Celá e-kniha Viděla jsem vraždu ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
23
„Slyšela jste, co se stalo v lese nad lomem?“ zeptala se paní Cartwrightová, zatímco si do nákupního koše ukládala balíček nadýchaných lupínků a sáček nejlepší mouky.
„V lese nad lomem?“ opakovala Elspeth McKayová, které otázka platila. „Neslyšela jsem nic zvláštního.“ Vybrala pytlík ovesných vloček. Obě ženy prováděly svůj ranní nákup v nově otevřené samoobsluze.
„Prý jsou tam nebezpečné stromy. Na straně s prudkým svahem, co stál ten nakloněný strom, pracuje pár lesních dělníků. Některý se mohl i vyvrátit, loni v zimě přece do jednoho smrku udeřil blesk, jenže to je o kus dál. Zkrátka a dobře dneska kopají kolem kořenů a směřují dolů. Škoda. Všechno poničí.“
„Předpokládám, že vědí, co mají dělat,“ usadila ji Elspeth McKayová. „Nejspíš je někdo zavolal.“
„Je tam taky několik policajtů. Hlídají, aby lidi nepřišli moc blízko a na nic nesahali. Povídali něco o tom, že je napřed potřeba zjistit, které stromy jsou nemocné.“
„Chápu,“ prohodila Elspeth McKayová.
Asi opravdu chápala. Sice jí nikdo nic neřekl, ovšem Elspeth nepotřebovala, aby se jí cokoliv říkalo.
* * *
Ariadna Oliverová uhladila telegram, právě jí doručený až do dveří. Byla tak zvyklá dostávat telegramy telefonicky, což znamenalo horečně hledat tužku, aby si mohla text zapsat, a důrazně požadovat poslání kopie k ověření správnosti, že ji teď doslova vyvedlo z míry, když zase jednou dostala „pravý“ telegram, jak se sama vyjádřila.
PRIVEZTE, PROSIM, OKAMZITE PANI BUTLEROVOU S MIRANDOU. NEZTRACEJTE CAS. MUSÍ NUTNÉ K LEKARI PRED OPERACI.
Spisovatelka se odebrala do kuchyně, kde Judith Butlerová připravovala kdoulový rosol.
„Jdi si sbalit nějaké věci. Vracím se do Londýna a ty s Mirandou pojedeš se mnou,“ poručila jí paní Oliverová.
„Jsi moc hodná, Ariadno, ale mám tu spoustu práce. Ostatně není přece nutné, abys odjížděla už dnes?“
„Ano, je to nutné. Dostala jsem vzkaz.“
„Od koho? Snad od hospodyně?“
„Ne. Od někoho jiného,“ odbyla ji spisovatelka. „Od jednoho z mála lidí, které poslouchám. Pojď. Pospěš si.“
„Teď nechci odjíždět z domova. Prostě nemohu.“
„Musíš,“ přikázala paní Oliverová. „Vůz je připravený, přivezla jsem ho před dům. Můžeme vyrazit ihned.“
„Vůbec nemám chuť brát s sebou Mirandu. Nechám ji tu u někoho — buď u Reynoldsů nebo u Roweny Drakeové.“
„Miranda pojede také,“ Ariadna přítelkyni rázně přerušila. „Nedělej potíže, Judy. Věc je vážná. Nechápu, jak tě může napadnout nechat ji u Reynoldsů. Vždyť jejich dvě děti někdo zabil.“
„Ano, jistě, máš plnou pravdu. Myslíš si, že s jejich domem není všechno v pořádku — totiž že tam je někdo — ach, co to povídám?“
„Obě povídáme zbytečně moc. Mimochodem kdyby mělo jít o další vraždu, byla by nejpravděpodobněji na řadě Ann Reynoldsová.“
„Co se děje s tou rodinou? Proč mají být jeden po druhém vybiti? Ach, Ariadno, jaká hrůza!“
„Skutečně,“ přisvědčila spisovatelka. „Někdy je však správné mít strach. Dostala jsem právě telegram a jednám podle příkazu.“
„Vždyť nezvonil telefon?“
„Doručili ho přímo do bytu, ne telefonicky.“ Než Ariadna Oliverová blanket přítelkyni ukázala, okamžitě zaváhala.
„O jakou operaci jde?“ podivila se Judith.
„Nejspíš mandlí,“ prohodila paní Oliverová. „Mirandu přece minulý týden bolelo v krku. Asi jde o předvolání ke krčnímu specialistovi v Londýně.“
„Zbláznila ses, Ariadno?“
„Asi ano. Div jsem se nepominula. Pojď. Mirandě se pobyt v Londýně bude líbit. Neměj obavy. Mirandu žádná operace nečeká. Slouží jen jako pláštík, jak se říká ve špionážních románech. Vezmeme ji do divadla — na operu nebo na balet, co si sama vyvolí. Koneckonců já bych pro ni považovala za vhodnější balet.“
„Bojím se,“ vzdychla Judith.
Ariadna Oliverová se na přítelkyni zadívala. Judy se lehce třásla a více než jindy připomínala vodní vílu. Vypadala jako z jiného světa.
„Neotálej,“ naléhala spisovatelka. „Slíbila jsem Poirotovi, že tě přivezu okamžitě, sotva dostanu jeho vzkaz. A ten právě přišel.“
„Co se to tady děje?“ postěžovala si Judith. „Proč jen jsem se sem přis…
