Nesnesitelná lehkost bytí (Milan Kundera)

16.

O několik dnů později ho napadla tato myšlenka, kterou zaznamenávám jako dodatek k předchozí kapitole: Ve vesmíru existuje planeta, kde se všichni lidé narodí podruhé. Budou si přitom plně vědomi svého života stráveného na Zemi, všech zkušeností, které tam nabyli.

A existuje možná další planeta, kde se všichni narodíme potřetí se zkušeností obou předchozích životů. A možná existují ještě další a další planety, kde se bude rodit lidstvo vždycky o jeden stupeň (o jeden život) zralejší.

To je Tomášova verze věčného návratu.

My ovšem zde na Zemi (na planetě číslo jedna, na planetě nezkušenosti) se můžeme jen zcela nejasně domýšlet, co by se stalo s člověkem na dalších planetách. Byl by moudřejší? Je vůbec zralost v moci člověka? Může jí dosáhnout opakováním?

Jedině v perspektivě této utopie bylo by možno s plnou oprávněností užívat pojmů pesimismus a optimismus: optimista je ten, kdo se domnívá, že na planetě číslo pět bude už historie lidstva méně krvavá. Pesimista je ten, kdo si to nemyslí.