2
A já se opravdu budu snažit, abych pořád nepsal to "Haj hou".
Haj hou.
* * *
Narodil jsem se tady v New Yorku. Tenkrát jsem ještě nebyl Narcis. Pokřtili mě Wilbur Rockefeller Swain.
Mimoto jsem nebyl sám. Měl jsem dvojče, sestru. Jmenovala se Eliza Mellon Swainová.
Pokřtili nás rovnou v porodnici, místo aby nás vzali do kostela, a nebyli jsme přitom obklopeni příbuznými a rodinnými přáteli. To bylo tak: Eliza a já jsme byli tak ohyzdní, že se za nás rodiče styděli.
Byli jsme obludy a nikdo nám nepředpovídal dlouhý život. Měli jsme po šesti prstech na každé ručičce a po šesti na každé nožičce. Měli jsme i nadpočetné bradavky - po dvou od každé.
Nebyli jsme mongoloidní blbečkové, i když jsme měli hrubé černé vlasy, které jsou pro mongoloidy typické. Byli jsme cosi nového. Byli jsme neandrtálci. Už jako nemluvňata jsme měli rysy dospělých, fosilních lidských bytostí - masivní nadočnicové oblouky, sešikmená čela a čelisti zvíci bagrových lžic.
* * *
Předpokládalo se, že nemáme špetku inteligence a že se nedožijeme ani čtrnácti let.
Ale já pořád žiju a kopu nožičkama, děkuju pěkně. A jsem pevně přesvědčen, že Eliza by na tom byla dneska stejně, kdyby byla v padesáti letech nezahynula - pod lavinou na periférii čínské kolonie na planetě Marsu.
Haj hou.
* * *
Naši rodiče byli dva hloupí, hezcí a velice mladí lidé jménem Caleb Mellon Swain a Letitia Vanderbilt Swainová, rozená Rockefellerová. Byli pohádkově zazobaní a pocházeli z amerických rodin, které měly všechno, nač si vzpomněly, avšak v jakési idiotské zábavě rozvrátily celou planetu - posedlým proměňováním peněz v moc, pak zase moci zpátky v peníze a znova peněz v moc.
Ale Caleb a Letitia byli neškodní. Otec byl prý znamenitý hráč vrhcábů a celkem slušný fotograf na barvu. Matka byla aktivistkou Národního sdružení pro povznesení barevného obyvatelstva. Ani jeden z nich nepracoval. Ani jeden z nich neměl vysokoškolské vzdělání, ačkoli se o ně oba pokoušeli.
Psali a mluvili hezky. Navzájem se zbožňovali. Hanbili se, že jim učení nešlo do hlavy. Byli laskaví.
A nemohu jim mít za zlé, že je tak sebralo, když se jim narodily obludy. Každého by sebralo, kdyby se mu narodila Eliza a já.
* * *
A v rodičování byli Caleb a Letitia přinejmenším stejně dobří jako já, když posléze došlo i na mne. Byl jsem ke svým dětem naprosto lhostejný, ačkoli byly po všech stránkách úplně normální.
Možná že by mne moje děti bavily víc, kdyby to byly obludy jako Eliza a já.
Haj hou.
* * *
Mladému Calebovi a Letitii poradili, aby si nedrásali srdce a neriskovali zkázu nábytku marnými pokusy vychovat Elizu a mne v Želvím zálivu. Rádcové tvrdili, že s nimi nejsme v nijak bližším příbuzenském vztahu než párek mladých krokodýlů.
Calebova a Letitiina reakce byla lidská. Byla také drahá a krajně středověká. Naši rodiče nás neukryli v soukromé nemocnici pro obdobné případy, jako byl náš. Pohřbili nás do starého strašidelného zámku, který zdědili - doprostřed dvou set akrů jabloní na vrcholku hory poblíž vesničky Galen ve Vermontu.
Třicet let tam nikdo nebydlel.
* * *
Povolali tesaře, elektrikáře a instalatéry, aby zámek obrátili v jakýsi ráj pro Elizu a pro mne. Koberce sahající od stěny ke stěně byly podloženy vrstvou gumy, abychom si neublížili, kdybychom náhodou upadli. Naše jídelna byla celá obložena kachlíčky a podlahou vedly kanálky, abychom mohli být spolu s místností po každém jídle ostříkáni hadicí.
Snad ještě důležitější byly dva ploty z hustého drátěného pletiva, které vztyčili kolem. Nahoře se po nich táhl ostnatý drát. První obklopoval sad. Druhý odděloval zámek od všetečných zraků sadařů, kteří museli být občas vpuštěni za první plot, aby pečovali o jabloně.
Haj hou.
* * *
Služebnictvo bylo najato z místních lidí. Měli jsme kuchaře. Měli jsme dvě uklízečky a jednoho uklízeče. Měli jsme dvě ošetřovatelky, které nás oblékaly, svlékaly a koupaly. Nejlíp si pamatuju Witherse Witherspoona, kombinaci osobního strážce, šoféra a údržbáře.
Jeho matka byla Withersová.…
