PARTNEŘI
Následujících deset let jsem pracoval výhradně na románech, které vydaly na celou knihu. Po dokončení První krve v roce 1971 jsem vytvořil několik různorodých děl - Testament, román o pronásledování, Totem, horor bez prvků nadpřirozena, a také historický western Poslední ráno. Současně jsem pokračoval v pedagogické činnosti. Na krátké povídky nebyl čas. Ani energie - kdykoliv jsem se už posadil, abych se o jejich psaní alespoň pokusil, vynakládat takové úsilí pro mne bylo nesmírně obtížné.
Partneři, to je povídka, která mi pomohla v roce 1981 tento stav překonat. Zdrojem inspirace byl pro mě postarší muž končící univerzitní studia se znepokojením a starostí o své pracovní uplatnění. Nakonec dosáhl úspěchu, ale mě samotného jeho obavy přiměly k myšlenkám na to, kam až jsou absolventi ochotni zajít, aby získali práci.
- - - - - - - - - -
Jasně že to bylo chladnokrevné, ale zdálo se, že jiná možnost zkrátka neexistuje. MacKenzie strávil měsíce probíráním všech možných alternativ. Snažil se svého partnera vyplatit, ale Dolan odmítl. No, to vlastně není zcela přesné. Dolan zareagoval bouřlivým smíchem a větou: "To potěšení ti nedopřeju." Když MacKenzie stále naléhal, další Dolanova odpověď zněla: "Samozřejmě že ti dovolím mě vykoupit. Bude tě to stát jen milion dolarů." Stejně tak si mohl říct o deset. MacKenzie by nedal dohromady milion ani půl, dokonce ani čtvrt milionu, a věděl, že i Dolan to ví.
Bylo to příznačné. Ani MacKenzieho "dobrý den" se neobešlo bez Dolanova nesouhlasného pohledu. Jestliže si MacKenzie koupil auto, pak Dolan si pořídil větší a dražší, a ještě aby přisypal soli do rány, chvástal se tím, jak dobrý obchod udělal. A pokud MacKenzie vzal svou ženu a děti na prázdniny na Bermudy, Dolan prohlásil, že Bermudy nejsou zhola nic ve srovnání s Mazatlanem, kde byl se svou ženou a dětmi na dovolené on.
Ti dva muži se neustále dohadovali. Fandili odlišným fotbalovým týmům. Jejich preference týkající se jídel byly taktéž naprosto odlišné (jehněčí kotlety versus hovězí pečeně). Když MacKenzie začal hrát golf, jeho partner najednou chodil na tenis a poukazoval na to, že golf je pouhá hra, zatímco u tenisu se navíc člověk i pořádně zapotí. Nicméně Dolan byl navzdory tomu, že provozoval sport, při kterém se takzvaně zapotil, tlustý. MacKenzie byl oproti němu v dobré kondici, a tak Dolan alespoň nikdy nezapomněl utrousit nějakou tu poznámku o příčesku, který MacKenzie nosil.
Nemožná situace. Skot ve společném podniku s Irem -
MacKenzie mohl tušit, že takový vztah nebude mít dlouhého trvání.
Když začínali, vedli oba stavební firmu a konkurovali si. Každý z nich se snažil přetrumfnout toho druhého, aby získal lepší zakázku, ale metody, které k tomu používali, je přišly na spoustu peněz. A tak vytvořili partnerský podnik. Spolu byli úspěšnější než kdykoliv předtím, kdy pracovali proti sobě. Pořád však, ve snaze předčit svého partnera, vymýšlel jeden způsob, jak dosáhnout většího zisku, a druhý se tím cítil vyzván na souboj chytrosti. Snižovali náklady přimícháváním štěrku do betonu, montováním podřadných trubek a nekvalitní izolace. Vedli dvojí účetnictví.
Podnik MacKenzie-Dolan. Vedli si dobře, to jo. Ale nebyli schopni spolu komunikovat. Zkoušeli ten problém vyřešit rozdělením pracovních povinností - MacKenzie vedl kancelář a Dolan se věnoval odstraňování závad v terénu. Na chvíli to fungovalo. Přece jenom se však museli scházet, aby učinili některá rozhodnutí. Přestože se viděli méně, nahromaděné napětí dělalo své, a tak si šli na nervy ještě víc než dřív.
Aby toho nebylo málo, jejich manželky se staly velmi dobrými přítelkyněmi. Neustále pořádaly společenské večírky s rožněním nebo u bazénu. Na těchto setkáních si mužové netroufli se hádat, protože pokud se tak stalo, museli si později vyslechnout řadu výčitek od svých žen.
"Nesnáším toho chlapa. V kanceláři mě štve a na večírcích se mi z něj chce zvracet."
"Teď mě poslouchej," řekla MacKenzieho manželka. "Vickie Dolanova je má přítelkyně a já…
