde pod přístavním molem, než promyslí další postup.
Pak uviděl jeskyni, kterou mu předtím zakrýval balvan. Vypadala téměř jako vstupní dveře do základny ostrova. Proplul jí, postavil se na jemném písku a rozsvítil baterku.
Mohl se sem za ním dostat žralok, ale v omezeném prostoru by se mu špatně útočilo. A rozhodně by se sem příliš nehrnul, protože i žralok se bojí, že si odře svou tuhou kůži o útesy. I kdyby se sem však dostal, měl by Bond dost času zaútočit mu na oči dýkou.
Posvítil baterkou na strop a na stěny jeskyně. Byla nepochybně vybudována, nebo aspoň dotvořena, člověkem. Bond odhadoval, že byla vykopána odněkud zprostředka ostrova.
“Ještě aspoň dvacet yardů, chlapi,” pobízel asi Morgan dozorce otroků. A pak se zničehonic prokopali do moře a voda vrhla na skálu změť těl a postupně pohltila výkřiky a navždy umlčela svědky.
Velký balvan u vchodu měl střežit podmořský východ. Ten rybář ze Žraločí zátoky, který před půl rokem tak náhle zmizel, musel najít balvan odvalený bouří nebo přílivovou vlnou hnanou hurikánem. Pak našel poklad a věděl, že bude potřebovat pomoc při jeho vyzdvižení. Bílý muž by ho podvedl. Raději půjde za tím velkým černošským gangsterem do Harlemu a dojedná s ním ty nejlepší podmínky. Zlato patřilo černochům, kteří zemřeli při jeho ukrývání, a černochům by se tedy mělo vrátit.
Bond stál v tunelu a cítil slabé proudění vody. Napadlo ho, že do bahnitého dna řeky Harlem zapadl další sud s betonem.
V tom okamžiku uslyšel bubny.
Už mezi rybami k němu i přes vodu doléhalo slabé dunění, které zesílilo, když vplaval do jeskyně. Přičítal je však nárazům vln na ostrovní skály, a kromě toho měl zcela jiné starosti.
Teď však rozpoznával výrazný rytmus. Zvuk kolem něj pulzoval a rozléhal se do temného dunění. Bond si připadal jako uvězněný ve velkém kotli. Bubnování mělo zřejmě dvojí účel. Nepochybně sloužilo ke svolávání ryb a podněcování jejich aktivity. Quarrel mu jednou vyprávěl, jak rybáři v noci tlučou pádly na své kánoe, aby probudili a přilákali ryby. Tohle bylo zřejmě totéž. Současně však mělo bubnování sloužit jako výhružné varování lidí na pobřeží, jehož účinek byl dvojnásobný, jestliže druhý den vyplavilo moře nějakou mrtvolu.
Další finesa pana Biga, pomyslel si Bond. Další výplod mimořádně rafinovaného mozku.
Teď však alespoň věděl, kde je. Bubnování znamenalo, že ho někdo viděl. Co si asi mysl…
