Púovo zátiší

KAPITOLA 9
ve které najde Ijáček Sovín a Sova se do něho nastěhuje

Pú se zatoulal do Stokorcového lesa a zastavil se na místě, kde stával kdysi Sovin dům. Teď to vůbec nevypadalo jako dům; vypadalo to jako větrem vyvrácený strom; a jakmile dům vypadá takhle, je načase, aby si člověk hledal nový. Pú našel ráno pod dveřmi tajemné poselství:

NOVÝ DŮM PRO SOVU TY TAKÉ KRÁLÍČEK.

A zatímco si lámal hlavu, co by to mělo znamenat, přišel Králíček a přečetl mu to.

„Dám to všem," řekl Králíček, „a vysvětlím jim to a všichni budou hledat. Pospíchám, sbohem." A už byl pryč.

Pú šel zvolna za ním. Měl něco lepšího na práci než hledat pro Sovu nový dům; musil složit píseň o starém. Neboť to slíbil Prasátku už moc dávno, a kdykoli se od té doby setkali, Prasátko sice přímo nic neříkalo, ale to se dalo tušit, proč; a kdykoli se někdo zmínil o písničkách nebo stromech nebo bouřlivých nocích, Prasátku zčervenala špička nosu a rychle mluvilo o něčem docela jiném.

„Ale není to lehké," řekl si Pú, když se díval na někdejší Sovin dům. „Protože básně a písně člověk nemůže popadnout, ty musí člověka samy napadnout. A tobě nezbývá nic jiného než jít tam, kde by tě našly." Čekal pln naděje ...

„Tak," řekl Pú po dlouhém čekání, „začnu ,Zde leží lesní Velikán', protože tu opravdu leží, a uvidím, co z toho bude." A bylo z toho toto.

Zde leží lesní velikán.
Zde leží strom ten mohutný,
jejž sklátil živel ukrutný.
V něm Sova mívala svůj stan
a ten je rozkotán.
Ach běda, lítá vichřice
tak zhoubně v Lese řádila,
až Sovin domek sklátila.
Hned s třeskem slítly puklice.
Bouchlo to velice.
„Jen klid! Jen klid!" dí Prasátko.
náš život visí na vlásku,
leč spraví to kus provázku.
Záchrana přijde zakrátko.
Jen počkat drobátko.
A již se vznáší do výše
a mrštně šplhá ke schránce
náš přeudatný zachránce.
Žádný z nás ani nedýše.
Ach, kdo to popíše!
Hle, už mu kyne skulina,
pouhá to škvíra na psaní.
Snad vyklouznout mu zabrání.
Zda chvěje se náš hrdina?
Zda strachy zesiná?
Ni brvou nehne. Sláva mu!
Škvírou se dere lopotně.
Pro pomoc běží ochotně,
spěch otáleti nedá mu,
nekouká na jámu.
O pomoc volá z plných plic.
Na smrt se vydal bez bázně,
nehleděl ani na strázně.
Celý Les už mu běží vstříc.
Zda dokázal kdo víc?

Sláva ti, Prasátko, sláva!
Medvídek chválu ti vzdává!

„Tak to by tedy bylo," řekl Pú, když si to třikrát předzpíval. „Dopadlo to sice jinak, než jsem očekával, ale nic naplat. Musím to teď jít zazpívat Prasátku."

HLEDÁM NOVÝ DŮM PRO SOVU
TY TAKÉ KRÁLÍČEK.

„Co je tohle?" zeptal se Ijáček.

Králíček mu to vysvětlil.

„Co se stalo s jejím starým domem?"

Králíček mu to vysvětlil.

„Nikdo mi nic neřekne," řekl Ijáček. „Nikdo mě neinformuje. Počítám, že příští pátek to bude sedmnáct dní, co se mnou naposled někdo promluvil."

„To jistě není sedmnáct dní -"

„Příští pátek," vysvětloval Ijáček.

„A dnes je sobota," řekl Králíček. „Tak to by bylo jedenáct dní. A já sám jsem tu byl před týdnem." „Ale nemlu…