13.
Kalifornie / Virginie
13. listopadu 2001
Roger Gordian se v neděli ráno probudil s pocitem, že někde hodně nepříjemně nastydl.
Nebyl ve své kůži už předcházejícího dne, ale přičítal to tomu, že uplynulý týden byl nadprůměrně náročný a že ho vyčerpal víc, než bylo zvykem. Kromě toho, a na to by neměl zapomínat, vede firmu, kde se musí počítat se spoustou stresů, vždyť se jim podařilo proniknout na pět kontinentů – a podle posledního sčítání do sedmadvaceti států. K tomu je potřeba přičíst to nešťastné páteční jednání o odbytu, které ho zřejmě dorazilo. A k tomu ještě pozorně sledoval ty bojové hrátky Toma Ricciho ve výcvikovém táboře v Novém Mexiku. Přestože Ricciho jejich poslední rozhodnutí o jednotce rychlého nasazení notně rozladilo, výsledky práce jeho týmu udělaly na Gordiana obrovský dojem. To, že nedokázali akci dotáhnout do vítězného konce, ho nijak zvlášť netrápilo. Důležitější pro něj bylo, jak se jednotka chovala během celého cvičení a jak se její členové dokázali rychle učit z vlastních chyb. K čemu jinému by byly takovéhle polní manévry, než aby se při nich vychytávaly mouchy?
Byl to prostě dlouhý, vyčerpávající týden. A protože Ashley odletěla do Los Angeles, aby se tam jako tornádo prohnala všemi obchody, měl takový pocit, že mu něco chybí – připadal si jako manžeta bez knoflíku. Jakmile byla manželka někde pryč, byl pro něho jejich dům zničehonic o něco méně domovem. Najednou byl příliš tichý a pokoje větší a prázdnější. Gordian někdy ani nechtěl věřit, kolik času dřív trávili on a jeho žena odděleně. Oči mu otevřela až ta nečekaná manželská krize, kterou si před pár roky odbyli.
Navíc si mezitím nepochybně zvykl na to, že se kolem něj pořád motá Julia, a to navzdory častým napětím, která její přítomnost vyvolávala. Dcera ale měla ze svého nového domova podle všeho obrovskou radost, což Gordiana těšilo za ni. Přesto se mu sobecky stýskalo po možnosti otcovsky o ni pečovat. Nemluvě o tom, že mu chyběli její dva greyhoundi, kteří se člověku neodbytně v jednom kuse pletli pod nohama.
V pátek večer šel brzo spát a celou sobotu strávil s napínavou knížkou v klíně, jelikož nedokázal sebrat dost sil, aby zkusil dělat něco jiného. Ohřál si domácí čili, které mu Ashley nechala v lednici. Jenže ani vůně teplého pokrmu v něm nedokázala probudit chuť k jídlu. To ho nakonec vedlo k závěru, že je vyčerpaný a opuštěný jako pták, který zabloudil pryč od svého hejna. Nikdo mu nevěnuje pozornost. Žádní nekonečně nevychovaní psi mu nestrkají čumák do talíře. Dokonce tu není ani jeho dcera, aby na něj vrhla jeden z těch pohledů, jimiž mu dokáže ve vteřině oznámit, že ať její otec udělá cokoliv, nikdy to nebude správně.
Gordian bez valného zájmu spolykal půl misky čili a znovu sáhl po detektivce. Říkal si, že přečte posledních pár kapitolek, zjistí, kdo je vrah a proč zabíjel, dá si sprchu a půjde spát. Jenže asi po deseti minutách se mu začaly unaveně klížit oči, tak se rozhodl, že přejde rovnou ke sprše a zmizí v posteli, aby si užil druhou divokou noc svého slaměného vdovství. Hned ráno chtěl vyrazit k Julii. Už se nemohl dočkat, až začne přidělávat rozporky a postranice ke sloupkům, jež vymezovaly půdorys kotce pro její psy. Přestože sloupky už byly zabudované v zemi a postranice nechal uříznout na pile, stejně bude pořádná dřina sbít dohromady alespoň jednu stranu proutěné ohrady. A on přitom tajně doufal, že se mu podaří během odpoledne začít sestavovat druhou stranu.
Když se pak Gordian zvedal z křesla ve své pracovně, zamotala se mu trochu hlava. Během několika vteřin ho to přešlo, a tak si opět řekl, že je to asi jen další následek drsného týdne, který má za sebou. Asi ho to stálo víc sil, než si uvědomuje. Pořádně se prospí, a to mu udělá dobře.
Jenže spal jako na vodě a v jednom kuse se budil. Kdykoliv se probudil, rozmrzele se otočil na bok a podíval se na svítící číslice budíku vedle postele. Pokaždé zjistil, že od předcházejícího probuzení uběhla jen velmi krátká doba. Dvacet minut, občas č…
