Celá e-kniha Kočka mezi holuby ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 15.
VRAŽDA SE OPAKUJE
„Pojďte,“ řekl inspektor Kelsey. „Druhá.“
„Jaká druhá?“ vzhlédl Adam ostře.
„Druhá vražda,“ odpověděl inspektor Kelsey. Vyšel z místnosti a Adam ho následoval.
„A kdo je to?“ zeptal se Adam, když sestupovali s inspektorem Kelseyem se schodů.
„Další učitelka — slečna Vansittartová.“
„Kde?“
„Ve sportovním pavilónu.“
„Zase?“
„Tentokrát byste se toho měl spíš ujmout vy,“ řekl inspektor Kelsey. „Snad vaše technika hledání bude mít větší úspěch, než měla naše. Něco tu musí být. Proč by jinak všichni vraždili zrovna ve sportovním pavilónu?“
Nastoupili do auta. „Myslím, že lékař tam bude dříve než my.“
Inspektor Kelsey si připadal jako v zlém snu, když vstoupil do zářivě osvětleného sportovního pavilónu. Tam opět leželo tělo, nad nímž klečel lékař. Znovu se lékař zvedl a řekl:
„Zabita asi před půl hodinou; nejdéle před čtyřiceti minutami.“
„Kdo ji našel?“ zeptal je Kelsey.
Jeden z mužů promluvil: „Slečna Chadwicková.“
„To je ta stará, že?“
„Ano, viděla světlo, vyšla a našla ji mrtvou. Doklopýtala se zpět do domu a víceméně propadla hysterii. Volala správkyně, slečna Johnsonová.“
„Dobře,“ odpověděl Kelsey. „Jak byla zabita? Opět zastřelena?“
Lékař potřásl hlavou. „Ne. Udeřena do týla, tentokrát. Mohl to být obušek nebo pytlík s pískem. Něco takového.“
Golfová hůl s ocelovou hlavicí ležela blízko dveří. Byla to jediná věc, která se nezdála být na svém místě.
„Co je tohle?“ pravil Kelsey, ukazuje na ni. „Mohlo to být toto?“
Lékař opět potřásl hlavou. „Nemožné. Není na ní žádná stopa. Ne, určitá to byl těžký gumový obušek anebo něco podobného.“
„Co dělala?“
„Pravděpodobně klečela,“ řekl lékař. „Klečela před touto skřínkou.“
Inspektor přistoupil ke skřínce a podíval se na ni. „Je tam jméno dívky,“ pravil. „Shaista — to je přece ta dívka, jejíž zmizeni mi hlásili dnes večer!“
„Správně, pane,“ řekl seržant, „Přijel sem pro ni vůz, o němž se domnívali, že jej poslal její strýc. Nastoupila a odjela.“
„Dosud žádné zprávy o ní?“
„Až dosud ne, pane. Zatáhli jsme síť. Yard za tím jde.“
„Popsaný vůz nebyl nikde nalezen?“ zeptal se Kelsey.
„Nedostali jsme žádnou novou zprávu,“ pravil seržant.
„Může to mít i politické pozadí,“ usoudil inspektor. „Nepředpokládám však, že by se podařilo odvézt ji ze země.“
„Proč by ji vůbec unášeli?“ zeptal se doktor.
„Bůhví,“ řekl Kelsey zamračeně. „Říkala ml, že se bojí únosu; musím říci, že jsem si myslil, že se jen tak vytahuje.“
„Já jsem si to také myslil, když se mi s tím svěřovala,“ přidal se Adam.
„Potíž je v tom, že nic nevíme,“ řekl Kelsey. Rozhlédl se. „Nu, zdá se, že zde už nemohu být nic platný. Pokračujte jako obvykle — fotografie, otisky prstů atd. Půjdu raději do domu.“
V domě jej přijala slečna Johnsonová. Byla otřesena, ale ovládala se.
„To je hrozné, inspektore,“ pravila. „Dvě naše učitelky zabity. Ubohá slečna Chadwicková je v strašném stavu.“
„Rád bych s ní mluvil co nejdříve.“
„Lékař jí dal něco pro uklidnění, je jí už mnohem lépe. Mám vás k ní zavést?“
„Ano, za minutku. Nejdříve mi však povězte všechno o tom, kdy a za jakých okolností jste viděla slečnu Vansittartovou naposled.“
„Ale já ji neviděla celý den,“ řekla slečna Johnsonová. „Byla jsem celý den pryč. Vrátila jsem se právě před jedenáctou a šla jsem rovnou do svého pokoje.“
„Nepodívala jste se náhodou z okna ke sportovnímu pavilónu?
„Ne. Ne, ani mi to nenapadlo.“
„Slečna Vansittartová tu dnes nebyla?“
„Ne, byla zde. Měla službu. Slečna Bulstrodová je pryč.“
„Kdo zde byl ještě, — z učitelek, myslím.“
Slečna Johnsonová chvilku uvažovala. „Slečna Vansittartová, slečna Chadwicková, učitelka francouzštiny, slečna Blanchová, slečna Rowanová.“
Slečna Chadwicková seděla v křesle ve svém pokoji. Obrátila vylekaný obličej k inspektoru Kelseyovi.
„Je mrtva — je mrtva?“
Kelsey pomalu potřásl hlavou.
„Je to hrozné,“ řekla slečna Chadwicková. „A slečna Bulstrodová tu není.“ Vypukla v pláč. „To úplně zničí školu,“ naříkala. „To zničí Meadowbank. Já to nevydržím, op…
