Celá e-kniha Púovo zátiší ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 3
ve které se zorganizuje pátrání a Prasátko se zase potká se Sloniskem
Pú seděl jednou doma a počítal své hrnky s medem, když tu někdo zaklepal na dveře.
„Čtrnáct," řekl Pú. „Dále. Čtrnáct. Nebo patnáct? Aby do toho! Teď jsem se spletl."
„Nazdar, Pú," řekl Králíček.
„Nazdar, Králíčku. Čtrnáct, ano?"
„Čeho?"
„Mých hrnků s medem, které jsem počítal."
„Ano, čtrnáct, správně."
„Víš to jistě?"
„Ne," řekl Králíček. „Záleží na tom?"
„Rád bych to věděl," řekl Pú skromně. „Abych si mohl říci: ,Mám ještě čtrnáct hrnků medu!' Nebo taky patnáct, jak se to vezme. Dělá to člověku dobře."
„Tak řekněme šestnáct," řekl Králíček. „Ale já jsem se tě přišel zeptat, jestli jsi někde neviděl Mrně."
„Myslím, že ne," řekl Pú. A pak chvíli přemýšlel a zeptal se: „A kdo je Mrně?"
„Jeden z mých přátel a příbuzných," řekl Králíček ledabyle.
Pú z toho zase nezmoudřel, protože Králíček měl tolik přátel a příbuzných a tak různých a různě velikých, že nevěděl, má-li hledat Mrně na vrcholku dubu nebo v kalíšku blatouchu.
„Dnes j sem neviděl nikoho," řekl Pú, „nikoho, komu bych byl řekl ,Nazdar, Mrně!'. Potřebuješ je na něco?"
„Já ho nepotřebuju," řekl Králíček, „ale je vždycky dobře vědět, kde jsou naši přátelé a příbuzní; ať je potřebujeme nebo ne."
„Ach tak," řekl Pú. „Ztratil se?"
„Nikdo ho už dlouho neviděl, myslím tedy, že se ztratil.
„Ostatně slíbil jsem Kryštůfkovi Robinovi," pokračoval důležitě, „že zorganizuju pátrání po něm, tak pojď se mnou." Pú se láskyplně rozloučil se svými čtrnácti hrnky medu a utěšoval se, že je jich snad patnáct; potom se pustil s Králíčkem do Lesa.
„Tak tohle je pátrání," řekl Králíček, „a já jsem je zorganizoval -"
„Cože jsi s ním udělal?" řekl Pú.
„Zorganizoval jsem je. To znamená - no, to je to, co se dělá s pátráním, když všichni nehledají na jednom místě. Chtěl bych tedy, Pú, abys ty pátral nejdříve u Šesti borovic a potom šel směrem k Sovinu domku a tam na mne počkal. Rozumíš?"
„Ne," řekl Pú. „Co -"
„Tak asi za hodinu se sejdeme u Sovina domku."
„Je Prasátko taky organizováno?"
„Všichni jsme organizováni," řekl Králíček a odešel.
Sotva byl Králíček z dohledu, Pú si vzpomněl, že se zapomněl zeptat, kdo je vlastně Mrně a zda je to jeden z těch přátel a příbuzných, kteří člověku sedají na nos či na které bezděky šlápneme, a protože už bylo pozdě, myslil si, že započne honbu tím, že vyhledá Prasátko a zeptá se ho, co vlastně hledají, než to začne hledat.
„Nemá taky smysl hledat Prasátko u Šesti borovic," řekl si Pú, „protože je jistě organizováno na svém zvláštním místě. Musím tedy napřed najít to zvláštní místo. Kde asi je?" A v duchu si to takhle sepsal:
POSTUP HLEDÁNÍ:
1. Zvláštní místo. (Najít Prasátko.)
2. Prasátko. (Zjistit, kdo je Mrně.)
3. Mrně. (Najít Mrně.)
4. Králíček. (říci mu, že jsem našel Mrně.)
5. Zase Mrně. (říci mu, že jsem našel Králíčka.)
Z toho kouká hezky perný den, myslel si Pú, když si vykračoval Lesem.
V příštím okamžiku mu opravdu nastal perný den, neboť Pú si tak bedlivě nevšímal, kudy jde, že šlápl na místo, kde bylo kousek Lesa omylem vynecháno; měl zrovna jen čas pomyslit si: Letím. Jako Sova. Jakpak se jen zastavit -, a vtom se zastavil. Bum!
„Ouvej!" něco zakviklo.
To je divné, pomyslil si Pú. Řekl jsem „Ouvej!", a přece jsem vůbec nenaříkal.
„Pomoc!" ozval se tenký hlásek.
To zase já, pomyslil si Pú. Potkala mě nehoda a spadl jsem do studně. Hlas mám najednou písklavý a zazní mi dřív, než chci, protože jsem si asi něco udělal uvnitř. To je k zlosti.
„Pomoc -, pomoc!" Už zase! Říkám něco, když ani nechci. Musí to být ošklivý úraz. A pak mu napadlo, že kdyby chtěl něco říci, že by možná nemohl; aby se přesvědčil, řekl nahlas: „Medvídek Pú utrpěl těžký úraz."
„Pú!" zakvikl hlásek.
„To je Prasátko!" zvolal Pú dychtivě. „Kde jsi?"
„Vespod," řeklo Prasátko hlasem, jaký se ozývá jen zespodu.
„Pod čím?"
„Pod tebou," zakviklo Prasátko. „Vstaň!"
„Jeje!" řekl Pú a škrábal se co nejrychleji nahoru.
„Spadl jsem na tebe, Prasátko?"
„Spad…
