Čtvrtý v pořadí (James Patterson)

Kapitola 108

KDYŽ JSEM ZAMÍŘILA KE CATINU DOMU, přeskočila Marta ze zadního sedadla na přední a začala štěkat jako blázen. A když jsem zaparkovala na příjezdové cestě, proskočila otevřeným okénkem auta a rozběhla se k domovním dveřím, kde zůstala stát, vrtěla ocasem a kňučela.

„Jen klid, děvče,“ řekla jsem. „Chovej se důstojně.“

Zasunula jsem klíč do zámku, a jakmile se dveře otevřely, vlétla Marta dovnitř.

Zavolala jsem Joeovi a nechala mu vzkaz. „Ahoj, Molinari, jsem u Cat. Zavolej mi, až budeš moct.“ Pak jsem nechala vzkaz Carolee, abych jí dala vědět, že si mohou s Allison odpočinout od práce prasečích chův.

Zatímco jsem uklízela dům, přemýšlela jsem o vraždách v Half Moon Bay. K večeři jsem si uvařila špagety a plechovku sterilovaného hrášku a dobře si zapamatovala, že musím druhý den ráno dojet na nákup.

Pak jsem si odnesla notebook do pokoje svých neteří a položila ho na stůl. Všimla jsem si, že výhonky bataty se zas o několik centimetrů přiblížily k okenní římse, ale poznámky, které jsme s Joem přišpendlili na nástěnku, se nezměnily.

Malé lístky s podrobnostmi ohavných zločinů spáchaných na Whittakerových, Daltryových, Sarducciových a O’Malleyových stále nikam nevedly. Kromě nich samozřejmě na stěně osaměle visel můj John Doe.

Zapnula jsem počítač a připojila se na databázi FBI VI –

CAR Účelem této webové stránky je pomoci všem příslušníkům složek hájících zákon spojit si roztříštěné informace týkající se sériových vražd. Databáze má skvělý vyhledávací systém a policisté z celé země do ní neustále doplňují nová fakta.

Zadala jsem několik klíčových slov, která mohla pomoci spojit některé dílky skládačky.

Vyzkoušela jsem je všechny: bičování cum mortem, páry zavražděné v posteli a samozřejmě i proříznuté hrdlo, které přineslo celou smršť informací. Až příliš.

Ubíhaly hodiny a písmena se mi začala rozplývat před očima, takže jsem nechala počítač „usnout“ a položila se na jednu dětskou postel, abych si pár minut odpočinula.

Když jsem se probudila, byla venku černočerná tma.

Měla jsem pocit, jako by mě někdo probudil. Podle času na videu dětí bylo 2.17 a já se nemohla zbavit dojmu, že mě někdo pozoruje.

Zamrkala jsem v temnotě a před očima se mi míhaly červené šmouhy. Byla to vzpomínka na červené porsche a přinesla s sebou i obrazy nepříjemných setkání s Agnewem v baru u Kormorána a u Keithovy pumpy. Nemluvě o těsné kolizi na silnici.

Stále jsem musela na Agnewa myslet. To bylo jediné, čím se dal vysvětlit pocit, že mě někdo sleduje.

Právě jsem se chystala vstát a odejít do svého pokoje, když nocí otřásla série výstřelů a zvuk tříštícího se skla.

Všude kolem mě padaly střepy.

Zbraň! Zbraň! Kde mám sakra zbraň?