19
Cleon, císař Galaxie, procházel spěšně galerií, která vedla od jeho soukromých komnat v Menším paláci ke kancelářím obrovského personálu, který žil v různých přístavcích Císařského paláce, sloužícího jako nervové centrum Říše.
Několik jeho osobních tajemníků šlo za ním s výrazy nejhlubší starosti ve tvářích. Císař nechodí za ostatními. On je volá a oni k němu přicházejí. A pokud jde, nikdy neprokazuje známky spěchu nebo citových otřesů. Jak by mohl? Je císařem a jako takový je daleko více symbolem všech světů než lidskou bytostí.
A přitom nyní jako lidská bytost vypadal. Odháněl každého stranou netrpělivým mávnutím pravé ruky. V levé držel blyštivý hologram.
"První ministr," řekl skoro přiškrceným hlasem, vůbec ne podobným opatrně kultivovaným tónům, které ze sebe vydával na trůnu. "Kde je?"
A všichni vysocí úředníci, kteří mu stáli v cestě, mumlali a sípali a zjišťovali, že je nemožné pochopit souvislost. Rozhněvaně kolem nich proběhl a všichni měli nepochybně pocit, jako by s otevřenýma očima zažili noční můru.
Nakonec vrazil s lehkým šípáním do Demerzelovy soukromé kanceláře a zařval – doslova zařval – "Demerzeli!"
Demerzel trochu překvapeně vzhlédl a klidně vstal, protože nikdo nesměl v přítomnosti císaře sedět, pokud mu to nebylo přímo přikázáno. "Výsosti?" řekl.
A císař bouchl hologramem o Demerzelův stůl a řekl: "Co to je? Řekneš mi to?"
Demerzel se díval na to, co mu císař dal. Byl to krásný hologram, ostrý a živý. Člověk mohl skoro slyšet chlapečka – možná deset let starého – jak říká slova, která byla uvedena v textu pod obrazem: "Nechci, aby v čele Říše stál robot."
Demerzel řekl klidně: "Také jsem to dostal, Výsosti."
"A kdo jiný ještě?"
"Mám dojem, Výsosti, že je to leták, který je na Trantoru široce rozšířen."
"Ano, a poznáváš tu osobu, které je ten spratek podobný?" Poklepal na ni císařským ukazováčkem. "Nejsi to ty?"
"Podoba je zarážející, Výsosti."
"Chápu to snad špatně, když předpokládám, že celý obsah tohoto letáku, jak jsi jej nazval, má za cíl obvinit tě z toho, že jsi robot?"
"Zdá se, že přesně takový je jeho záměr, Výsosti."
"A přeruš mě, jestli se mýlím, ale nejsou roboti ty legendární mechanické lidské bytosti, které se nacházejí v – v detektivkách a knížkách pro děti?"
"Mykogeňané mají jeden článek víry, Výsosti, že roboti –"
"Nezajímají mě Mykogeňané ani jejich články víry. Proč tě obviňují z toho, že jsi robot?"
"Jsem si jistý, že je to pouhý metaforický obrat, Výsosti. Chtějí mě ukázat jako člověka bez srdce, jehož náhledy jsou nesvědomitými kalkulacemi stroje."
"To je příliš slabé, Demerzeli. Nejsem blbec." Zaťukal znovu na hologram. "Pokoušejí se přesvědčit lidi skutečně o tom, že jsi robot."
"Stěží tomu můžeme zabránit, Výsosti, pokud tomu budou lidé chtít uvěřit."
"Nemůžeme si to dovolit. Zlehčuje to vážnost tvého úřadu. A co je horší, zlehčuje to vážnost císaře. Důsledek je ten, že já – já si vybral za svého prvního ministra mechanického člověka. To nemůžeme snášet. Poslyš, Demerzeli, nejsou snad zákony, které by zakazovaly pomlouvání veřejných úředníků Říše?"
"Ano, jsou – a je jich pěkných pár, Výsosti, datujících se zpět k velkým Aburamisovým sbírkám zákonů."
"A pomlouvání samotného císaře je nejvyšší provinění, nebo ne?"
"Trestem je smrt, Výsosti. Ano."
"Nuže, tohle nejenže pomlouvá tebe, pomlouvá to i mě – a kdokoli to udělal, musí být bezodkladně popraven. Je to ten Joranum, samozřejmě, kdo za tím stojí."
"Nepochybně, Výsosti, ale dokázat to bude poněkud obtížné."
"Nesmysl! Mám dost důkazů. Chci popravu!"
"Problém je v tom, Výsosti, že tyto zákony o pomluvách nebyly ve skutečnosti nikdy uplatněny. Určitě ne v tomto století."
"A to je důvod, proč se společnost stává tak nestabilní a Říše se otřásá u samých základů. Zákony jsou stále v knihách, tak je uplatni."
Demerzel řekl: "Pomyslete na to, Výsosti, jestli by to bylo moudré. Může se z toho jevit, že jste tyran a despota. Vaše vláda byla velice úspěšná díky milosti a umírněnosti –"
"Ano, a vidíš…
