Třináctá kapitola
Gansas nebo spíše týmy lidí, které na ní pracovaly, našly mnoho podivuhodných věcí. Věda si zřídkakdy tolik přišla na své.
Dříve než loď z planety odstartovala, tým, který pracoval s navigátorem Marcelem Gleetem, dokončil výpočty, které odhalily mimořádnou excentricitu dráhy Pestalozzi.
V tomto období byla noc na Pestalozzi půvabnou záležitostí. Když šafránově zbarvené slunce klesalo k západnímu horizontu, dloužící se stíny se rozdvojily a na jihu se objevila jasně žlutá hvězda. Tato hvězda, i když ji prosté oko nevnímalo jako kotouč, zářila skoro tak jasně, jako Měsíc v úplňku na Zemi. A dříve než mohla zmizet na své cestě oblohou pod horizontem, objevila se další hvězda, aby ji svým světlem pohltila. To byla vítaná bílá hvězda, která hořela až do rána a ztrácela se až tehdy, když šafránové slunce bylo opět tak silné, aby opakovaně převzalo své povinnosti.
Gleet, jeho kamarádi a počítače zjistili toto: bílé, žluté a šafránové slunce vytvářely trojí systém a obíhaly kolem sebe. Jednou, vždy za mnoho let, se přiblížily tak, že se dostaly do dráhy planety Pestalozzi. Přitahována hmotou druhých dvou sluncí, opustila planeta svou sluneční dráhu a začala obíhat kolem jednoho ze dvou dalších sluncí. Když se opět opakovala ta samá konfigurace (o mnoho let později), přešla planeta ke třetímu slunci, a pak nakonec zpátky ke svému prvnímu partnerovi.
Ten objev udivil také matematiky. Mezi jinými věcmi vysvětlil i odolnost ETA. Byla nyní pochopitelná, protože museli čelit obrovskému kolísání teploty, neřku-li kataklyzmatické povaze měnících se sluncí. To bylo něco, o čem mohl člověk přemýšlet pouze s úctou.
Jak poznamenal Lattimore, tento astronomický fakt sám o sobě objasnil, jak dlouhou cestu museli projít tito tvorové, než si vypěstovali svůj klidný způsob života a naprostou odolnost nebo netečnost vůči bolesti. Oni se vyvíjeli za podmínek, které by pozemský život změnily už v jeho počátcích.
Gansas pokračovala v průzkumu a přistála na dalších čtrnácti planetách ve skupině Šesti sluncí. Na čtyřech z nich by mohl žít člověk pohodlně a na třech byly nalezeny ideální podmínky. To byly planety s největší potenciální hodnotou pro člověka. Byly pojmenovány – kaplan to nakonec nechal na kapitánovi – Genesis, Exodus a Numeri, (protože bylo jasné, že by se nikdo nechtěl podívat na planetu zvanou Leviticus).
Na těchto planetách a na čtyřech dalších, kde bylo podnebí nebo atmosféra pro člověka nevlídné, byli nalezeni další cizí tvorové. Ačkoli byl jejich počet poměrně malý, byli skutečně vybaveni nesmírnou houževnatostí.
Naneštěstí došlo i k incidentům. Na Genesis bylo dovoleno skupině tvorů, kteří zakrývali své otvory, aby se nalodili se na palubu Gansas. Na naléhání paní Warhoonové byli odvedeni na komunikační palubu a ona se tam s nimi pokusila navázat kontakt, a to částečně pomocí zvuků a pokynů, částečně pomocí videoobrázků, které jim ukazoval Lattimore a Quilter na obrazovce. Napodobovala cizí zvuky a oni napodobovali její hlas. Počátky byly slibné, ale naneštěstí je uslyšeli ETA, zajatí na spodní palubě.
Co se vlastně stalo si můžeme pouze představit. Najednou se tvorové dali nečekaně na útěk a Quilter se statečně snažil překřížit jim cestu. Byl však sražen a zlomil si ruku.
Cizí tvorové uvízli ve výtahu a museli být zahubeni. Zklamání z neúspěchu bylo všeobecné.
Na jedné z drsnějších planet, kde by člověk měl naději přežít jen krátký čas, se přihodilo něco horšího.
Tuto planetu nazvali Gansas. Byla poslední, která měla být člověkem navštívena. A tady ho zpráva o jeho příchodu předešla.
Na vzdálené a skalnaté plošině severní polokoule žila divoká forma života, která byla neformálně pokřtěna chitinový medvěd. Podobala se malému polárnímu medvědovi, ale byla porostlá kožešinou ze střídajících se pásů chitinu a dlouhých bílých chlupů. Měla hbité nohy, ostré tesáky a byla značně divoká. Ačkoli její kořistí byla malá rohovitá velryba z klidných gansaských moří, ráda požírala šestinohé cizí tvory a přepad…
