9.
Takto neslavně skončil Projekt lorda Foxfielda. Než se ale celá záležitost uzavřela, bylo třeba ještě vykonat několik věcí. Například jsme museli absolvovat celou sérii vysvětlování. První pohovor, který vedl podplukovník Jaye, velitel monitorovací stanice na Oahomu, může posloužit jako prototyp mnoha dalších, které následovaly. Nedalo se říct, že by nám nevěřil - koneckonců měl přesvědčivý důkaz ve vlastním poddůstojníkovi, který zrovna ležel v nemocnici na lodi a trpěl strašlivými bolestmi v pažích -, pokud nebereme v úvahu rozdíl mezi pochybností a nedůvěřivostí, kdy první souvisí s odmítnutím a druhé pak s neschopností přijmout. Právě ona zmíněná neschopnost způsobila jemu i všem následujícím po něm spoustu problémů.
"Pavouci," řekl a zamyšleně se na nás díval, "copak jste je nemohli jednoduše zašlápnout nebo se jich nějak jinak zbavit?"
Vysvětlili jsme mu, že útočí v celých skupinách.
"Tak jste mohli," trval na svém, "dát dohromady nějaký plamenomet. Uškvařili by se v něm jedna báseň."
Ujistili jsme ho, že se tak stalo a že jsme ho za vhodných podmínek používali, ovšem s omezeným účinkem. Seznámili jsme ho rovněž s naším plánem založit požár, abychom pavoukům zabránili v postupu, přestože jsme chápali, že se stejně jedná jen o dočasné opatření.
V čem jsme ale naprosto selhali, byl pokus přesvědčit podplukovníka o skutečném rozsahu zamoření. Je těžké mluvit o miliónech pavouků, aniž by si o vás ostatní nemysleli, že přeháníte; pochopili jsme, že o miliardách se raději nemáme ani zmiňovat. Jaye si naše tvrzení, že pavouci vyhubili všechno živé v těch částech ostrova, kterých se zmocnili, nepochybně vyložil tak, že jen my jsme tam žádná jiná zvířata nezahlédli.
Náš rozhovor ukončil tím, že nám oznámil:
"Bohužel budete muset zůstat na lodi, dokud nedostanu instrukce, jak postupovat dál. Slibuji vám ale, že se vám pokusíme zdejší pobyt co nejvíce zpříjemnit."
"Víte, co si o nás mysli?" zeptala se Kamila, jakmile se za námi zavřely dveře. "Považuje nás za chudáky, co prošli krušným zážitkem a mírně řečeno se z toho pomátli."
Jeho hlášení však muselo kdesi vzbudit značný rozruch, protože pátý den nato se přiřítila vyšetřovací komise. Jeden byl zástupce koloniální správy, druhý přírodovědec, třetí fotograf a čtvrtý muž, pokud jsem se domýšlel správně, zastupoval zájmy lorda Foxfielda. Kladli nám spoustu otázek a k našim odpovědím se stavěli velice rezervovaně.
Druhý den nás jejich letadlo vzalo nad Tanakuatuu, takže jsem měl poprvé možnost uvidět ostrov ze vzduchu. Byl to velmi přesvědčivý způsob argumentace. Pohled na ostrov z poloviny zahalený pavučinou měl na naše společníky značný účinek. Jejich chování k nám se zřetelně změnilo.
Když jsme vystoupili z člunu, všichni řádně oblečení a postříkaní insekticidy, já a další tři muži jsme zamířili do tábora, zatímco Kamila s přírodovědcem šli dál podél pláže, oba ověšení krabicemi na vzorky.
U skladiště jsem se zastavil a ukázal rukou na vchod do prostoru krytého plachtou. Neměl jsem v úmyslu tam ještě jednou vejít. Stál jsem venku a čekal na ostatní, zatímco se mi jedna četa pavouků za druhou šplhala ke kolenům, odkud znovu padala na zem. Po chvíli všichni tři vyšli a vypadali hodně přepadle.
Potom jsem je zavedl do tábora. Pavouci už pronikli přes náš obranný pás a jejich chomáče byly všude kolem, rozlézali se i po střeše příbytku, který jsme proti nim opevnili, jejich lehce se vlnící masa se leskla a čekala. Chvíli jsme ji mlčky pozorovali.
Muž z koloniální správy řekl znepokojeně:
"Vypadá to, jako kdyby si mysleli, že uvnitř je něco - či spíše někdo, koho chtějí dostat... Zřejmě proti nim není žádná šance úniku..."
Šli jsme blíž k domu a sprejem odehnali pavouky od vchodu. Uvnitř nikdo nebyl - ani žádný pavouk.
"Tak tady jste se ukrývali..." poznamenal tentýž muž. Zavrtěl hlavou. "Mně to úplně stačí. Můžeme se vrátit."
"Vám možná," ozval se fotograf, "ale já musím přesvědčit lidi doma, což není tak snadné, když vám chybějí slova. Pan Delgrange o tom…
