Illi, pátý tón harfy, zabzučel v Zahradě nachového lotosu. Když Brahma zapnul ve svém pavilónu obrazovku, spatřil muže v modrém turbanu z Urathu.
„Kde je kněz?“ zeptal se Brahma.
„Je svázaný venku. Mohu ho zatáhnout dovnitř, jestli chceš slyšet nějakou modlitbu…“
„Kdo jsi, že máš turban Prvních a vstupuješ ozbrojen do chrámu?“
„Mám takový zvláštní pocit, jako bych už tuhle scénu zažil,“ řekl muž.
„Odpověz mi na otázku!“
„Chceš zastavit Nirritiho, dámo? Nebo jim chceš nechat všechna ta města podél řeky napospas?“
„Hodně pokoušíš trpělivost Nebes, smrtelníče. Neopustíš živ můj chrám.“
„Tvoje hrozby nemohou vyvést z míry šéfa lókapálů, Kálí.“
„Lókapálové už neexistují. A nemají žádného šéfa.“
„Díváš se na něho, Durgo.“
„Jamo? Jsi to ty?“
„Ne, ale je tady se mnou… stejně jako Krišna a Kubera.“
„Nemůžeš být Agni. Ten je mrtev. Každý nový Agni zemřel od té doby, co…“
„Od Keensetu, já vím, Candi. Já jsem nebyl součástí původního družstva. Rild mě nezabil. Kočka—fantom, která měla zůstat navždy bezejmenná, odvedla dobrou práci, ale ne zas úplně dobrou. A teď jsem se vrátil i zpoza Mostu bohů. Lókapálové si mě vybrali za svého vedoucího. Budeme bránit Khaipur a zlomíme Nirritiho. Když nám ovšem Nebesa pomohou.“
„Same…, to přece nemůžeš být ty!“
„Tak mi můžeš říkat Kalkin nebo Siddhartha nebo Tathagatha nebo Mahasamatman nebo Lovec nebo Buddha nebo snad Maitreja. Ale pořád je to Sam. Přišel jsem ti nabídnout obchod.“
„Řekni jaký.“
„Lidé byli schopni žít s Nebesy, ale Nirriti…, to je něco jiného. Jama a Kubera dopravili do města zbraně. Můžeme je posílit a vybudovat skutečně dobrou obranu. Jestli nám Nebesa pomohou, Nirriti najde svůj konec v Khaipuru. Uděláme to, když Nebesa zaručí svobodu vyznání, povolí oficiálně Urychlovačství a ukončí vládu bohů karmy.“
„No, to je trochu moc, Same…“
„Ty první dvě podmínky už jsou stejně skoro splněny, protože s tím sotva co uděláte a ty víš, že mají právo na existenci. A co se týče toho třetího bodu, tak ten by přišel dříve či později taky na řadu. Takhle z toho můžeš udělat svou zásluhu.“
„Musím si to promyslet…“
„Dám ti chvíli na rozmyšlenou. Počkám. Když odpovíš záporně, necháme Nirritiho, aby znesvětil tenhle chrám. Až jich obsadí ještě víc, budeš muset zasáhnout, ale u toho my už nebudeme. My si počkáme, až bude po všem. Jestli budeš potom ještě ve funkci, určitě nebudeš mít na to, abys odmítl naše požadavky. Jestli bude v té době po tobě, zaútočíme na Nirritiho a myslím, že dokážeme porazit zbytky jeho bezduchého stáda. Jinými slovy, stejně dosáhneme toho, co chceme. Ovšem pro tebe je naše cesta lepší.“
„Tak dobře! Povolám okamžitě své síly. Pojedeme spolu do poslední bitvy, Kalkine. Nirriti zemře v Khaipuru! Nech někoho ve spojovací místnosti, abychom byli ve spojení.“
„Zařídím si tady velitelské stanoviště.“
„Rozvaž toho kněze a přiveď ho sem. Dostane pár božských příkazů a zakrátko i božskou návštěvu.“
„Ano, Brahmo.“
„Same, počkej! Až bude po bitvě, jestli budeme naživu, chtěla bych si s tebou promluvit… o určité změně v náboženských otázkách.“
„Chceš se stát buddhistou?“
„Ne, chci se stát zase ženou…“
„Teď je čas na různé věci, ale tohle mezi ně nepatří.“
„Až nastane pravý čas, budu tam.“
„Jdu pro toho kněze. Zůstaň na příjmu.“
