21
Za dva dny Joranum na Trantoru zvítězil, zčásti sám, hlavně však díky svým pomocníkům. Jak Hari zabručel k Dors, byla to kampaň, která měla všechny známky vojenské efektivity. "Za starých časů by byl válečným admirálem," řekl. "Politikou tratí čas."
A Dors řekla: "Tratí? Za tohoto stavu se stane do týdne prvním ministrem, a pokud si to bude přát, tak do dvou týdnů císařem. Už se vynořily zprávy, že mu některé vojenské posádky provolávají slávu."
Seldon potřásl hlavou. "Zhroutí se, Dors."
"Kdo? Joranumova strana nebo Říše?"
"Joranumova strana. Ta historka s robotem vytvořila okamžitý neklid, ale při troše myšlení s chladnou hlavou pochopí veřejnost, jak směšná obvinění to byla."
"Ale Hari," řekla Dors pevně, "přede mnou nemusíš nic předstírat. To není směšná historka. Jak mohl nejspíš přijít na to, že je Demerzel robot?"
"Ach, tohle! Totiž, řekl mu to Raych."
"Raych!"
"Přesně tak. Odvedl svou práci dokonale a bezpečně se vrátil s příslibem, že se jednou stane vůdcem dahlského sektoru. Samozřejmě že mu uvěřili. Věděl jsem, že to tak bude."
"Chceš tím říct, že jsi Raychovi řekl, že Demerzel je robot, a nechal jej tu zprávu předat Joranumovi?" Dors se tvářila naprosto vyděšeně.
"Ne, to jsem nemohl udělat. Ty víš, že bych Raychovi – ani komukoli jinému – nemohl říct, že Demerzel je robot. Řekl jsem Raychovi tak dobře, jak jsem jen mohl, že Demerzel robot není – a i to samotné bylo těžké. Ale požádal jsem jej, aby Joranumovi řekl, že tomu tak je. Byl pevně přesvědčený, že Joranumovi lhal."
"Ale proč, Hari? Proč?"
"Tohle není psychohistorie, to ti říkám rovnou. Nebuď stejná jako císař, který si o mně myslí, že jsem čaroděj. Jen jsem chtěl, aby Joranum věřil tomu, že Demerzel robotem je. Je rodem Mykogeňan, takže byl od mládí naplňován příběhy své kultury, které se robotů týkaly. Díky tomu byl náchylný uvěřit a byl přesvědčený o tom, že veřejnost bude věřit s ním."
"A nebude snad?"
"Ve skutečnosti ne. Až přejde počáteční šok, uvědomí si, že je to ztřeštěná povídačka – nebo si to alespoň budou myslet. Přesvědčil jsem Demerzela, že musí promluvit na subéterické holovizi ve zprávách ke klíčovým částem Říše a ke každému trantorskému sektoru. Bude mluvit o všem, kromě robotů. Je dost krizí, aby zaplnily takový projev. Lidé budou poslouchat a neuslyší o robotech ani slovo. Pak, na konci, se ho zeptají na leták a on nebude potřebovat na odpověď jediné slovo. Pouze se zasměje."
"Zasměje? Nikdy jsem neslyšela, že by se Demerzel smál. Skoro se ani nikdy neusmívá."
"Tentokrát, Dors, se smát bude. Je to jediná věc, kterou člověk nikdy neviděl robota dělat. Viděla jsi roboty v holografických pohádkách, ne? Jsou vždycky ukazováni bez fantazie, bez pocitů, nelidští. – To budou lidé s jistotou očekávat. Takže se Demerzel potřebuje pouze zasmát. A kromě toho – pamatuješ se na Slunečního Pána Čtrnáctého, náboženského vůdce Mykogenu?"
"Samozřejmě ano. Bez fantazie, bez pocitů, nelidský. Ten se také nikdy nesmál."
"A nebude ani tentokrát. Ohledně té Joranumovy záležitosti jsem toho podnikl hodně hned poté, co se odehrál ten malý zápas na hřišti. Znám Joranumovo skutečné jméno. Vím, kde se narodil, kdo byli jeho rodiče, kdo ho učil, a to všechno, podložené doklady, jsem poslal Slunečnímu Pánu, kam také koneckonců patří."
"A on rozpoutá fanatické scény."
"Samozřejmě že ne. Nikdo na Trantoru by nějakého Slunečního Pána neposlouchal – ať by řekl, co chtěl."
"Tak jaký to má smysl?"
"Nu, to právě uvidíme, Dors. K této situaci nemám psychohistorickou analýzu. Ani nevím, jestli by byla možná. Jen doufám, že můj úsudek je správný."
