11
Univerzita se změnila a Hari Seldon se nemohl ubránit tomu, aby nebyl potěšený.
Hlavní místnosti komplexu Projektu byly náhle plné barev a světel a hologramů, naplňujících vzduch měnícími se obrazy Seldona v různých místech a různých časech. Byla tam Dors Venabili, usmívající se a vyhlížející nějak mlaději – Raych jako mladík, ještě neuhlazený – Seldon a Amaryl, vyhlížející neuvěřitelně mladě, skloněni nad svými počítači. Byl tam dokonce i prchavý obraz Eto Demerzela, který naplňoval Seldonovo srdce touhou po jeho starém příteli a po bezpečnosti, kterou cítil před Demerzelovým zmizením.
Na hologramech se neobjevoval císař Cleon. Nebylo to proto, že by jeho hologramy neexistovaly, ale nebylo by moudré za vlády junty připomínat bývalou Říši.
Všechno se to rozlévalo do široka, překypovalo, naplňovalo místnost vedle místnosti, budovu vedle budovy. Nějak se našel čas na to, aby se celá univerzita přeměnila ve výstavu věcí, které Seldon nikdy neviděl nebo si je nedokázal představit. Dokonce i kupole potemněla, aby vytvořila umělou noc, do které bude univerzita po tři dny zářit.
"Tři dny!" řekl Seldon, na kterého to napůl učinilo dojem a napůl jej to vyděsilo.
"Tři dny," řekla Dors Venabili a přikývla. "Univerzita nerozhodla o ničem menším."
"Ty výdaje! Ta práce!" řekl Seldon zamračeně.
"Výdaje jsou minimální," řekla Dors, "ve srovnání s tím, co jsi pro univerzitu udělal. A veškerá práce je dobrovolná. Studenti se ukázali a postarali se o všechno."
Nyní se objevila univerzita panoramaticky z ptačího pohledu a Seldon se na ni díval s úsměvem, který se mu prodral na tvář.
Dors řekla: "Líbí se ti to. Posledních pár měsíců jsi nedělal nic, než jen bručel, jak nechceš žádnou oslavu toho, jaký jsi stařec – a teď se na sebe podívej."
"Nu, je to lichotivé. Nemyslel jsem, že by mohli udělat něco takového."
"Proč ne? Jsi idol, Hari. Celý svět – celá Říše – tě zná."
"To ne," řekl Seldon a potřásal důrazně hlavou. "Ani jeden z bilionu o mně vůbec nic neví – a určitě nic o psychohistorii. Nikdo mimo Projekt nemá to nejmenší ponětí o tom, jak psychohistorie funguje, a stejně tak ani nikdo v něm."
"Na tom nezáleží, Hari. Jsi to ty. Dokonce i ty kvadriliony, které neví nic o tobě ani o tvé práci, ví, že Hari Seldon je ten největší matematik Říše."
"Nu," řekl Seldon a rozhlédl se kolem, "určitě mohou za to, že se tak začínám cítit. Ale tři dny a tři noci! Z toho místa zbydou třísky."
"Ne, nezbydou. Všechny záznamy byly odklizeny. Počítače a další vybavení byly zabezpečeny. Studenti dali dohromady opravdovou policii, která zabrání tomu, aby bylo cokoli zničeno."
"Na všechno jsi dohlédla, co, Dors?" řekl Seldon a s láskou se na ni usmál.
"Byla nás na to spousta. Není to jen má práce. Tvůj kolega Tamwile Elar pracoval s neuvěřitelným zaujetím."
Seldon se zamračil.
"Co proti Elarovi máš?" řekla Dors.
Seldon řekl: "Pořád mi říká 'Mistře'."
Dors potřásla hlavou. "No, to je strašný zločin."
Seldon si toho nevšímal a řekl: "A je mladý."
"Čím dál horší. Poslyš, Hari, musíš se naučit stárnout elegantně – a začít tím, že dáš najevo, jak se dobře bavíš. To ostatní potěší a budou se bavit ještě lépe, a to určitě chceš. Tak pojď. Obcházej kolem. Neschovávej se tady se mnou. Každého uvítej. Usmívej se. Ptej se, jak se mají. A zapamatuj si, že po hostině máš mít proslov."
"Nesnáším hostiny a dvakrát tolik nesnáším proslovy!"
"V každém případě musíš. Tak pojď!"
Seldon si dramaticky povzdechl a poslechl. Jak stál ve vchodu do hlavního sálu, vypadal impozantně. Bohatá roucha prvního ministra včerejška byla pryč, stejně jako oděvy helikonského stylu, kterým dával přednost zamlada. Nyní nosil Seldon oblečení, které prozrazovalo jeho vyšší postavení: rovné, bohatě nařasené kalhoty a upravenou tuniku. Na srdci měl stříbrnou nití vyšitý nápis: SELDONŮV PSYCHOHISTORICKÝ PROJEKT STREELINGSKÉ UNIVERZITY. Zářil jako maják proti důstojnému titánově šedému odstínu jeho oděvu. Seldonovy oči jiskřily ve tváři, zbrázděné již časem a prozrazující…
