7
„S tímhle mám dost problémy,“ řekla žena. Mohlo jí být tak šedesát, měla krátké hnědé vlasy, hubenou, sluncem zvrásněnou tvář a byla ověšená spoustou tyrkysových šperků. Jmenovala se Edna Freedová a vlastnila realitní kancelář, jejíž firemní štít Deckera tak upoutal. Ukazovala mu už čtvrtý dům. „Mám ho tu na prodej už víc než rok. V současné době je prázdný, nikdo tam nebydlí, a daně, pojištění a náklady na údržbu majitele zbytečně zatěžují. Mám jejich svolení, abych vám řekla, že jsou ochotni přistoupit na nižší cenu, než je vyvolávací.“
„A jaká je vyvolávací cena?“ zeptal se Decker.
„Šest set třicet pět tisíc.“
Decker pozvedl v údivu obočí. „Vidím, že když jste říkala, že nemovitosti jsou tu drahé, myslela jste to vážně.“
„A každým rokem dál rostou.“ Edna mu vysvětlila, že v Santa Fe se nyní děje něco podobného jako před dvaceti lety v Aspenu v Coloradu. Mnozí bohatí turisté, kteří v Aspenu trávili dovolenou, se tak zamilovali do malebné krásy tamních hor, že se rozhodli koupit si tam svůj vlastní dům a vyhnali ceny do závratných výšek. Místní lidé se pak museli stahovat do jiných míst, kde byly ceny pro ně přijatelnější. A Santa Fe začíná být stejně drahé, protože sem začínají přijíždět bohatí návštěvníci z New Yorku, Texasu a Kalifornie.
„Cena domu, který jsem minulý rok prodala za tři sta tisíc, stoupla za devět měsíců na tři sta šedesát tisíc,“ řekla Edna. Měla na hlavě stetson a na nose jí seděly velké sluneční brýle. „To je teď v Santa Fe normální. Dokonce se většinou ani nejedná o původní domy z nepálených cihel. Stavební firmy opraví kostru domu a dají mu nový kabát, aby vypadal jako původní.“
„A tenhle je původní?“
„Na to můžete vzít jed.“ Edna ho vedla od svého BMW po štěrkové cestičce k vysoké železné bráně ve stejně vysoké štukové zdi. Brána byla vyzdobená tepanými indiánskými petroglyfy. Za ní byla malá zahrada a portál před vchodem. „Ten dům je až neuvěřitelně pevný. Zkuste si poklepat na zeď blízko vstupních dveří.“
Decker to udělal a zdálo se mu, že klepe na kámen. Znovu odstoupil a prohlížel si exteriér domu. „Tady na těch sloupech vidím zaschlou plíseň.“
„Máte dobré oči.“
„Zahrada je moc zarostlá a vnitřní zdi potřebují opravit omítku. Ale to snad není nic tak hrozného,“ prohlásil Decker. „V čem to tedy je, že o něj není zájem? Stojí přece ve čtvrti, která, jak jste sama řekla, patří k nejatraktivnějším. Je odtud rozhled na všechny strany. Co za tím vězí, že ho ještě nikdo nekoupil?“
Edna zaváhala. „Bohužel to není jeden velký dům, ale dva malé, spojené společnou zdí.“
„Cože?“
„Abyste se dostal z jedné poloviny do druhé, musíte vyjít ven a vstoupit druhými dveřmi.“
„Panebože, kdo takový nesmysl vymyslel?“
Edna jen pokrčila rameny.
„Pojďte mi ukázat zbytek.“
„Takže vás dispozice domu neodradily?“
„Musím si nejdříve něco ověřit. Ukažte mi, prosím vás, prádelnu.“
Edna ho poněkud zmatená vedla dál. Prádelna byla vedle garáže. Z ní vedly padací dveře do nízkého prostoru pod domem. Když se odtud Decker vynořil a oprášil si šaty, zatvářil se spokojeně. „Elektrická instalace je asi deset let stará a vodovodní trubky jen o málo starší. Obojí je ve slušném stavu.“
„Vidím, že se vyznáte, na co je třeba se podívat v první řadě.“
„Nemá smysl pokoušet se přestavovat dům, pokud tyto věci nejsou v pořádku.“
„A vy byste ho chtěl přestavovat?“
„Pokud bych ten dům koupil, bylo by to nezbytné. Podívejte se, obě poloviny odděluje garáž. Kdyby se předělala na obytnou místnost a zbourala se část té společné zdi, mohla by se pak podél nové místnosti udělat chodba, která by obě poloviny domu spojovala.“
„Hmm, možná máte pravdu.“ Edna nahlédla do garáže. „To mě nenapadlo.“
Decker začal v duchu uvažovat. Původně neměl v úmyslu koupit tak drahý dům. Přemýšlel o svých tři sta tisících v úsporách, o první splátce, kterou by musel zaplatit hotově, o hypotéčních splátkách a také o tom, jestli je ochoten vydat se ze všech svých finančních rezerv. Na druhou stranu ho možnost takové investice lákala.
„Nab…
