Tmavý seržant ho přivedl do tábora. Byl navlečen do svého ozdobného brnění a nebyl vlastně zajat. Přišel k seržantovi a řekl mu, že má vzkaz pro Nirritiho. Seržant se proto rozhodl, že ho hned nezabije. Sebral mu zbraně a dovedl ho do tábora, který se rozkládal v lese nedaleko Lanandy. Nechal ho pod dozorem stráže a šel se poradit s vůdcem.
Nirriti a Olvegg seděli v černém stanu a před nimi na zemi ležela rozložená mapa Lanandy.
Přikázali mu, aby přivedl vězně. Pak mu Nirriti poděkoval a dovolil mu odejít.
„Kdo jsi?“ zeptal se vězně.
„Ganéša z Nebeského města. Tentýž Ganéša, který ti tenkrát pomohl, když jsi opouštěl Nebesa.“
Zdálo se, že o tom Nirriti přemýšlí.
„Dobře si pamatuji toho přítele ze starých dob,“ pokýval hlavou. „Proč jsi ke mně přišel?“
„Protože dozrál čas, abych to udělal. Konečně ses vydal na velkou křížovou výpravu.“
„Ano.“
„Rád bych si s tebou o tom soukromě porozprávěl.“
„Tak hovoř.“
„Co je to za chlápka?“
„To je Jan Olvegg. Před ním můžeš klidně hovořit. To je totéž, jako bys mluvil jen se mnou. Pověz, co máš na srdci.“
„Olvegg?“
„Ano.“
„Přišel jsem, abych ti řekl, že jsou bohové slabí. Příliš slabí na to, aby tě porazili.“
„Mám zvláštní pocit, že mluvíš pravdu.“
„Ale nejsou zase tak slabí, aby tě nemohli vážně oslabit, když se k tomu rozhoupou. Kdyby se k tomu rozhodli v pravou chvíli, tak by mohly být síly vyrovnány.“
„Přitáhl jsem sem, abych bojoval, i když jsem tušil to, co mi říkáš.“
„Bylo by pro tebe lepší, kdyby tvé vítězství nebylo tak draze vykoupené. Víš, že sympatizuji s křesťany.“
„Tak co jsi měl na mysli?“
„Nabídl jsem se dobrovolně, že povedu partyzánskou válku, když dobudeš Lanandu. Nebudou ji nijak bránit. Když budeš pokračovat tak jako dosud — bez doplňování zásob a mužstva — a potáhneš na Khaipur, Brahma ho také nebude bránit. Ale když přitáhneš ke Kilbaru a tvoje síly budou oslabeny boji o tři předchozí města a srážkami po cestě, Brahma na tebe udeří plnou silou Nebes. Možná tě dokážou porazit u zdí Kilbaru. Všechny síly Nebeského města byly uvedeny do pohotovosti. Čekají na tebe u bran čtvrtého města na řece.“
„Aha. Jsem rád, že to vím. Takže oni se obávají toho, co s sebou přináším.“
„To jistě. Měl jsi v plánu jít až do Kilbaru?“
„Ano. Vyhraji také u Kilbaru. Než na město zaútočím, pošlu pro své nejmocnější zbraně. Síly, které jsem držel v záloze pro dobytí samého Nebeského města, budou použity proti mým nepřátelům, když se pokusí hájit Kilbar.“
„Ale oni také budou mít mocné zbraně.“
„Takže až se setkáme, bude výsledek záležet na okamžité síle.“
„Existuje ještě další možnost, jak posunout rovnováhu na jednu stranu.“
„Tak? Pověz, co tím myslíš?“
„Mnoho polobohů je nespokojeno se situací v Nebeském městě. Chtěli pokračovat v tažení proti Urychlovačství a proti přívržencům Tathagathy. Jsou nespokojeni s tím, že se v tom po Keensetu nepokračovalo. Brahma teď povolal zpět z východních provincií boha Indru, který tam vedl tažení proti čarodějnicím. Indra by mohl mít pochopení pro nálady těchto polobohů… a jeho stoupenci přijdou ještě rozpálení z jiné bitvy.“
Ganéša si rozepnul plášť.
„Pokračuj,“ vyzval ho Nirriti.
„Když dorazí ke Kilbaru,“ řekl Ganéša, „možná nebudou chtít bojovat na jeho obranu.“
„Ach tak. Co si od toho slibuješ ty, Ganéšo?“
„Satisfakci.“
„Nic víc?“
„Možná ti někdy připomenu tento den, kdy jsem tě navštívil.“
„Tak dobře. Já to nezapomenu a ty se mi připomeň, až bude po všem… Stráže!“
Vchod do stanu se otevřel a jeden ze strážných vstoupil dovnitř.
„Doveďte toho muže, kam bude chtít, a tam ho propusťte. Ne, aby se mu něco stalo,“ poručil Nirriti.
„Ty mu důvěřuješ?“ zeptal se po Ganéšově odchodu Olvegg.
„Ano,“ odpověděl Nirriti, „ale stříbrňáky mu dám až potom.“
