Púovo zátiší

KAPITOLA 2
ve které přichází do Lesa Tygr a snídá

Medvídek Pú se o půlnoci probudil a poslouchal. Potom vstal, rozsvítil svíčku a vrávoral přes světnici podívat se, zdali se mu někdo nedobývá do spížky, a nikdo tam nebyl, tak zase vrávoral zpátky, sfoukl svíčku a vlezl do postele. A tu zase slyšel ten zvuk.

„Jsi to ty, Prasátko?" řekl.

Ale Prasátko to nebylo.

„Pojď dál, Kryštůfku Robine," řekl.

Ale Kryštůfek Robin nešel.

„Řekni mi to až zítra, Ijáčku," řekl ospale.

Ale bručení se ozývalo dál.

„Uorauorauorauora," řekl kdosi a Pú si uvědomil, že vlastně vůbec nespí.

„Co by to mohlo být?" přemýšlel. „V Lese je plno zvuků, ale tenhle je jiný. Není to ani vytí, ani vrčení, ani štěkot, ani ten zvuk, který děláme, než začneme přednášet básničku, aleje to nějaký cizí zvuk a dělá ho nějaké cizí zvíře. A dělá ho před mými dveřmi. Vstanu tedy a požádám je, aby to tu nedělalo." Vstal a otevřel přední dveře.

„Nazdar!" řekl Pú pro případ, že by venku někdo byl.

„Nazdar!" řekl kdosi.

„Hm!" řekl Pú. „Nazdar!"

„Nazdar!"

„No vida!" řekl Pú. „Nazdar!"

„Nazdar!" řekl neznámý a myslel si, jak dlouho to ještě potrvá.

Pú chtěl právě říci počtvrté „Nazdar!", ale pomyslel si, že to raději neřekne, a místo toho řekl: „Kdo je to?"

„Já," řekl hlas.

„Tak pojď sem!" řekl Pú.

Tak ten kdosi přistoupil a ve světle svíčky se s Púem na sebe podívali. „Já j sem Pú," řekl Pú.

„Já jsem Tygr," řekl Tygr.

„Jéje!" řekl Pú, protože dosud nikdy takového tvora neviděl. „Ví o tobě Kryštůfek Robin?,,

„To se rozumí," řekl Tygr.

„Teď je už půlnoc, tak by byl čas jít spát," řekl Pú. „A ráno budeme mít k snídani med. Jedí Tygři rádi med?"

„Tygři všecko rádi," řekl Tygr vesele.

„Když tedy rádi spí na zemi, lehnu si já zas do postele," řekl Pú, „a ostatek necháme na ráno. Dobrou noc." Vlezl zase do postele a za okamžik usnul.

Když se ráno probudil, první, co spatřil, byl Tygr, jak sedí před zrcadlem a hledí na sebe.

„Dobrýtro!" řekl Pú.

„Dobrýtro!" řekl Tygr. „Našel jsem někoho zrovna takového jako já. Myslel jsem, že jsem jen já sám." Pú vstal a dal se do vysvětlování, co to je zrcadlo, ale zrovna když přicházel k tomu nejzajímavějšímu, Tygr řekl:

„Odpusť, ale něco ti leze na stůl," a s hlasitým „uorauorauorauora" skočil po cípu ubrusu, stáhl jej na zem, třikrát se do něho zabalil a po hrozném zápolení vymotal zase hlavu na denní světlo a řekl vesele:

„Vyhrál jsem?,,

„To je můj ubrus," řekl Pú a snažil se Tygra vymotat.

„Bylo mi divné, co to je," řekl Tygr.

„To se dává na stůl a na to se kladou věci."

„Proč mě to tedy chtělo kousnout, když jsem se nedíval?"

„To bych ani neřekl," pravil Pú.

„Chtělo, ale já jsem byl rychlejší," řekl Tygr.

Pú prostřel znovu ubrus na stůl a na něj postavil velký hrnek s medem a zasedli k snídani. A sotva usedli, Tygr si nabral plná ústa medu ... a hleděl do stropu s hlavou na jednu stranu a jazykem vydával napřed zvídavé zvuky, pak přemítavé, pak jako by se ptal: Tak, copak to tu máme? - a pak řekl rozhodně: „Tygři neradi…