Bratrstvo růže (David Morrell)

9

„Jste si tím jistý?“ vyštěkl ředitel CIA do telefonu.

„Naprosto,“ odpověděl předseda KGB. Hovořili spolu po speciální lince zřízené právě pro podobné krizové situace. Mluvili anglicky, protože Američan ruštinu neovládal. „Pochopte, nevolám vám proto, abych vás žádal o svolení. Vzhledem k tomu, že ten mizera je váš, podle dohody vás pouze informuji o svých záměrech.“

„Ujišťuji vás, že nejednal podle mých příkazů.“

„I kdyby tomu tak bylo, na věci by se nic nezměnilo. Už jsem rozeslal telegramy. V tomto okamžiku asi vaši technici v komunikační místnosti přijímají ten, který je určen vám. Na základě podmínek Abélardovy sankce jsem vyhlásil pohotovost pro všechny zpravodajské služby. Přečtu vám poslední tři věty. ,Krycí jméno hledaného: Remus. Univerzální kontrakt. Nalézt a okamžitě zlikvidovat.' Předpokládám, že když právě vaše agentura byla jeho činem nejvíce zdiskreditována, půjdete po něm ještě horlivěji než ostatní.“

„Ano, to vám slibuji.“

Ředitel CIA polkl a položil telefon. Stiskl tlačítko interkomu a vyžádal si spis Christophera Patricka Kilmoonieho.

O třicet minut později již věděl, že Kilmoonie byl příslušníkem skupiny GS-13, polovojenské složky oddělení tajných operací, a patřil mezi nejvýše postavené agenty zpravodajské služby.

Ředitel si povzdechl. Jako by nestačilo, že nějaký mizera zdiskreditoval celou organizaci. To se navíc musí jednat o zabijáka světové třídy. Předpisy - a zdravý rozum - vyžadovaly, že k likvidaci tohoto muže bude ředitel muset nasadit skupinu jiných příslušníků GS-13.

Ředitel se však z Chrisovy složky dozvěděl ještě něco jiného. Vztekle vyskočil a vyběhl z kanceláře.

Řídícím orgánem agenta s krycím jménem Remus byl Eliot.