KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Záliv
SAE se skládají ze sedmi emirátů, ovšem lidé si obvykle vzpomenou jen na tři největší a nejbohatší: Dubaj, Abú Zabí a Šardžá. Zbývající čtyři jsou mnohem menší a téměř neznámé.
Všechny se nacházejí v jediném výběžku na jihovýchodě Arabského poloostrova v místě, které odděluje Perský záliv na severu od Ománského zálivu na jihu.
Pouze jeden emirát, Fudžajra, je obrácen na jih k Ománskému zálivu a dále k Arabskému moři, ostatních šest je vyrovnáno na severním pobřeží naproti Íránu. Kromě šesti metropolí je letiště také ve městě Ain, které se nachází v oáze uprostřed pouště.
Ještě v Bělehradě Dexter vyhledal fotografické studio s technikou schopnou pořídit nový snímek z obrázku Zorana Žiliće, zlepšit rozlišení a zvětšit jej z velikosti hrací karty na rozměry obvyklé u brožovaných knih.
Zatímco fotograf pracoval na tomto úkolu, Dexter se vrátil do internetové kavárny, zadal do vyhledávače dotaz na Spojené arabské emiráty a stáhl veškeré informace, které mu přišly pod ruku. Následujícího dne odletěl pravidelnou linkou JAT přes Bejrút do Dubaje.
Blahobytné emiráty získaly své bohatství především z ropy, ačkoli se pokoušejí rozšířit základnu svého hospodářství podporou turistického ruchu a bezcelních obchodů. Většina ropných ložisek se nachází v pobřežních vodách.
Provoz vrtných plošin závisí na neustálém přísunu zásob, a třebaže dopravu těžkých kontejnerů zajišťují nákladní čluny, osobní přeprava je rychlejší a snadnější s pomocí vrtulníků.
Těžařské firmy, které na plošinách pracují, mají vlastní helikoptéry, a přece zbývá dost prostoru pro charterové společnosti. Pátrání po internetu odhalilo hned tři přímo v Dubaji. Američan Alfred Barnes se při návštěvě první z nich změnil v právníka. Vybral si tu nejmenší, neboť se domníval, že jí bude nejméně záležet na formalitách a nejvíce ji zaujmou balíky dolarových bankovek. Oba předpoklady mu vyšly.
Kancelář se nacházela v mobilní buňce v přístavu Rashid, a jak se ukázalo, majitel firmy a hlavní pilot v jedné osobě dříve létal u britského vojenského letectva a nyní se snažil zbohatnout. O moc víc toho o sobě neřekl.
„Alfred Barnes, právník,“ řekl Dexter a natáhl ruku. „Mám problém, nabitý program a velký rozpočet.“ Britský ex-kapitán zdvořile zdvihl obočí. Dexter mu po stole popáleném od cigaret přistrčil fotografii. „Můj klient je, nebo spíše byl, bohatý muž.“
„Ztratil se?“ zeptal se pilot.
„V jistém smyslu ano. Zemřel. Moje právnická firma je vykonavatelem závěti. A tenhle člověk je univerzální dědic. Jenom o tom neví a my ho nemůžeme najít.“
„Tohle je charterová společnost, ne detektivní kancelář. Stejně jsem ho nikdy neviděl.“
„Není důvod, proč byste měl. Jde mi o to pozadí na fotce. Podívejte se pozorně. Nějaké letiště, nemám pravdu? Podle mých informací naposledy pracoval u civilního letectva tady v SAE. Kdybych zjistil, co to je za letiště, pravděpodobně bych ho našel. Co myslíte?“
Pilot se na obrázek zadíval.
„Letiště tady mívají tři části: pro vojenská, linková a soukromá letadla. Tohle křídlo patří soukromému letadlu. Těch jsou v Perském zálivu spousty, možná stovky. Většinou mají firemní barvy a vlastní je bohatí Arabové. Co chcete dělat?“
Dexter si hodlal koupit kapitánův přístup do vyhrazených prostor všech letišť. Stálo ho to hromadu peněz a trvalo to dva dny. Pilot všude tvrdil, že přiletěl vyzvednout zákazníka. Když se údajný klient po šedesáti minutách čekání v soukromé části letiště neukázal, kapitán oznámil řídicí věži, že odstupuje od smlouvy, a pokračoval o dům dál.
Letiště v Abú Zabí, Dubaji a Šardžá jsou rozlehlá a také jejich privátní sekce se jeví větší než pozadí z fotografie.
Emiráty Adžmán a Umm al-Kuvajn vlastní letiště nemají, protože leží nedaleko Šardžá. Zbývalo tedy pouštní město Ain, Fudžajra na opačné straně poloostrova u Ománského zálivu a nejméně známá část země, Ra’s al-Chajma na severu.
Druhý den dopoledne letiště našli. Vrtulník Bell Jet-Ranger v poušti prudce zabočil k místu, o kterém se Brit z…
