8
Stáli proti sobě v Seldonově soukromé pracovně, v jeho 'myslivně', jak jí říkal. Zde strávil nesčetné hodiny tím, že se pokoušel přijít na cestu zpátky a skrze spletitost říšských a trantorských vlád.
Řekl: "Četl jsi něco o posledních nehodách, ke kterým došlo v planetárních službách, Raychu?"
"Ano," řekl Raych, "ale víš, táto, tohle je stará planeta. Co musíme udělat, je všechny dostat pryč, celou tu věc vykopat, předělat, přidat k tomu nejnovější komputerizaci a pak dostat všechny zpátky – nebo alespoň polovinu všech. Trantor by byl daleko lepší s pouhými dvaceti biliony lidí."
"Se kterými dvaceti biliony?" zeptal se Seldon s úsměvem.
"To kdybych věděl," řekl Raych temně. "Problém je v tom, že nemůžeme jen tak planetu předělat, takže jenom záplatujeme."
"Obávám se. že je to tak, Raychu, ale je na tom pár zvláštních věcí. Teď bych chtěl, abys mě zkontroloval. Mám na to nějaké názory."
Vytáhl z kapsy malou kouli.
"Co to je?" zeptal se Raych.
"Mapa Trantoru, pečlivě naprogramovaná. Udělej pro mě něco, Raychu, a ukliď ten stůl."
Seldon položil kouli víceméně do středu stolní desky a položil ruku na ovladač, zabudovaný v opěradle svého křesla. Palcem sepnul kontakt a světla v místnosti pohasla, zatímco se stolní deska rozzářila slonovinovým světlem, které vypadalo, že sahá asi centimetr do hloubky. Koule se zploštila a roztáhla se k okrajům stolu.
Světlo v bodech pomalu tmavlo a ve vzorcích se jasnilo. Po nějakých třiceti vteřinách řekl Raych překvapeně: "To je mapa Trantoru."
"Samozřejmě. Říkal jsem ti, že je. Takovou ale nekoupíš v žádném sektorním nákupním středisku. Je to jedna z těch vymyšleností, se kterými si hraje armáda. Může ukázat Trantor jako kouli, ale v rovinné projekci uvidíš daleko lépe to, co ti chci ukázat."
"A co mi chceš ukázat, táto?"
"Nu, za poslední dva roky jsme tu měli nehody. Jak jsi říkal, tohle je stará planeta a nehody bychom měli očekávat, ale přicházejí častěji a zdá se, že příliš rovnoměrně na to, aby byly důsledkem lidské chyby."
"Je to rozumné?"
"Ano, samozřejmě. Omezeně. Je to pravda, že jsou v tom dokonce i zemětřesení."
"Zemětřesení? Na Trantoru?"
"Pokládám Trantor za docela neseizmickou planetu – a to je dobře, protože obehnat svět kupolí, když se svět několikrát v roce silně otřásá, a nechat část té kupole rozbít je vysoce nepraktické. Tvá matka říká. že jeden z důvodů, proč se stal Trantor říšským sídlem, je to, že byl geologicky na vymření – to je její realistické vyjádření. Nicméně, může být na vymření, ale není mrtvý. Dochází k příležitostným zemětřesením – ke třem za poslední dva roky."
"To jsem si neuvědomil, táto."
"Stěží si to uvědomil někdo. Kupole není jediná. Existuje ve stovkách částí, z nichž každá může být zvednuta a tak se pootevřít, aby zmenšila tlaky a pnutí v případě zemětřesení. Protože zemětřesení, když k němu dojde, trvá jen od deseti vteřin do minuty, k otevírání dochází jen krátce. Přichází a mizí tak rychle, že Trantořani pod ní si toho ani nejsou vědomi. Jsou si daleko více vědomi jemného chvění a lehkého chřestění nádobí než otevírání kupole nad sebou a mírného pronikání vnějšího počasí – ať už je jakékoli."
"To je dobře, ne?"
"Mělo by. Je to řízené počítači, samozřejmě. Začátek zemětřesení, ať už k němu dojde kdekoli, uvede v činnost řídící mechanismus, který otevře a uzavře část kupole, takže ta se otevírá ještě předtím, než se vibrace stanou příliš silnými na to, aby mohly uškodit."
"To je pořád dobré."
"Ale v případě tří slabších zemětřesení za poslední dva roky řídící mechanismy ve všech případech selhaly. Kupole se neotevřela a v každém případě byly nutné opravy. Stály něco času, stály něco peněz a řízení počasí bylo po značnou dobu pod optimem. Takže jaká si myslíš, že je možnost toho, že by zařízení selhalo ve všech třech případech?"
"Nevelká?"
"Vůbec ne velká. Méně než jednou ze sta. Člověk by si skoro myslel, že někdo si před zemětřesením pohrál s řízením. Teď, po nějakém století, máme zase unikání magmatu, které lze dal…
