52. Losna udivuje Vontskou radu
"Mažňák vítězí nad Losnou ve zkoušce síly!" ohlašoval Velký Vont. "Stav boje je tedy tím nerozhodný, protože oba soupeři mají po pěti bodech. Připravte se nyní na závod konečný, který rozhodne, kdo z vás dvou se stane mým nástupcem!"
"A bude-li i ten nerozhodný?" ozval se zarputile Mažňák.
"Rozhodl by pak los!" řekl klidně Velký Vont.
Nastala krátká přestávka. Losna i Mažňák ještě prudce oddychovali po svém zápolení na plachtě. Losna si čistil oblek. Velký Vont vstal ze svého místa a přešel k protějším stolkům, kde se předtím horlivě zapisoval průběh zápolení obou soupeřů.
O něčem tam dlouho hovořili, ale tak tiše, že Rychlé šípy ve svém úkrytu nezaslechly z rozmluvy ani slova.
"Nic není ztraceno - jen klid!" chlácholil Mirek hochy. "Co si myslíte, Mažňák nemůže přinést úžasnější překvapení k tomu poslednímu závodu, než má Losna! Uvidíte že ne! Já se nebojím! Jsem zcela klidný!"
Pod lampióny zatím panoval vzruch a šum. Vontská rada s Velkým Vontem ještě pořád rokovala. Mažňák chodil rozčileně křížem krážem po osvětleném prostoru, chvílemi se zastavoval u Losny a cosi na něho vykřikoval.
Losna také nebyl klidný. Na tváři mu to bylo vidět. Vypadal zcela jinak, než jak ho Rychlé šípy znaly z předchozího setkání. Byl bledý a v obličeji měl výraz nejistoty. Ale choval se přece jen důstojněji než Mažňák, i když šlo o takovou důležitou věc, jakou je Velké Vontství. Neběhal také tak bláznivě jako on a na jeho vzteklé výkřiky vůbec neodpovídal. To dopalovalo Mažňáka více, než kdyby mu Losna odpověděl.
Potom se Velký Vont zase odebral na své místo a šumění utichlo.
Chvíli se probíral v nějakých popsaných lejstrech, pak zvedl od nich hlavu a zahovořil: "Přichází poslední část boje mezi vámi. Úkol je vám známý - měli jste přinést něco, co by mělo vztah k vontské historii, co by obohatilo naši tradici, nebo vůbec něco, co by podstatně přispělo k výzkumům o dřívějších událostech ve Stínadlech, tedy nějaký objev, památku a podobně. Pole působnosti tohohle neobvyklého závodu bylo hodně široké - a víte taky všichni, proč jsme ho do dnešního boje zařadili. Chtěl jsem jím podnítit zájem o slavnou minulost Stínadel, pozvednout vědomí příslušností dnešních Vontů ke Stínadlům.
- Nuže, kdo z vás dvou má nějakou takovou věc k závodu?"
"Já," pronesl rychle Mažňák.
"Já taky!" vydechl Losna. "Ale navrhuju něco: A sice, aby každý z nás obou napsal svou věc na papír a tobě předložil. Mohlo by se stát, že bychom náhodou oba měli věc stejnou. A když by jeden z nás ji první nahlas proslovil a druhý by řekl, že i on ji měl na mysli a chtěl s ní přijít, nevěřili byste tomu druhému. Domnívali byste se třeba, že ten druhý z nás si nepřipravil buď nic, anebo jen cosi velmi bezvýznamného - a že tedy najednou zde teď honem tvrdí, že objevil totéž, co jeho soupeř, který měl právo prvního slova!"
Velký Vont pohlédl na Vontskou radu, zamyslel se a pravil: "Tvůj návrh je vlastně dobrý. Byla by to sice úžasná náhoda, kdybyste měli oba věc stejnou - a nepředpokládám, že by se přihodila!
Ale musíme se vším počítat - a tak vyhovuju tvému návrhu.
Ano, každý z vás napíše tedy svojí věc na papír, a tím vyloučíme možnost, že by jeden z vás mohl použít věci svého soupeře, který ji přednesl první! Zde vezměte - a pište!" S těmi slovy podal každému z nich kus papíru a tužku.
Losna tužku vrátil a vytáhl z kapsy plnicí pero. Přeložil papír na dvakrát, položil jej na sloup a začal psát. Také Mažňák na druhé straně nelenil. Psal na okraji krajního stolku jednoho z členů Vontské rady. Levou rukou si papír zaclonil, aby mu nikdo do psaní nehleděl.
Byla to celkem zbytečná opatrnost, vždyť za chvíli se přece stejně zprávy obou soupeřů budou číst!
Losna byl hotov se svým psaním o několik vteřin dříve než Mažňák.
Ten se přihrnul se svým papírem k Velkému Vontovi, až když už ten Losnovu zprávu skoro dočetl. Velký Vont vzal papír od Mažňáka do levé ruky, aniž by spustil oči z Losnova sdělení.
Ale jak dočetl objev Losnův a začal čís…
