Ganéša, tvůrce bohů, a Šiva kráčeli lesem Kaniburrha. „Pane všeho ničení,“ řekl Ganéša. „Jestli jsem slyšel dobře, tak jsi už vymyslel, jak potrestat ty, kdož mluví o Siddharthovi jenom trochu vlídně.“
„To je snad samozřejmé,“ prohlásil Šiva.
„Ale tím přijdeš o možnost snížit jeho účinnost.“
„Účinnost? Vysvětli mi, jak to myslíš?“
„Zabij mi toho zeleného ptáčka na té pokroucené větvi.“
Šiva pohnul svým trojzubcem a ptáček spadl mrtev ze stromu.“
„A teď zabij jeho samičku.“
„Žádnou nevidím.“
„Tak nějakého jiného z jeho hejna.“
„Žádného jiného ptáka tu nevidím.“
„A taky už žádného jiného, kromě té mrtvolky, neuvidíš. Takže jestli chceš, tak klidně zabij prvního, kdo bude naslouchat slovům Siddharthy.“
„Pochopil jsem, co máš na mysli, Ganéšo. Měl by být nějaký čas volný. Dobrá, bude volný.“
Ganéša, tvůrce bohů, se radoval z džungle kolem sebe. Ačkoliv kráčel místy, kde se vyskytovaly bílé kočky, neobával se ničeho zlého. Vždyť s ním šel Pán chaosu a jeho trojzubec ho uklidňoval.
Višnu Višnu Višnu zdraví zdraví zdraví Brahmu Brahmu Brahmu….
Seděli v Zrcadlové síni.
Brahma seděl před Osmou cestou a slávou, kterou je Nirvána.
Poté, co vykouřil tři cigarety, si Višnu odkašlal.
„Ano?“ zeptal se Brahma.
„Co má znamenat ten buddhistický traktát?“
„Tobě se to nezdá fascinující?“
„Nijak zvlášť.“
„Ale to je od tebe pokrytecké.“
„Co tím chceš říct?“
„Že by učitel měl projevit alespoň zdvořilý zájem o své učení.“
„Jaký učitel? O jakém učení to mluvíš?“
„Samozřejmě o Tathagathovi. Proč by v posledních letech vzývali ti z lidí, co si nejsou jisti převtělením, boha Višnu, když ne pro jeho učení Cesty osvícení…?“
„Já…“
„Zdravím tě reformátore, jenž jsi sejmul z lidské duše strach ze skutečné smrti. Ti, co se nenarodí znovu jako lidé, odešli do Nirvány.“
Višnu se usmál. „Je snad lepší se vtělit než se bát, že budu vyhlazen.“
„To zní skoro jako epigram.“
Brahma vstal, zadíval se do zrcadla a potom na Višnu.
„Takže, až se zbavíme Sama, ty se chceš stát pravým Tathagathou?“
„Jak se Sama zbavíme?“
„Ještě jsem se nerozhodl, ale jsem ochoten naslouchat všem návrhům.“
„Mohl bych tedy navrhnout, aby se Sam vtělil do supa?“
„To bys mohl, ale obávám se, že by pak mohl někdo navrhnout, že by sup mohl být převtělen zase v člověka. Mám pocit, že Sam není tak úplně bez zastánců.“
„Máme dost času, abychom ten problém v klidu rozvážili. Teď už není proč spěchat, když ho držíme pěkně pod zámkem na Nebesích. Dám ti vědět, hned jak mě v této věci něco napadne.“
„Tak to by prozatím stačilo.“
Potom vyšli ze Síně. Višnu prošel zahradou Brahmových radostí a hned po jeho odchodu se zjevila Královna smrti. Pozdravila osmiramennou sochu, která začala hrát na veenu.
Brahma zaslechl hudbu a vstoupil do místnosti.
„Kálí, má krásná paní…“ pozdravil ji.
„Brahma je mocný,“ odpověděla.
„Ano,“ přikývl Brahma. „Tak mocný, jak se mu zachce. Ty sem chodíš tak zřídka, že jsem skutečně ohromně potěšen. Pojď, projdeme se po zahradě a popovídáme si. Máš krásné šaty.“
„Děkuji ti.“
Kráčeli po cestičkách mezi květinovými záhony. „Jak pokračují přípravy na svatbu?“
„Dobře.“
„Strávíte svatební cestu na Nebesích?“
„Máme v plánu si zajet někam daleko.“
„Kam? Jestli se tedy mohu zeptat?“
„Na tom jsme se ještě zcela neshodli.“
„Čas letí jako na křídlech ptáka, má drahá. Kdybyste chtěli, mohli byste pobýt nějaký čas s Jamou v mé Zahradě radosti.“
„Děkuji ti, Tvůrce, bylo by to příliš velké pokušení pro dva ničitele zůstat v tak krásné zahradě. Měli bychom raději někam pryč.“
„Jak chceš,“ pokýval hlavou Brahma. „Co ti ještě leží na srdci?“
„Co bude s tím, co mu říkají Buddha?“
„Myslíš Sama? Tvého dávného milence? Co by s ním mělo být? Máš snad na mysli něco speciálního?“
„Jak s ním bude… jak se s ním naloží?“
„Ještě jsem se nerozhodl. Šiva mi doporučil, abychom ještě chvíli počkali, než se rozhodneme. Tak budeme moci posoudit jeho vliv na společnost na Nebesích. Rozhodl jsem, že z historických a teologických důvodů se stane skutečným …
