PATNÁCT
Studovna byla překvapivě malá, obložená vyleštěným dubovým dřevem. Na stěnách visely obvyklé olejomalby bývalých aristokratů. Stál tu starožitný psací stůl s židlí, krb, v němž se netopilo, televizor a fax a u jedné stěny byly police s knihami.
„Pohni sebou,“ houkl Dillon, posadil se na stůl a zapálil si cigaretu.
Rašid přistoupil ke krbu a položil ruku na obložení po pravé straně, kde byla evidentně skrytá pružinka. Jeden panel se otevřel do místnosti a za ním se objevil malý sejf. Rašid otočil číselníkem uprostřed, dozadu, dopředu, potom vyzkoušel páčku. Sejf se nedal otevřít.
„Musíš se líp snažit,“ pobídl ho Dillon.
„Dejte mi čas.“ Rašid se potil. „Určitě jsem musel zvolit špatnou kombinaci. Zkusím to ještě jednou.“
Zkoušel to, ustal jen na chvilku, aby si setřel z čela pot. Potom se ozvalo cvaknutí, které zaslechl i Dillon.
„A je to,“ vydechl Rašid.
„Dobře,“ pochválil ho Dillon. „Rychle, ať s tím pohnem.“ Natáhl levou ruku a waltherem mířil na Rašidova záda.
Rašid otevřel sejf, sáhl dovnitř, otočil se a v ruce držel browning. Dillon ho střelil do ramene, Rašid se pootočil a Dillon ho střelil ještě jednou do zad. Mladý Iráčan narazil na stěnu, upadl a převrátil se na obličej.
Dillon nad ním chvilku postál. „Nikdy se nepoučíte, lidi jako vy,“ zamumlal tiše.
Podíval se do sejfu na úhledné balíčky stodolarových bankovek, francouzských franků, a anglických padesátilibrovek. Vrátil se do prostorné haly a vzal si svou aktovku. Ve studovně ji na stole otevřel a naplnil ji tolika penězi ze sejfu, kolik se do ní vešlo, přitom si pro sebe tiše pohvizdoval. Když už aktovka více nepojmula, zmáčkl ji a zavřel. Právě v tom okamžiku se otevřely hlavní dveře.
Brosnan šel nahoru první po zasněžených schodech, v pravé ruce držel browning, který mu dal Mordecai. Okamžik zaváhal a potom zkusil otevřít hlavní dveře. Otevřely se, sotva se jich dotkl.
„Opatrně,“ napomenul ho Flood.
Brosnan nahlédl dovnitř a spatřil rozsáhlou plochu černobílých dlaždiček a točité schodiště. „Ticho jako v hrobě. Jdu dovnitř.“
Brosnan vyrazil a Flood se obrátil k Mary: „Zůstaňte tu okamžik,“ a vešel dovnitř.
Dvojité dveře do velké haly zely dokořán a Brosnan okamžitě spatřil Makejevovo tělo. Zastavil se, pak vstoupil do haly, browning stále držel v pohotovosti. „Byl tady, no dobrá. A kdopak je tohle?“
„Další leží támhle u stolu,“ řekl mu Flood.
Obešli stůl, Brosnan si klekl na jedno koleno a převrátil mrtvolu. „Pane jo,“ pronesl Harry Flood. „Dokonce i já vím, kdo to je. Michael Aroun.“
Mary vešla do vstupní haly, zavřela za sebou dveře a sledovala oba muže, jak jdou do velké haly. Zleva zaslechla slabé, podivné vrznutí, otočila se a spatřila otevřené dveře studovny. Vytáhla z kabelky kolt ráže 0.25 a vykročila vpřed.
Když se přiblížila ke dveřím, spatřila stůl a rovněž Rašida ležícího poblíž na podlaze. Podvědomě vklouzla dovnitř, zpoza dveří se vynořil Dillon, vytrhl jí kolt z ruky a zasunul si ho do kapsy.
„Tak tedy,“ řekl, „za co vděčím za tak neočekávané potěšení?“ a vrazil jí walthera do boku.
„Ale proč by ho zabíjel?“ ptal se Flood Brosnana. „Tomu nerozumím.“
„Protože ten parchant mě podfouknul. Protože nechtěl platit svý dluhy.“
Otočili se a u dveří spatřili Mary a za ní Dillona. V levé ruce svíral walthera, v druhé aktovku. Brosnan pozvedl browning. „Hoď ho na podlahu a kopni ho ke mně, Martine, jinak bude mrtvá. Ty víš, že to myslím vážně.“
Brosnan browning opatrně položil a pak ho poslal přes parketovou podlahu.
„Výborně,“ pochválil ho Dillon. „Takhle je to mnohem lepší.“ Postrčil Mary k nim a browning poslal do místnosti před halou tak, že ho odkopl špičkou boty.
„Arouna jsme poznali, ale jen tak pro zajímavost, kdo je tohle?“ Brosnan ukázal na Makejeva.
„Plukovník Josef Makejev, KGB, stanoviště v Paříži. To on mne do téhle věci zatáhnul. Stoupenec tvrdé linie, neměl rád Gorbačova ani to, o co se tenhle politik pokouší.“
„Ve studovně je ještě jeden mrtvý,“ řekla Mary Brosnanovi.
„Ali Rašid, irácký ka…
