setkání s medúzou
1. Památný den
Královna Alžběta se vznášela víc než pět kilometrů nad Velkým kaňonem, loudala se podél něj pohodlnou rychlostí dvě stě devadesát kilometrů za hodinu, když Howard Falcon zahlédl televizní vznášedlo blížící se zprava. Očekával, že to je televize – nikomu jinému by nepovolili letět v téhle výšce, avšak příliš šťastný, že má společnost, nebyl. Přestože vítal každou známku zájmu veřejnosti, chtěl mít zároveň oblohu tak prázdnou, jak jenom bylo možné. Byl nakonec prvním mužem v historii, který řídí loď dlouhou téměř půl kilometru…
Až dosud probíhal první zkušební let bezvadně. Dost ironicky zní, že jediný problém představovala stoletá letadlová loď, zapůjčená Námořním muzeem v San Diegu pro pomocné operace. Z jejích nukleárních motorů už fungoval jeden jediný a těžké válečné plavidlo dosahovalo nejvyšší rychlost sotva třicet uzlů. Naštěstí rychlost větru při mořské hladině neměla ani polovinu této rychlosti, takže nebylo příliš obtížné udržet vzletovou palubu v klidu. Když spustili kotevní lana, přece jenom díky prudkým poryvům větru zažili několik okamžiků úzkosti, avšak ohromná řiditelná vzducholoď vzlétla hladce, rovnou do nebe, jako v neviditelném výtahu. Kdyby všechno šlo hladce, Královna Alžběta se s letadlovou lodí nesetká po celý následující týden.
Vzducholoď byla řízena automaticky, všechny přístroje ukazovaly normální hodnoty. Velitel Falcon se rozhodl vystoupit nahoru a pozorovat setkání. Předal řízení druhému důstojníkovi a vyšel ven do průhledného tunelu, který vedl srdcem lodi. Tam, stejně jako vždycky předtím, ho ohromila podívaná na největší prostor, jaký se člověku zatím podařilo uzavřít pod střechu.
Jako linka gigantických mýdlových bublin bylo seřazeno deset plynových nádrží, jedna za druhou, každá o průměru větším než třicet metrů. Pevná plastická hmota byla tak čirá, že mohl vidět celé uspořádání a rozeznat detaily na zvedacím zařízení, vzdáleném víc než půl kilometru od jeho místa, z něhož byl tak výhodný rozhled. Všude kolem něho, jako trojrozměrné bludiště, bylo vidět konstrukce lodní kostry – ohromné podélné nosníky, probíhající od přídě až k ocasu, patnáct obručí, jež tvořily kruhovitá žebra tohoto nebeského kolosu, a jejichž různá velikost určovala jeho ladný, aerodynamický profil.
Při téhle nízké rychlosti byl hluk malý – jenom měkké nárazy větru na plášť lodi a občasné zaskřípění kovu, výsledek změny tlaků. Světlo z řad lamp vysoko nad hlavou, nevrhající žádné stíny, propůjčovalo celé scéně zvláštní podmořský ráz a podívaná na průsvitné plynové nádrže to Falconovi ještě zdůrazňovala. Kdysi se setkal s rojem ohromných, ale neškodných medúz, bezmyšlenkovitě křižujících nad útesy mělkého tropického moře, a plastikové bubliny nadnášející Královnu Alžbětu mu je často připomínaly – zvlášť když je měnící se tlaky zvlnily a z odraženého světla vytvářely nové obrazce.
Kráčel dál po ose lodi, až dorazil k přednímu výtahu mezi první a druhou nádrží. Když vyjížděl na vyhlídkovou palubu, postřehl, že je tam nepříjemné horko, a na svůj kapesní magnetofon si nadiktoval stručný záznam. Královna získávala téměř čtvrtinu své energie z ohromného množství ztrátového tepla produkovaného jejím fúzním pohonným agregátem. Při tomto letu s malou zátěží obsahovalo jenom šest z deseti nádrží hélium, když zbývající naplňoval vzduch. Přesto ještě nesla dvě stě tun vody jako zátěž. Avšak funkce nádrží za vysokých teplot působila problémy při chlazení vstupních potrubí; bylo zřejmé, že tady se ještě bude muset odvést trošku práce.
Když vstoupil na vyhlídkovou palubu, do oslepujícího slunečního světla, proudícího střechou z plexiskla, udeřil ho do tváře osvěžující závan chladnějšího vzduchu. Půl tuctu dělníků společně se stejným počtem nadšimpanzích pomocníků se právě zaměstnávalo pokládáním už téměř dokončeného tanečního parketu, zatímco ostatní prováděli elektroinstalace a ukotvovali nábytek. Byl to obrázek organizovaného zmatku a Falcon skoro nevěřil, že se do první cesty, za čtyři t…