Ili, pátá struna harfy, zabzučela Zahradou nachového lotosu.
Brahma se povaloval v rohu vyhřívaného bazénu, kde se koupal celý jeho harém. Oči měl zavřené, ležel opřený na loktech a jeho nohy byly ponořeny ve vodě.
Ale zdání klamalo. Měl oči pouze přivřené a zpod dlouhých řas pozoroval dvanáct dívek, které dováděly v bazénu, a doufal, že aspoň některá z nich zabloudí obdivným pohledem k jeho snědému svalnatému tělu. Jeho snědému obličeji vévodil velký tmavý knír a černé vlasy měl vzadu svázány do uzlu. Usmíval se zářivě a zdálo se, že se mu sluneční svit odráží od sněhobílých zubů.
Žádná z dívek mu nevěnovala pozornost, protože všechny byly plně zaujaty vodním pólem v bazénu. Brahmu trochu opustil jeho úsměv.
Ili, zvonek spojení, zazněl znovu zahradou a umělý vánek mu přinesl do nozder vůni zahradního jasmínu. Brahma si povzdychl. Chtěl, aby ho uctívali pro jeho fyzickou kondici, pro jeho pečlivě udržovanou postavu. Chtěl, aby ho uctívali jako muže, ne jako boha.
Ačkoliv mu jeho pečlivě udržované tělo dovolovalo dosáhnout takových parametrů, jaké nebyly souzeny žádnému jinému muži, Brahma se stále necítil příliš dobře v přítomnosti starých válečníků, jako byl například bůh Šiva, který sice spočíval ve zcela průměrném těle, přesto však přitahoval větší pozornost žen než on. Zdálo se, že pohlaví je silnější než celá biologie, a ať se snažil sebevíc potlačit své vzpomínky a zničit tento kousek ducha, nedařilo se mu to. Brahma se narodil jako žena a jistým způsobem ženou zůstal. Nenáviděl tuto záležitost a při každé inkarnaci se snažil dostat do mužnějšího a mužnějšího těla, ale i když se mu to vždy podařilo, stále se cítil trochu nepatřičně, jako by měl někde na čele cejch.
Vstal a zamířil ke svému pavilónu. Po cestě minul překrásné stromy, bazénky s modrými vodními liliemi, lampy ve tvaru ženského těla a sochu bohyně, která dokázala zahrát na veenu, když byla patřičně požádána.
Brahma vstoupil do svého pavilónu a přistoupil k obrazovce z krystalu, u které se otáčel bronzový Naga s ocasem v zubech. Aktivoval spojovací mechanismus.
Nejprve se objevilo statické sněžení a pak spatřil vysoce postaveného kněze ze svého chrámu v Maharthě. Kněz poklekl na podlahu a třikrát se dotkl čelem země.
„Ze všech čtyř druhů božstev a osmnácti hostitelů ráje nejmocnější je Brahma,“ prozpěvoval kněz. „Stvořitel všeho. Pán nejvyšších Nebes a všeho pod nimi. Z tvého pupku vyrůstá lotos, tvoje ruce zpění oceány, třemi kroky překročíš všechny světy. Ozvěna tvé slávy vyvolává strach v srdcích tvých nepřátel. Tvoje pravá ruka ovládá kolo spravedlnosti. Ty spoutáváš katastrofy a místo lana používáš hady. Zdravím tě! Přijmi modlitbu od svého kněze. Požehnej mi a vyslyš mne, Brahmo!“
„Vstaň…, knězi,“ řekl Brahma, který si uvědomil, že si nepamatuje knězovo jméno. „Jaká důležitá záležitost tě přiměla se se mnou spojit?“
Kněz vstal, vrhl rychlý pohled na Brahmovu postavu a jeho zrak opět sklouzl stranou.
„Pane,“ řekl kněz, „nechtěl jsem tě rušit, když se koupeš, ale přišel jeden tvůj věřící a rád by si s tebou promluvil. Mám pocit, že by to mohl být důležitý hovor.“
„Jeden z mých věřících!“ vybuchl Brahma. „Řekni mu, že Brahma slyší vše, tedy i jeho. Přikaž mu, ať se modlí normálním způsobem, běžným ve vašem chrámu!“
Brahma natáhl ruku, aby vypnul přístroj, když vtom se zarazil. „Jak přišel na to, že máte přímou linku z chrámu do nebe?“ vyzvídal. „A jak zjistil, že je možno přímo komunikovat se světci a bohy?“
„Říká, že patří mezi První,“ odpověděl kněz, „a že bych měl předat vzkaz, že Sam by rád promluvil pár slov s Trimurtim.“
„Sam?“ řekl Brahma. „Sam? To přece není možné, aby to byl… tamten Sam.“
„Je tady znám jak Siddhartha, Lovec démonů.“
„Učiň něco pro mé potěšení,“ vyzval ho Brahma, „a zazpívej mi pár slok z védy.“
„Poslouchám tě, můj Pane,“ odpověděl kněz a začal zpívat.
Brahma se zatím přesunul před svůj šatník v jiné části pavilónu a přemýšlel, co si má vzít na sebe.
Princ uslyšel, jak někdo volá jeho jméno, odvrátil svo…
