Sam stál konečně tváří v tvář svému osudnému tygrovi. Ten potřásal hlavou, protože dobře věděl, co loví. Sam již neměl kam utíkat, takže stál a vyčkával. Kočka si také dávala načas. V tu chvíli se pokusila na Nebeské město spustit tlupa démonů, ale ta podivná síla v ovzduší je zadržela. Někdo viděl bohyni Ratri, jak v tu chvíli vyjekla, a tak se dostala na seznam. Tak z Archívu byl na nějaký čas uvězněn v hradním vězení. Jama se nechal slyšet, že „teď už život nepovstane“, jako by si předtím myslel opak.
Když se to tak vezme, byla to smrt dokonalá i působivá zároveň.
Svatební hostina trvala sedm dní a bůh Mara na svatebčany pouštěl jednu iluzi za druhou. Všichni měli pocit, jako by se na kouzelném koberci vznášeli zemí iluzí, kde se tyčily barevné paláce na sloupech z ohně, kouře a vody, spouštěli se do kaňonů plných měsíčního prachu, všude kolem se míhaly různobarevné koraly. Bohové na sebe brali v různých okamžicích svůj vzhled a pod vedením velkého Snílka prováděli různé kousky. Šiva tančil na hřbitově Tanec zničení a Tanec času, a tím oslavoval svou legendu o zničení tří měst Titánů. Krišna zatančil Tanec zápasníků, kterým připomněl své vítězství nad černým démonem Baňou. Lakšmí zatančila Tanec sochy, a dokonce i Višnu byl přinucen zatančit Tanec amfory. Murugan se už v novém těle smál a tančil na oceánu svůj tanec o zabití Shury, který stahoval své zajatce do hlubin moří. Oslava byla plná poezie a her. Zpěvu a smíchu. Byl čas i na sport, kdy rozhodovala síla a obratnost. Bylo to prostě sedm dní radosti.
Když se to tak vezme, byla to svatba dokonalá i působivá zároveň.
Když bylo po všem, opustili nevěsta s ženichem na nějaký čas Nebesa, aby putovali světem a oddávali se rozkoším na různých odlehlých místech. Nevzali s sebou žádný doprovod ani sloužící, aby byli volní. Neoznámili, kam jedou, ani na jak dlouho, takže jejich přátelé na toto téma žertovali a uzavírali sázky.
I po jejich odchodu zábava pokračovala. Bůh Rudra, který vypil skutečně impozantní množství somy, vylezl na stůl a přednesl řeč, která se točila hlavně kolem nevěsty. Kdyby tu řeč pronesl v přítomnosti Jamy, měl by s tím jistě problémy. I tak jeho řeč vyvolala rozpaky a Agni ho plácl přes ústa, za což byl okamžitě vyzván na souboj ve vlastní podobě a přes celá Nebesa.
Agni odlétl na vrchol hory nad Kaniburrhou a bůh Rudra zaujal pozici nedaleko konce světa. Když byl dán signál k zahájení souboje, Rudra vyslal rychle rotující šíp směrem ke svému protivníkovi. Bůh Agni spatřil šíp na vzdálenost patnácti mil a poslal proti němu dávku ohně, která ho spálila. Tatáž energie se potom proměnila v uzoučký svazek světla, aby zasáhla Rudru a spálila ho na prach. To se podařilo a paprsek světla spálil nejen Rudru, ale prolétl i stěnou dómu za ním. Tím byla obhájena čest lókapálů a ze skupiny polobohů vzešel nový Rudra, který zastoupil starého, padlého boha.
Během oslav zemřeli na otravu dva vysocí knězi a jeden rádža a jejich ostatky byly spáleny na hranici. Krišna na sebe vzal svou podobu a začal hrát svou dokonalou hudbu, čímž znovu obměkčil srdce krásné Guari. Sarasvatí zatančila na její počest Tanec osvícení a Mara znovuoživil zápas Helby a Buddhy v ulicích města. Tahle poslední iluze se mu však příliš nepodařila, protože mnohé roztrpčila a do seznamu se dostalo hodně nových jmen. Do středu svatebních hostí se podařilo proniknout jednomu démonovi, který na sebe vzal podobu mládí s hlavou tygra a ošklivě napadl Agniho. Společnými silami ho zahnali Ratri a Višnu, ale démonovi se podařilo prchnout dříve, než mohl Agni přinést svou hůlku a dát mu víc za vyučenou. V následujících dnech se děly na Nebesích změny. Tak z Archívu a správce Blyštivého kopí byl souzen Mistry karmy a byl převtělen do těla opice. Do jeho duše bylo zakódováno upozornění, že vždy, když bude žádat o převtělení, bude vtělen do těla opice. Měl putovat světem v těle opice tak dlouho, dokud Nebesa sama nerozhodnou, že projevil dostatečnou lítost a zasluhuje milosrdenství, které by ho z…
