SEDMDESÁT TŘI
Washington, D.C.
Bylo těsně po deváté, když Reimer vešel do služebny Protiteroristického střediska s poměrně znepokojeným výrazem ve tváři. Rapp dnes již podruhé dotelefonoval se svou ženou. Znovu se jí omluvil, ona řekla, že to chápe, i když to tak moc neznělo. Nechtěl ji zklamat, takže slíbil, že hned ráno nasedne na první letadlo. Řekla, že na něj počká na konci mola v bikinách. Zasmál se, ona ne. Už měla po krk toho, jak se musí o svého muže dělit, a on jí to neměl za zlé. Policie státu Virginie spolu s několika místními a okresními úřady zřídily několik kontrolních bodů kolem oblasti, kde byly vozy naposledy spatřeny. Teď, když se setmělo, zastavovali každý vůz, který mířil do oblasti i z ní. Kdyby se nic neobjevilo, byli připraveni zahájit ráno prohlídku dům od domu. Reimer otevřel dveře na můstek, a místo toho, aby vstoupil, pokynul Rappovi s McMahonem, aby šli za ním. Vešel přímo do McMahonovy kanceláře, ale nesedl si. Když za ním McMahon s Rappem dorazili, zavřel pečlivě dveře a řekl: „Právě mi volal jeden z mých lidí, a co vám řeknu, se vám líbit nebude.“ Reimer se tvářil velice nešťastně.
„CDC z Atlanty zjevně dnes odpoledne zavolal nějakému magorovi na ministerstvo energetiky a ohlásil smrt jednoho člověka v jedné z místních nemocnic na otravu ozářením.“ Žíly na Reimerově krku se napjaly. „Ten debilní byrokrat se víc zajímal o to, aby už vypadl z města na víkend, než o národní bezpečnost, takže místo aby zvedl telefon a zavolal přímo mně, poslal mi e-mail… jeden z osmasedmdesáti, co jsem dneska dostal, a ten debílek to ani neoznačil za naléhavé.“
Kromě slovíčka ozáření a odkazu na CDC – Středisko kontroly nemocnosti, Rapp neměl ponětí, co to znamená. „Paule, asi tě nesleduju.“
„Ten člověk zemřel na ARS… akutní radiační syndrom. Právě jsem domluvil s lidmi z nemocnice. Doktor, který ho léčil, se domnívá, že byl vystaven nejméně dvěma stům grayům.“
„A to znamená co?“ zeptal se McMahon.
„To znamená, že byl v kontaktu s něčím hodně horkým. Na něco takového v běžném životě nemůžeš narazit.“
„Je ten člověk Arab?“ zeptal se Rapp.
„Ne. Je původem z Mexika, bydlí v Laredu v Texasu. Zjevně počátkem týdne vyzvedl náklad v Mexiku a odvezl ho do Atlanty. Vyložil náklad, pak šel dotankovat palivo a u pumpy omdlel.“
„Neříkej mi, že ten náklad odvezl do skladiště, co patří těm dvěma, co sedí ve Fairfaxu.“
„Nevíme o tom, ale pochybuju. Kdyby v tom skladišti bylo něco takhle žhavého, týmy pro hledání zbraní hromadného ničení by si toho všimly. Víme ale, kde je ten vůz, a CDC má tým, který to tam vyrazil prověřit.“
„A co ten tahač, co s ním překročil hranice?“
„Snažíme se dovolat někomu z přepravní společnosti, ale jejich kanceláře jsou o víkendu zavřené.“
„Ale víme, kde je náklaďák, ne?“ zeptal se McMahon.
„Ano“
„No, papíry by měl mít v kabině.“ McMahon zvedl telefon a vytočil číslo atlantské kanceláře. „Pošlu pár agentů to tam prověřit. Máš adresu?“
Reimer mu podal list papíru s informacemi.
Rapp se ho zeptal: „Takže se nám snažíš namluvit, že podle tebe existuje i druhá bomba?“
„Nevím to jistě, ale tahle shoda náhod se mi ani trochu nelíbí.“
„Já myslel, že tvůj ruský protějšek si byl jistý, že chybí jen jedna z bomb?“
„Byl si jist tím, že chybí jen jedna nevybuchlá atomová demoliční munice.“
„Co tím chceš říct?“
„Na té střelnici leží poházených desítky nevybuchlých bomb. Všechno od demoličních munic po velké megatunové bomby určené pro mezikontinentální balistické střely.“
„Likvidátory měst?“ zeptal se Rapp v šoku.
Reimer přikývl, ale řekl: „Netuším, jak by mohli vykopat jednu z nich. My jsme tyhle bomby při testech ukrývali kilometry pod zem. Jsem si jist, že Rusové udělali totéž. Abys jednu z nich dostal, musel bys rozjet pořádnou operaci.“
„A tvůj ruský přítel o tomhle ví?“
„Ano, už jsem s ním mluvil. Souhlasil s tím, co jsem ti právě řekl, takže přesouvají svůj průzkum na tu část střelnice, kde testovali menší hlavice pro střely s plochou dráhou letu a torpéda.“
McMahon zavěsil…
