Červenka nese smrt (Jo Nesbø)

106

Oslo, 3. srpna 1950

… ve schránce dopis orazítkovaný ve Vídni. Položil jsem ho před sebe na kuchyňský stůl a jenom se na něj díval. Její jméno a adresa odesílatele byly napsány na zadní straně.

V květnu jsem poslal dopis do nemocnice Rudolfa II. v naději, že někdo ví, kde se Helena nachází, a pošle dopis dál. Pro případ, že by dopis otevřel někdo nežádoucí, jsem nenapsal nic, co by pro někoho z nás mohlo být nebezpečné, a samozřejmě jsem nepoužil své pravé jméno.

Každopádně jsem si netroufal čekat nějakou odpověď. Ani nevím, jestli jsem si vlastně přál odpověď, ne v případě, že by to byla taková odpověď, jakou člověk musel předpokládat. Vdaná a matka od dětí. Ne, nechtěl jsem, i kdyžto bylo to, co jsem jí přál, to, co jsem jí chtěl umožnit.

Panebože, byli jsme tak mladí, bylo jí jenom devatenáct let! A teď, když držím dopis v ruce, je to celé najednou tak neskutečné, jako by ten úhledný rukopis na obálce nemohl mít nic společného s tou Helenou, o které jsem šest let snil. Třesoucíma se rukama jsem dopis otevřel, donutil sám sebe očekávat to nejhorší. Byl to dlouhý dopis a je to jenom několik hodin, co jsem ho četl naposled, ale už ho umím nazpamět.

Drahý Uriáši,

miluji tě a budu tě milovat po zbytek svého života. Zvláštní ale je, Že mám pocit, jako bych tě milovala celý svůj život. Když jsem dostala tvůj dopis, plakala jsem štěstím, to…

Harry šel do kuchyně s papíry v ruce, našel ve skříňce nad dřezem kávu a postavil na ni, všechno dělal současně se čtením. Četl o šťastném, ale také nelehkém a téměř bolestivém setkání v hotelu v Paříži. Další den se zasnoubili. Odsud psal Gudbrand méně a méně o Danielovi a nakonec to vypadalo, jako by úplně zmizel.

Místo toho psal o zamilovaném páru, který kvůli vraždě Christiana Brockharda stále cítí dech pronásledovatelů v zátylku. Mají tajné schůzky v Kodani, Amsterdamu a Hamburku. Helena zná Gudbrandovu novou identitu, ale zná celou pravdu? Ví o vraždě na frontě, o likvidaci na farmě Faukeových? Nevypadá to tak.

Zasnoubili se poté, co se Spojenci stáhli z Rakouska, a v roce 1955 se ona stěhuje ze země, o které si je jistá, že bude znovu převzata a řízena „válečnými zločinci, antisemity a fanatiky, kteří se ne-poučili ze svých chyb“. Usadili se v Oslu, kde Gudbrand, stále pod jménem Sindre Fauke, dál vedl malý podnik. Stejný rok byli oddáni katolickým knězem při soukromé slavnosti v zahradě na Holmenkollveien, kde si zrovna koupili velkou vilu za peníze, které Helena dostala, když prodala své krejčovství. Jsou šťastní, psal Gudbrand.

Harry slyšel, že voda vře, vstal a nalil ji do šálku.