Celá e-kniha Nultá hodina ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III
Battle a Leach stáli ve dveřích vkusně zařízené, rozkošné ložnice. Před nimi na podlaze zkoumal policista pozorně otisky prstů na držadle těžké golfové hole. Hlavice byla zakrvácená a bylo na ní přilepeno několik bílých vlasů.
U postele se doktor Lazenby – který byl obvodním policejním lékařem – skláněl nad mrtvolou lady Tressilianové. S povzdechem se narovnal.
„Dokonale jasné. Úder byl veden zepředu velkou silou. První rána jí roztříštila lebku a přivodila smrt, ale vrah ji udeřil pro jistotu ještě jednou. Žádnými učenými termíny vás krmit nebudu – říkám jen faktickou podstatu věci.“ ‚Jak dlouho je mrtvá?“ zeptal se Leach.
„Podle mého odhadu byl čin spáchán mezi desátou hodinou a půlnocí.“
„Přesněji se to určit nedá?“
„To sotva. Je třeba vzít v úvahu všechny faktory. Dnes už nikoho nevěšíme na základě rigoru mortis. Nebylo to ale dřív jak v deset, a ne později než o půlnoci.“
„A rána byla zasazena touhle golfovou holí?“ Doktor se na hůl podíval.
„Pravděpodobně. Ještě štěstí, že ji tu vrah nechal. Z rány by se nedalo zjistit, zda šlo o golfovou hůl nebo něco jiného. Kupodivu, užší konec hole se hlavy nedotkl – úder byl zasazen hranatou hlavicí“
„Muselo to ale být nesnadné, co?“ zeptal se Leach. , Jestliže by to bylo provedeno záměrně, pak ano,“ připustil doktor. ‚Je to z mé strany sice jen dohad, ale řekl bych, že nějakou podivnou náhodou se to stalo takhle.“
Leach zvedl ruce a instinktivně se pokusil úder zrekonstruovat.
„Velice nešikovné,“ prohlásil.
„Ano,“ řekl doktor zamyšleně.
„Celé je to nějak krkolomné. Jak vidíte, vrah ji udeřil do pravého spánku – ale kdo to chtěl udělat, musel stát napravo od postele – čelem k hlavám postele – nalevo totiž není místo, úhel mezi zdí a postelí je příliš malý.“
Leach našpicoval uši.
„Myslíte, že to byl levák?“ zeptal se.
„K tomu se nemohu dost dobře vyjádřit,“ řekl doktor Lazenby.
„Má to příliš mnoho háčků. Když si přejete, řekl bych, že vrah levák je nejjednodušší vysvětlení – dá se to ale také vysvětlit jinak. Dejme tomu – například – že stará paní pootočila hlavu doleva právě ve chvíli, kdy ji ten člověk udeřil. Nebo snad předtím postel odtáhl, postavil se nalevo od ní, a potom zase postel přistrčil zpátky.“
„To poslední nezní moc pravděpodobně.“
„Asi ne, ale stát se to mohlo, Mám s podobnými věcmi jisté zkušenosti a mohu vám říct, mládenče, že úvaha, vycházející z toho, že vrah byl levák, by nás mohla zavést do slepé uličky.“ Seržant Jones, skloněný k zemi, poznamenal:
„Tohle je ale obyčejná golfová hůl – pro praváka.“ Leach přikývl.
„A navíc třeba vůbec nepatřila pachateli. Dá se předpokládat, že to byl muž, pane doktore?“
„Nikoli nutně. Když je zbraň tak těžká jako tahle golfová hůl, může s ní zasadit strašnou ránu i žena.“ Vrchní inspektor Battle řekl klidným hlasem: „Nemůžete ale přísahat, že ta hůl byla vražednou zbraní, že ne, pane doktore?“
Lazenby se na něho rychle a se zájmem podíval.
„Ne. Přísahat mohu jen tolik, že to táhle hůl mohla být a že tou zbraní patrně byla. Až provedu zkoušku krve na holi, budu mít jistotu, že jde o tutéž krevní skupinu – a to platí i o těch vlasech.“
„Máte pravdu,“ řekl Battle pochvalně.
„Vždycky se vyplatí být důkladný.“
Lazenby se zvědavě zeptal:
„Vy máte nějaké pochyby, že to byla tahle golfová hůl, vrchní inspektore?“
Battle zavrtěl hlavou.
„Ne, nemám. Víte, jsem prostý člověk. Rád věřím tomu, co vidím na vlastní oči. Rána byla zasazena něčím těžkým – a ta hůl těžká je. Je na ní krev a vlasy; podle všeho její krev a její vlasy. Ergo – jde o vražednou zbraň.“
Leach se zeptal: „Spala, nebo byla vzhůru, když ji pachatel udeřil?“
„Podle mého názoru byla vzhůru. Na její tváři se zračí překvapení. Řekl bych – jde o můj osobní a soukromý názor – že naprosto netušila, co se v příštím okamžiku stane. Nic tu nenasvědčuje, že by se pokoušela se bránit – není na ní vidět hrůzu či strach.
Odhadoval bych, že buď se právě probudila, byla rozespalá a dobře nevnímala – nebo že v útočníkovi poznala člověka, o němž …
