Pavučina

John Wyndham

112 Kč

Elektronická kniha: John Wyndham – Pavučina (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wyndham03 Kategorie:

Popis

E-kniha John Wyndham: Pavučina

Anotace

Osamělý ostrůvek ztracený uprostřed vodní pustiny Tichého oceánu se stává dějištěm pokusu o vybudování ideálního města budoucnosti. Nikdo z osadníků však netuší, že ostrov skrývá osudné tajemství. Jestliže se v románu Den trifidů postrachem lidstva staly podivné kráčející rostliny, tentokrát se kolonisté ocitají tváří v tvář miliardám jedovatých pavouků. Co způsobilo vznik tohoto mutantního plemene? Radioaktivní spad nebo snad kletba dávno mrtvého kouzelníka…? John Wyndham, slavný mistr katastrofických románů, nezůstává čtenáři ani tentokrát nic dlužen. Pavučina však není jen pouhý horor, je to také barvitý příběh o střetu dvou civilizací, dvou odlišných světů a filozofií.

O autorovi

John Wyndham

[10.7.1903-11.3.1969] Klasik sci-fi literatury. Jeho vstupu do vědecko-fantastické literatury předcházela léta práce na farmě, neúspěšný pokus o studia práv i zaměstnání v reklamní agentuře. Počátkem 30. let publikovalo několik amerických vědecko-fantastických magazínů jeho povídky, převážně pod jménem John Beynon Harris. Napsal mnoho povídek, několik románů, dokonce i detektivních, které však nevzbudily mimořádnou pozornost. Velký úspěch slavil až po druhé světové...

John Wyndham: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pavučina“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

9.

Takto neslavně skončil Projekt lorda Foxfielda. Než se ale celá záležitost uzavřela, bylo třeba ještě vykonat několik věcí. Například jsme museli absolvovat celou sérii vysvětlování. První pohovor, který vedl podplukovník Jaye, velitel monitorovací stanice na Oahomu, může posloužit jako prototyp mnoha dalších, které následovaly. Nedalo se říct, že by nám nevěřil - koneckonců měl přesvědčivý důkaz ve vlastním poddůstojníkovi, který zrovna ležel v nemocnici na lodi a trpěl strašlivými bolestmi v pažích -, pokud nebereme v úvahu rozdíl mezi pochybností a nedůvěřivostí, kdy první souvisí s odmítnutím a druhé pak s neschopností přijmout. Právě ona zmíněná neschopnost způsobila jemu i všem následujícím po něm spoustu problémů.

"Pavouci," řekl a zamyšleně se na nás díval, "copak jste je nemohli jednoduše zašlápnout nebo se jich nějak jinak zbavit?"

Vysvětlili jsme mu, že útočí v celých skupinách.

"Tak jste mohli," trval na svém, "dát dohromady nějaký plamenomet. Uškvařili by se v něm jedna báseň."

Ujistili jsme ho, že se tak stalo a že jsme ho za vhodných podmínek používali, ovšem s omezeným účinkem. Seznámili jsme ho rovněž s naším plánem založit požár, abychom pavoukům zabránili v postupu, přestože jsme chápali, že se stejně jedná jen o dočasné opatření.

V čem jsme ale naprosto selhali, byl pokus přesvědčit podplukovníka o skutečném rozsahu zamoření. Je těžké mluvit o miliónech pavouků, aniž by si o vás ostatní nemysleli, že přeháníte; pochopili jsme, že o miliardách se raději nemáme ani zmiňovat. Jaye si naše tvrzení, že pavouci vyhubili všechno živé v těch částech ostrova, kterých se zmocnili, nepochybně vyložil tak, že jen my jsme tam žádná jiná zvířata nezahlédli.

Náš rozhovor ukončil tím, že nám oznámil:

"Bohužel budete muset zůstat na lodi, dokud nedostanu instrukce, jak postupovat dál. Slibuji vám ale, že se vám pokusíme zdejší pobyt co nejvíce zpříjemnit."

"Víte, co si o nás mysli?" zeptala se Kamila, jakmile se za námi zavřely dveře. "Považuje nás za chudáky, co prošli krušným zážitkem a mírně řečeno se z toho pomátli."

Jeho hlášení však muselo kdesi vzbudit značný rozruch, protože pátý den nato se přiřítila vyšetřovací komise. Jeden byl zástupce koloniální správy, druhý přírodovědec, třetí fotograf a čtvrtý muž, pokud jsem se domýšlel správně, zastupoval zájmy lorda Foxfielda. Kladli nám spoustu otázek a k našim odpovědím se stavěli velice rezervovaně.

Druhý den nás jejich letadlo vzalo nad Tanakuatuu, takže jsem měl poprvé možnost uvidět ostrov ze vzduchu. Byl to velmi přesvědčivý způsob argumentace. Pohled na ostrov z poloviny zahalený pavučinou měl na naše společníky značný účinek. Jejich chování k nám se zřetelně změnilo.

Když jsme vystoupili z člunu, všichni řádně oblečení a postříkaní insekticidy, já a další tři muži jsme zamířili do tábora, zatímco Kamila s přírodovědcem šli dál podél pláže, oba ověšení krabicemi na vzorky.

U skladiště jsem se zastavil a ukázal rukou na vchod do prostoru krytého plachtou. Neměl…