Celá e-kniha Úžasná Zeměplocha – Mort ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
O pět minut později se Mort ztratil.
Téhle části Ankh-Morporku se říkalo Stínov a byla to vnitřní část města, která by nutně potřebovala buď dlouhodobý program vládní pomoci, nebo, a to raději, několik plamenometů. Nedalo se o ní prohlásit, že je zchátralá, protože to bychom význam toho slova přepínali přes únosnou mez. Stadiem zchátralosti prošla už dávno a teď byla daleko za ním, kde díky jakémusi einstenovskému zvratu získala vznešenou strašlivost, kterou nosila stejně pyšně jako jiná města cenu za architekturu. Stínov byl hlučný, rozpálený a páchl jako zem v prasečáku.
Sousedství tam nefungovalo v tom obyčejném mezilidském slova smyslu, ale spíš jako společenstvo na velkém korálovém útesu - žili tady lidé, ale byly to lidské obdoby raků poustevníků, humrů, krevet, překrásných, ale jedovatých rybek a pochopitelně i žraloků.
Mort beznadějně bloudil v klikatých uličkách. Ten, kdo by mohl jeho cestu sledovat ze vzduchu, by si rychle všiml, že v zástupu lidí za ním vzniká určitý stabilní pohyb, který dává tušit, že ho sleduje přinejmenším několik mužů stahujících se pomalu, ale jistě ke své kořisti. Průměrný inteligentní člověk by rychle odhadl, že Mort a jeho zlato mají ve Stínově stejnou naději na přežití jako třínohý ježek na šestiproudé dálnici.
Z toho už začíná být jasné, že Stínov nebyl místo, kde by žili obyčejní obyvatelé. Přežívali tam starousedlíci. Čas od času se Mort pokusil zatáhnout některého z nich do řeči, aby zjistil, kudy by se dostal k nějakému dobrému obchodníku s koňmi. Starousedlíci vždycky zamumlali něco nesrozumitelného a rychle vyklízeli pole. Bylo to tím, že každý, kdo chtěl ve Stínově přežít déle než několik hodin, měl vyvinutý zvláštní smysl, a proto se klidil z Mortova okolí stejně jako se venkovan za silné bouře klidí z okolí velkého osamělého stromu.
Tak nakonec Mort dorazil až k řece Ankh, největší z řek. Už předtím, než vtekla do města, byla pomalá a zhoustlá prachem, který spláchla v nížinách, a když se dostala ke Stínovu, mohl i bezvěrec kráčet po vlnách. Utopit se v Morku by dalo spoustu práce, zato by se v něm člověk snadno udusil.
Mort pozoroval široký pás s nedůvěrou. Zdálo se, že se hýbe. Taky se na něm občas objevily bubliny. Musela to být voda.
Povzdechl si a otočil se.
Najednou před ním stáli tři muži, kteří jako by vystoupili z kamenných zdí. Všichni tři měli těžký a významný pohled těch zločinců, při jejichž zjevení i hlavní hrdina vyprávění pocítí určitou dávku nejistoty, i když ne zas tak velkou, protože čtenář ví, že lumpové zažijí ošklivé překvapení.
Všichni se zle šklebili. V tom byli opravdu dokonalí.
Jeden z nich vytáhl z opasku nůž a začal jím opisovat malé kroužky ve vzduchu. Pomalu postupoval k Mortovi, zatímco zbylí dva postupovali mnohem pomaleji, a tvořili tak zadní voj.
„Naval prachy?“ zasípal ten první.
Mortovi maně klesla ruka ke koženému váčku u pasu.
„Počkejte chvilku,“ prohlásil. „Co se stane potom?“
„Co?“
„No chtěl jsem se zeptat, jestli za to ,peníze, nebo život’?“ pokračoval Mort. „Vždycky se od lupičů čeká, že to budou chtít takhle. Vaše peníze, nebo váš život. Četl jsem to v jedné knize,“ dodal.
„Jo, to je možný, to je možný,“ připustil lupič. Cítil, že začíná ztrácet iniciativu, ale bojoval dál. „Na druhý straně by to ale mohly bejt jak tvý prachy, tak tvůj život. Dvě mouchy jednou ranou, dalo by se říct.“ Muž vrhl kosý pohled na své dva kolegy, kteří se při tom skvělém vtipu pobaveně pochechtávali.
„V tom případě...“ řekl Mort a zvedl váček v jedné ruce, připraven hodit jej tak daleko do Ankhu, jak by dohodil. V duchu se jenom bál, že se váček od hladiny odrazí.
„Hej, co to děláš,“ vykřikl zmatený lupič. Chystal se vrazit kupředu, ale Mort váčkem výhrůžně zatřásl.
„Podívejte se na to takhle. Když mě chcete stejně zabít, proč bych se těch peněz nezbavil? Je to prostě jenom na vás.“ Aby svá slova zdůraznil, vytáhl z váčku jednu minci a hodil ji do řeky, která ji s nešťastným nasátím přijala. Lupiči se otřásli.
Jejich vůdce upřel oči…
