10.
Na různých místech
6. listopadu 2001
SPÁČ PROBUZEN
POPLATEK: 50 MILIONŮ
INSTRUKCE BUDOU NÁSLEDOVAT DO TÝDNE
Na jednom předměstí ve státě Illinois se pohyboval jistý Lance Jefferson Freeman, dříve známý jako Ronald Mumphy…
Totožnost si změnil ve chvíli, kdy opustil federální vězení, protože se mu podařilo na základě takzvaných procesních nedostatků zvrátit rozsudek vynesený za investiční podvod. Soudce u odvolacího soudu musel chtě nechtě přiznat chybu žaloby při předkládání důkazů viny…
Kancelář měl znovuzrozený a přejmenovaný Lance Jefferson Freeman zařízenou doma, ve svém rozlehlém domě v Hanscomu. Někdy si říkal prostě jen L. J., protože tak říkali tomuto zakladateli a nejvyššímu duchovnímu Církve bílé svobody oddaní posluchači jeho pořadu internetového rozhlasu. Teď právě seděl L. J. ve své pracovně a věnoval se úvahám, jež se v mnoha ohledech shodovaly s myšlenkami Arifa al-Ashara ve východním Súdánu. Vezmeme-li v potaz obrovskou vzdálenost i rozdíly v kultuře, ideologii a osobním zázemí, jež oba pány rozdělovaly, nezbývá než konstatovat, že podobnost jejich uvažování byla dost výjimečná. Ještě pozoruhodnější byla skutečnost, že oba zformulovali své úvahy do shodně prostých pořekadel, i když L. J. takového, které se plně opíralo o typicky (i když ne výlučně) americkou zkušenost.
„Jako dítě v cukrárně,“ zamumlal si pro sebe. „Já už jsem prostě takový, pane…“
Tím mělo být jinými slovy řečeno, že L. J. dospíval k poznání, že si bude muset nějak vybrat mezi všemi etnickými skupinami, jichž by se chtěl zbavit – jako když se člověk v počítačové hře rozhoduje, kterou z potvor blížících se k němu na obrazovce monitoru zlikviduje.
L. J. zvedl ze stolu tužku a začal velkými, bílými, dokonale rovnými zuby okusovat gumu na jejím konci. Pak se vzpamatoval, vybavil si, jak ho zubař varoval, že by ho tenhle nervózní zvyk mohl stát nový kosmetický můstek, který si nedávno nechal udělat. Když se člověk pohybuje na veřejnosti, když je tak trochu mediální hvězda, slouží mu úsměv jako navštívenka. Tak koukej tu tužku zahodit. Nemusíš pokaždé něco okusovat, kdykoliv se snažíš dát dohromady nějaký plán, napomenul se.
Vytáhl konec tužky z úst, ale místo, aby ji odložil, přistihl se najednou, že jí netrpělivě bubnuje do desky stolu. No, tohle mi nemůže uškodit, pomyslel si. Kdykoliv začal o něčem opravdu usilovně přemýšlet, vznikl mu v hlavě jakýsi přetlak a on musel hledat způsob, jak trochu páry odpustit.
L. J. pokračoval v klepání do stolu. Tak kde jsme to přestali? Jo, u Židů. Takže Židi. Ti byli na jeho seznamu hodně vpředu. Možná dokonce na prvním místě. Došlo k tomu díky knihám, které mu nabídl jeden spoluvězeň v době, kdy L. J. seděl za mřížemi (asi největší dojem na něj udělala publikace nazvaná Moudrost a předvídavost Adolfa Hitlera, dále Protokoly sionských mudrců, a konečně Ďáblovo sémě: prokletá rasa). Z těchto knih se L. J. dověděl pravdu o Sionistické okupační vládě, která tajně získala kontrolu nad Amerikou. Posloužily jí k tomu významné finanční instituce. Jejich prostřednictvím se tato vláda stala součástí nadnárodního Nového impéria a měla k dispozici nekryté finanční prostředky…
Konkrétně šlo o všechny peníze vydané Národní rezervní bankou, od jednocentových mincí po bankovky všech hodnot…
Nekryté peníze nahradily zlaté a stříbrné standardy, které dříve sloužily jako poctivý podklad pro veškeré obchodování. Židům, kteří peníze půjčovali, dovolila tahle finta manipulovat s úroky a obírat Anglosasy, Germány a další spřízněné bílé rasy. Přitom právě tyto rasy měly – pro svou přirozenou nadřazenost – jako jediné od Boha požehnání, aby mohly zdědit království boží na zemi (tedy jinými slovy: Spojené státy). Stejně tak Židé šikovně štvali německý národ proti hrdinným mučedníkům z národně socialistické strany, kteří se jim odvážně vzepřeli.
Ťukání tužkou zrychlilo. No jistě, Židi, musí to být oni. Dát dohromady padesát milionů, aby zbavil zemi jejich nadvlády, nebude těžké. Má kolem sebe přece do…
