Running Man (Stephen King)

…Zbývá 007 a ČAS BĚŽÍ…

„Ó, bože můj,“ zabědovala Amelia Williamsová.

Richards se zběžně prohlédl. Celou pravou stranu od žeber až k lýtku měl jednu jasnou krvavou skvrnu.

„Koho by napadlo, že takovej prďola bude v sobě mít tolik krve?“ řekl.

Náhle se do první třídy vřítil McCone. Rychlým pohledem přejel Richardse. V ruce měl pistoli. Vystřelili ve stejném okamžiku. McCone zmizel za závěsem mezi první a druhou třídou. Richards ztěžka dopadl na zadek. Cítil se velice unavený. V břiše měl velkou díru. Viděl vlastní střeva.

Amelia nepřetržitě ječela, ruce přitisknuté k tvářím, které si stahovala dolů, až se příšerně podobala čarodějnici.

McCone se připotácel zpátky do první třídy. Křenil se. Zdálo se, že má ustřelenou půlku hlavy, přesto se křenil.

Dvakrát vystřelil. První kulka šla nad Richardsovu hlavu. Druhá ho zasáhla přímo pod klíční kost.

Richards znovu vystřelil. McCone se dvakrát vrávoravě zatočil v nesmyslné variaci na jakýsi indiánský tanec. Pistole mu vypadla z ruky. Vypadalo to, jako když pozoruje bílou styrohmotu masivního stropu oddělení první třídy; snad ho srovnával se stropem v jeho druhé třídě. Potom přepadl. Zápach spáleného střelného prachu a spálených tkání byl zřetelný a pronikavý, stejně výrazný jako jablka v moštovém lisu.

Amelia nepřestávala ječet. Richardse napadlo, jak pozoruhodně zdravě se projevuje.