TŘINÁCT
Harry Flood a Mordecai čekali v mercedesu, Salter seděl za volantem. Před pohřebním ústavem ve Whitechapelu zastavil taxík a Brosnan s Mary vystoupili. Opatrně se přebrodili sněhem na chodníku a Flood jim otevřel dveře, aby mohli nastoupit.
Pohlédl na hodinky. „Bude skoro půl desáté. Bylo by dobré, kdybysme rovnou vyrazili.“
Z náprsní kapsy vytáhl walthera a překontroloval závěr. „Chceš taky něco, Martine?“ zeptal se.
Brosnan přikývl. „Není to špatný nápad.“
Mordecai otevřel přihrádku na rukavice, vyndal browning a podal ho Brosnanovi. „Vyhovuje vám to, pane profesore?“
„Pro pána boha,“ vybuchla Mary, „někdo by si mohl myslet, že se pokoušíte rozpoutat třetí světovou válku.“
„Nebo jí také zabránit,“ oponoval Brosnan. „Napadlo tě to někdy?“
„Jdeme,“ vybídl je Flood. Brosnan vylezl z auta a Mordecai vystoupil na druhé straně. Když se je Mary pokusila následovat, Flood ji zarazil: „Tentokrát ne, drahoušku. Řekl jsem Myře, že si s sebou vezmu účetního, toho zastoupí Martin, a Mordecai se mnou chodí všude. Víc nás nečekají.“
„Tak podívejte se,“ vybuchla, „mně tenhle případ přidělili, úředně reprezentuji Ministerstvo obrany.“
„To je v pořádku, alespoň pro vás. Charlie, postarej se o ni,“ požádal Flood Saltera a otočil se ke vchodu. Mordecai už zvonil.
Vrátný, který jim otvíral, se servilně usmíval. „Dobré ráno, pane Floode, pan Harvey se klaní a prosí, kdybyste laskavě chviličku posečkali. Právě se vrátil z Heathrow.“
„V pořádku,“ souhlasil Flood a vyšel za vrátným do čekárny.
Místnost byla přiměřeně vybavena tmavými koženými křesly, kobercem, stěny měly rezavou barvu. Osvětlení poskytovaly hlavně napodobeniny svící a bylo slyšet hudbu přiměřenou prostředí, která se jemně linula z reproduktorů.
„Co si o tom myslíš?“ zeptal se Brosnan.
„Myslím, že se právě vrátil z Heathrow,“ usmál se Flood. „Nelam si hlavu.“
Mordecai nakoukl přes vchod ke kapličkám věčného odpočinutí. „Květiny, to mi na takovýchto místech připadá trochu komické. Vždycky si spojuju smrt s květinami.“
„To si budu pamatovat, až přijde tvoje hodinka,“ řekl Flood. „Na vlastní přání žádné květiny.“
Bylo přibližně devět čtyřicet, když ford transit zajel ke krajnici na Victoria Embankment. Fahymu se potily ruce. Ve zpětném zrcátku pozoroval Dillona, jak postavil motorku na stojan a jde k němu. Vyklonil se z okénka.
„Jsi v pořádku?“
„Je to fajn, Seane.“
„Zůstaneme tady, než se do toho pustíme. Patnáct minut - to by bylo ideální. Jestli přijde policajt, prostě nastartuj a já pojedu za tebou. Budem se plazit kus po nábřeží, otočíme to a vrátíme se.“
„Jasně, Seane.“ Fahymu jektaly zuby.
Dillon vytáhl balíček cigaret, dvě si dal do úst, zapálil je a jednu podal Fahymu. „To jen abych ti ukázal, jakej jsem romantickej blázen,“ řekl a rozesmál se.
Když Harry Flood, Brosnan a Mordecai vešli do místnosti před kanceláří, čekala na ně Myra. Měla na sobě černý kalhotový kostým a kozačky a v ruce držela svazek dokumentů.
„Vypadáš velice rozhodně, Myro,“ pochválil ji Flood.
„To bych taky měla, Harry, víš, kolik tady musím zastat práce.“ Políbila ho na tvář aMordecaiovi pokynula. „Ahoj, svalovce.“ Potom si prohlédla Brosnana. „A tohle je kdo?“
„Můj nový účetní, pan Smith.“
„Opravdu?“ Pokynula hlavou. „Jack čeká.“ Otevřela dveře a uvedla je do kanceláře.
Oheň v krbu jasně plápolal, v místnosti bylo teplo a útulno. Harvey seděl za stolem a kouřil svůj obvyklý doutník. Vlevo od něj seděl Billy na opěradle pohovky a přes koleno měl ledabyle přehozený plášť do deště.
„Jacku,“ volal Harry Flood. „Jsem rád, že tě vidím.“
„Skutečně?“ Harvey si prohlédl Brosnana. „Kdo je tohle?“
„Harryho nový účetní, strýčku Jacku.“ Myra obešla stůl a postavila se vedle něj. „To je pan Smith.“
Harvey zavrtěl hlavou. „Ještě nikdy jsem neviděl účetního, který by vypadal jako pan Smith, ty snad jo, Myro?“ Znovu se obrátil na Flooda. „Můj čas je drahocenný, Harry, co potřebuješ?“
„Dillona,“ vybafl Harry Flood. „Seana Dillona.“
„Dillona?“ Harvey vypadal naprosto z…
