KO
14.10
Norma chvíli naslouchala Caseyinu vyprávění bez přerušování. Nakonec se zeptala: „A oč vám jde?“
„Myslím, že mě Marder chce jmenovat tiskovou mluvčí firmy.“
„To se vsadím,“ Norma na to. „Hlavouni vždycky zalezou. Edgartona nikdo nepřinutí, aby vystoupil v televizi. A Marder se tomu taky vyhne. Vy jste tisková mluvčí KRH a navíc viceprezidentka Norton Aircraft. Tak to taky bude stát v titulku na obrazovce.“
Casey mlčela.
Norma k ní vzhlédla. „Tak co chcete vědět?“ opakovala.
„Marder té reportérce tvrdil, že u TPA 545 nedošlo k závadě na slotech a že zítra vydáme předběžnou zprávu.“
„Hmmm.“
„Není to pravda.“
„Hmmm.“
„Proč to Marder dělá?“ naléhala Casey. „Proč mě tak najednou povýšil?“
„Chce zachránit vlastní kůžičku,“ odpověděla Norma. „Nejspíš se chce vyhnout průšvihu, o kterém ví, zatímco vy ne.“
„Jakému průšvihu?“
Norma potřásla hlavou. „Hádám, že je to něco s tím letadlem. Marder byl přece vedoucí projektu N-22. Ví o tom stroji víc než kdo jiný. Možná nechce, aby to něco vyplavalo na povrch.“
„Proto oznamuje falešné závěry?“
„Hádám, že ano.“
„A po tenkém ledě mám chodit já?“
„Tak mi to připadá.“
Casey chvíli mlčela a pak se bezradně zeptala: „Co mám dělat?“
„Musíte na to přijít,“ prohlásila Norma a přimhouřila oči před kouřem z cigarety.
„Na to není dost času…“
Norma pokrčila rameny. „Zjistěte, co se stalo při tom letu. Protože vy jste na ráně, milá zlatá. Tak si to Marder zařídil.“
Na chodbě potkala Richmana.
„Jé, dobrý den –“
„Později,“ usekla.
Vešla do své kanceláře a zavřela za sebou dveře. Vzala do ruky dceřinu fotografii a upřeně se na ni zadívala. Allison stála vedle kamarádky a z obou kapala voda, protože právě vylezly z bazénu na sousedově zahradě. Mokrá dětská tělíčka, pusy rozesmáté od ucha k uchu, bezstarostné a nevinné holčičky.
Odsunula snímek stranou a přitáhla si objemnou krabici, kterou na stole našla. Otevřela ji a vytáhla černý přenosný CD přehrávač s neoprénovým páskem. Z přístroje vedly dráty do podivných brýlí. Byly hodně veliké a připomínaly ochranné brýle, nenandavaly se však přes hlavu. A na vnitřní straně měly neobvyklý nátěr; vrstvu, která se na světle leskla. Casey věděla, že je to průhledový zobrazovač pro údržbu. V krabici našla kartičku od Toma Kormana s textem: „První zkouška zobrazovače. Hezkou zábavu!“
Hezkou zábavu.
Casey brýle odsunula stranou a dala se do prohlídky listin, které jí na stole přibyly. Konečně dorazil přepis zvuků ze záznamníku hovorů v kabině posádky. Byl tu také výtisk magazínu TransPacific Flightlines s odkazem na číslo stránky.
Listovala, dokud nenašla snímek Johna Čanga, zaměstnance měsíce. Byl docela jiný, než jak si ho představovala podle faxu. Byl to tělesně zdatný muž mezi čtyřiceti a padesáti. Vedle něj se usmívala jeho baculatá manželka. U otcových nohou seděly na bobku děti, vlastně už dospělí lidé – asi dvacetiletá dcera a chlapec něco málo přes dvacet. Syn se podobal otci, jen měl trochu modernější zevnějšek, velmi krátce přistřižené vlasy a v uchu malou zlatou náušnici.
Přečetla si text pod obrázkem: „Zde odpočívá na pláži na ostrově Lantan s manželkou a dětmi, Erikou a Tomem.“
Před skupinkou ležela na písku modrá osuška a vedle ní proutěný piknikový koš, z něhož vykukoval modrobíle kostkovaný ubrus. Vypadalo to obyčejně a všedně.
Proč by jí tohle někdo faxoval?
Pohlédla na datum na obálce. Leden, to jsou už tři měsíce.
Jenže někdo tenhle výtisk měl a odfaxoval ho Casey. Kdo? Zaměstnanec letecké společnosti? Cestující? Kdo?
A proč?
A co jí tím chtěl naznačit?
Pohled na časopis jí však připomněl nevyřešené nitky vyšetřování. Musí toho prověřit ještě tolik. Nu co, může hned začít.
Norma má pravdu.
Casey sice neměla tušení, co má Marder za lubem, ale možná na tom nesejde. Protože její úkol je stále stejný jako předtím – musí zjistit, co se přihodilo za letu 545.
Vyšla z kanceláře. „Kde je Richman?“
Norma se uculila. „Poslala jsem ho do tiskového za Bensonem. Aby mu dali nějaký standardní materiál p…
