5
Letecká válka o Londýn byla hrůzostrašným divadlem, ve kterém rudě zářící noční obloha bezpečně ukazovala německým pilotům cestu k cílům, když startovali z francouzských letišť. Zdálo se, že nebesa byla pokryta stovkami bombardérů na horizontu tvořeném obrazci výfukových plynů dalších stovek letounů v těžkých bojích o přežití.
Rytířským křížem byli dekorováni piloti, kteří sestřelili přes dvacet nepřátelských letounů. Galland dostal i dubové ratolesti jako ocenění, že má nárok na druhý kříž. Max byl vyznamenán 10. září. Měl už na kontě třicet zničených strojů.
Harryho peruť jestřábů patřila k velmi aktivním účastníkům bojů, během dne zajišťovala šest až sedm bojových misí. Navzdory vyčerpání a těžkým ztrátám ve svém úsilí neustávali. V určitém okamžiku z celé letky zůstal naživu jen on sám, ostatní položili své životy. Největší vzdušná bitva však teprve měla začít.
Psalo se patnáctého září.
Čtyři stovky letounů Luftwaffe se střetly nad jižní Anglií a Londýnem s třemi stovkami spitfirů a hurricanů.
Shodou podivných náhod se stalo, že nevyhrála ani jedna strana. Kanál byl dále místem neustálých střetů, blesková válka o Londýn už nebyla blesková a odehrávala se převážně v noci. Hitlerův grandiózní plán invaze do Anglie, operace Seelöwe, byla odložena na neurčito. Británie však stále zůstávala ve válce osamocena.
Führer obrátil své úsilí na východ, na Sovětský svaz.
Na začátku listopadu vládlo v Berlíně ošklivé počasí, lilo jako z konve. Heinrich Himmler zaparkoval svůj vůz před správní budovou gestapa na Prinz Albrechtstrasse. Stráže a úředníci ho zdravili, když procházel chodbami do své kanceláře v černé uniformě reichsführera SS. Jeho vždy tajemná tvář s neodmyslitelným stříbrným skřipcem se nikdy neměnila. Vyšel po mramorovém schodišti a mířil do svých kanceláří, kde již na něj čekala žena středního věku v uniformě pomocných sborů SS. Když vešel dovnitř, okamžitě vstala.
„Dobré ráno, pane reichsführere.“
„Sežeňte mi sturmbannführera Hartmanna! Okamžitě!“
„Rozkaz, pane reichsführere.“
Himmler vešel do své luxusní kanceláře, položil kufřík na stůl, vzal několik složek. Pak se posadil a začal se v nich probírat.
Vyrušilo ho zaklepání na dveře.
„Hartmanne, pojďte dál.“
„Pane reichsführere, na váš rozkaz.“
Hartmann měl na sobě zcela neobvyklou uniformu; leteckou bundu a plandavé kalhoty v šedé barvě. Výložky dokazovaly, že má hodnost majora SS, ale zároveň nosil pilotní odznak Luftwaffe. Byl také držitelem Železných křížů I. a II. stupně. Nechyběl mu ani zlatý Rytířský kříž. Na záložce jeho rukávu byla vyšita písmena RFSS Reichsführer SS. Podobné výšivky byly určeny pouze pro členy osobního Himmlerova štábu. Nad nimi byl patrný kosočtverečný odznak SD, zpravodajské služby SS Sicherheitsdienstu.
„Co pro vás mohu udělat, pane reichsführere?“
Hartmann byl třicátník a pro mnohé určitě velmi přitažlivý. Měřil přes sto osmdesát, měl výraznou tvář a zlomený nos, důsledek jedné letecké havárie. Vlasy si nebarvil, i když byly víc zrzavé než hnědé. Navíc měl typické odměřené prušácké chování. Stíhací pilot Luftwaffe byl přeložen ke kurýrní službě poté, co utrpěl závažné zranění v bitvě o Anglii. Podílel se pak na převozech významných osobností v průzkumných letounech Fieseler Storch až do okamžiku, kdy došlo k následující události.
Himmlerova inspekce v Abbeville byla ze závažných důvodů zkrácena, ale při špatném počasí se jeho junkers pro něj nemohl včas vrátit. Shodou okolností byl na letišti přítomen právě Hartmann se svým storchem. Dovezl tam jakéhosi generála. Himmler si ho hned vyžádal.
Následující minuty se staly pro oba noční můrou. Storch letěl nad nízkými mraky v neustávajícím dešti. Pak přišel útok hlídkujícího spitfiru. Kulomety poškodily křídla a pilot se odhodlal k sestupu do meteorologických podmínek, za kterých je létání nesmírně obtížné. Navíc se spitfirem za ocasem. Následující salva mu roztříštila přední sklo letounu a rozhoupala celý letoun.
Himmler, až neuvěřitelně klidný vzhledem k situaci…
