6
Hari Seldon bojoval s melancholií. Postupně mu dělali kázání Dors, Raych, Yugo a Manella. Všichni dohromady mu říkali, že šedesátka není stáří.
Prostě to nepochopili. Bylo mu třicet, když narazil na první stopu psychohistorie, třicet dva, když přednesl svůj slavný proslov na desetileté konferenci, a pak se zdálo, jako by se všechno stalo najednou. Po svém krátkém rozhovoru s Cleonem prchal přes celý Trantor a setkal se s Demerzelem, Dors, Yugem a Raychem, nemluvě o lidech v Mykogenu, Dahlu a Wye.
Bylo mu čtyřicet, když se stal prvním ministrem, a padesát, když z tohoto úřadu odstoupil. Nyní mu bylo šedesát.
Prací na psychohistorii strávil třicet let. Kolik let bylo ještě zapotřebí? Kolik let bude ještě žít? Zemře nakonec s psychohistorickým projektem nedokončeným?
Nebylo to umírání, co mu dělalo starost, říkal si. Byla to ta záležitost s nedokončeným psychohistorickým projektem.
Šel vyhledat Yuga Amaryla. V posledních letech se od sebe trochu odpoutali, jak psychohistorický projekt postupně nabýval na velikosti. V prvních letech ve Streelingu to byl jen Amaryl a Seldon, kdo pracovali spolu – nikdo jiný. Teď –
Amarylovi bylo skoro padesát – už nebyl tak docela mladý – a nějak ztratil svou jiskru. Po všechna ta léta neměl žádný zájem mimo psychohistorii: žádné ženy, žádná společnost, žádný koníček, žádné vedlejší zájmy.
Amaryl se na Seldona podíval a ten si nemohl pomoci, aby nezaznamenal změny ve vzhledu toho muže. Zčásti byly zapříčiněné tím, že si Yugo musel nechat zrekonstruovat oči. Viděl dokonale, ale vypadaly trochu nepřirozeně a měl sklon k tomu mrkat pomaleji. Díky tomu vypadal ospale.
"Co si myslíš, Yugo?" řekl Seldon. "Je na konci toho tunelu nějaké světlo?"
"Světlo? Ve skutečnosti ano," řekl Amaryl. "Tenhle nový chlapík, Tamwile Elar. Samozřejmě ho znáš."
"Ach ano. Já jsem ho najal. Velice energický a agresivní. Jak si vede?"
"Nemohu říct, že by mi byl nějak příjemný, Hari. Ten jeho hlasitý smích mi leze na nervy. Ale je dokonalý. Nový systém rovnic sedí přímo do Základního Radiantu a zdá se, že budou moci obejít problém chaosu."
"Vypadají? Nebo budou moci?"
"Je příliš brzy na to tvrdit to jistě, ale mám velké naděje. Pokoušel jsem se o spoustu věcí, které by je rozbily, kdyby byly bezcenné, a ty nové rovnice je všechny snesly. Začínám o nich uvažovat jako o 'achaotických rovnicích'."
"Nemyslím," řekl Seldon, "že bychom měli něco jako pádnou ukázku, která by tyto rovnice zahrnovala?"
"Ne, nemáme, i když jsem na to nasadil půl tuctu lidí, včetně Elara, samozřejmě." Amaryl spustil svůj Základní Radiant – který byl do detailu stejně propracovaný jako Seldonův – a sledoval křivky zářících rovnic, vířících vysoko nad zemí – příliš drobné, příliš jemné na to, aby byly čitelné bez zvětšení. "Přidej ty nové rovnice a můžeme začít předpovídat."
"Pokaždé, když nyní studuji Základní Radiant," řekl Seldon zamyšleně, "uvažuji o elektročističi a o tom, jak pevně stlačuje materiál do řádek a křivek budoucnosti. Nebyl to také Elarův nápad?"
"Ano. S pomocí Cindy Monay, která jej navrhla."
"Je to dobré mít v Projektu nové dobré muže a ženy. Tak nějak mě to smiřuje s budoucností."
"Myslíš, že někdo, jako je Elar, může jednoho dne Projekt vést?" zeptal se Amaryl, stále prohlížející Základní Radiant.
"Možná. Poté, co ty a já odejdeme na odpočinek – nebo zemřeme."
Zdálo se, že se Amaryl uvolnil a vypnul zařízení. "Raději bych tu práci dokončil sám, než odejdeme na odpočinek – nebo zemřeme."
"Já také, Yugo. Já také."
"Psychohistorie nás v posledních deseti letech vedla zatraceně dobře."
Bylo v tom dost pravdy, ale Seldon věděl, že si za to člověk nemohl přičítat příliš velké vítězství. Věci probíhaly hladce a bez velkých překvapení.
Psychohistorie předpověděla, že centrum se po Cleonově smrti – předpovězené velice mlhavým a nejistým způsobem – udrží, a udrželo se. Trantor byl poměrně klidný. Dokonce i se zavražděním a koncem dynastie se centrum udrželo.
Bylo tomu tak díky tlaku vojenské vlády – Dors měl…
