21
Malá laboratoř elektročističe byla z nějakého důvodu udržovaná při teplotě o něco nižší, než bylo obvyklé, a Dors Venabili si zběžně pomyslela, proč tomu tak asi je. Seděla tiše a čekala, až jediná uživatelka laboratoře dokončí to, co má na práci, ať už to bylo cokoli.
Dors si ženu pečlivě prohlížela. Štíhlá s dlouhou tváří. Se svými úzkými rty a ustupující bradou nebyla přímo přitažlivá, ale z jejích tmavě hnědých očí vyzařoval inteligentní pohled. Zářící jmenovka na stole říkala: CINDA MONAY.
Nakonec se k Dors otočila a řekla: "Omlouvám se, doktorko Venabili, ale jsou zde jisté procesy, které nemohou být přerušeny ani kvůli manželce ředitele."
"Zklamala bych se ve vás, kdybyste proces kvůli mně zanedbala. Slyšela jsem o vás samé vynikající věci."
"To se vždycky dobře poslouchá. Kdo mě to vychvaloval?"
"Několik lidí," řekla Dors. "Domnívám se, že jste nejpřednější nematematik v Projektu."
Monay sebou trhla. "Jsou určité tendence k tomu oddělovat nás od matematické aristokracie. Podle mě, pokud jsem přední, pak jsem předním pracovníkem Projektu. Nezáleží na tom, že nejsem matematik."
"To mi rozhodně připadá rozumné. – Jak dlouho už jste v Projektu?"
"Dva a půl roku. Předtím jsem byla diplomovanou studentkou radiační fyziky na Streelingu a přitom jsem pár let pracovala v Projektu jako praktikantka."
"Pokud tomu rozumím, vedete si v Projektu dobře."
"Byla jsem dvakrát povýšená, doktorko Venabili."
"Narazila jste zde na nějaké problémy, doktorko Monay? – Cokoli řeknete, bude důvěrné."
"Práce je samozřejmě obtížná, ale pokud myslíte, jestli jsem se dostala do nějakých společenských potíží, odpověď zní ne. Alespoň ne do takových, jaké by člověk neočekával v tak velkém a rozsáhlém projektu, pokud vím."
"A tím máte na mysli?"
"Příležitostné hašteření a hádky. Jsme všichni lidé."
"Ale nic vážného?"
Monay potřásla hlavou. "Nic vážného."
"Pokud jsem to pochopila, doktorko Monay," řekla Dors, Jste odpovědná za rozvoj zařízení důležitého k používání Základního Radiantu. Umožňuje nacpat do Základního Radiantu daleko více informací."
Monay propukla v jasný smích. "Vy o tom víte? – Ano, elektročistič. Poté, co byl rozvinut, ustavil profesor Seldon tuto malou laboratoř a postavil mě do čela další práce, směřující tímto směrem."
"Překvapuje mě, že vás tak důležitý postup nepostavil do daleko vyšších sfér Projektu."
"Ale kdepak," řekla Monay, která vypadala poněkud rozpačitě. "Nechci si přičítat veškeré zásluhy. Ve skutečnosti má práce spočívala pouze v technické stránce – velmi odborně a tvořivě provedené, jak si ráda myslím – ale znáte ho…"
"A kdo pracoval s vámi?"
"To nevíte? Byl to Tamwile Elar. Vymyslel teorii, která umožnila výrobu zařízení, a já navrhla a postavila skutečný přístroj."
"Znamená to, že si veškeré zásluhy přičítá on?"
"Ne. ne. Takhle to nesmíte brát. Doktor Elar není takový člověk. Za svůj díl práce jsem své uznání dostala. Ve skutečnosti navrhoval, aby přístroj pojmenovali po nás – oběma našimi jmény – ale nestalo se tak."
"Proč ne?"
"Nu, víte, to je zásada profesora Seldona. Všechny přístroje a rovnice mají mít funkční a ne osobní jména – aby se předešlo zášti. Takže je ten přístroj pouze elektročističem. Nicméně když pracujeme společně, dává přístroji naše jména a řeknu vám, doktorko Venabili, že to zní skvěle. Možná budou jednoho dne používat pracovníci Projektu osobní jména. Alespoň v to doufám."
"Já v to doufám také," řekla Dors zdvořile. "Podle toho, co říkáte, musí být doktor Elar velice slušný člověk."
"To je. To je," řekla Monay upřímně. "Je s ním radost pracovat. Přímo teď dělám na nové verzi přístroje, která je daleko silnější a které docela nerozumím. – Totiž, k čemu bude sloužit. Nicméně, on mě vede."
"A děláte pokroky?"
"Ano. Ve skutečnosti jsem už dala doktoru Elarovi prototyp, který chce vyzkoušet. Pokud bude fungovat, můžeme pokračovat dále."
"To zní dobře," souhlasila Dors. "Co si myslíte, že by se stalo, kdyby profesor Seldon odstoupil z funkce ředitele Projektu…
