19
PO SKONČENÍ SOUDNÍHO SLYŠENI DOŠLO V chodbě soudu ke třem střetům. Naštěstí v nich nebojovali Phelanové proti Phelanům. K tomu mělo dojít až později.
Zatímco se Phelanové v soudní síni nechávali utěšovat svými právníky, venku přede dveřmi čekal hlouček reportérů. První vyšel Troy Junior a hned ho obklíčila smečka vlků, většinou s mikrofony v útočné pozici. Měl kocovinu a teď, když zchudl o půl miliardy, se mu ani trochu nechtělo mluvit o otci.
"Jste překvapen?" zeptal se za mikrofonem nějaký idiot.
"To tedy ano!" řekl a pokusil se projít hloučkem.
"Kdo je Rachel Laneová?" otázal se někdo další.
"Soudím, že moje sestra," vyštěkl.
Vyzáblý mladý kluk s přihlouplýma očima a špatnou pletí se postavil přímo před Troye, vrazil mu do tváře mikrofon a zeptal se: "Kolik měl váš otec nemanželských dětí?"
Troy Junior instinktivně mikrofon odrazil, a ten tvrdě přistál reportérovi přímo na nose. Chlapec se zapotácel a Troy Junior ho ostrým hákem prudce praštil za ucho a srazil k zemi. V nastalém zmatku strážník postrčil Troye Juniora jiným směrem a rychle se s ním ztratil.
Ramble zase plivl na jiného novináře, jehož pak jeho kolega musel krotit a upozorňovat, že kluk je nezletilý.
K třetí šarvátce došlo, když se Libbigail a Spike pomalu loudali za Wallym Brightem ze soudní síně. "Bez komentáře!" zařval Bright na hordu, která kolem nich začala svírat své řady. "Bez komentáře! Uvolněte prosím cestu!"
Plačící Libbigail klopýtla o televizní kabel, padla na reportéra a svalila se s ním na zem. Propukl křik a ozvaly se nadávky. Když se reportér zvedl na všechny čtyři a začal vstávat, Spike ho kopl do žeber. Reportér zařičel a znovu padl na zem. Jak sebou házel a pokoušel se vstát, zachytil nohou za okraj Libbigailiných šatů. Libbigail mu dala facku, aby se choval slušně. Spike se ho už chystal dorazit, ale strážník zakročil.
Strážníci zarazili všechny rvačky a vždy stáli na straně Phelanů proti reportérům. Pomohli zklamaným dědicům i jejich právníkům seběhnout po schodech do haly a vyvedli je z budovy.
Právník Grit, zastupující Mary Ross Phelanovou Jackmanovou, byl ohromen pohledem na takové množství reportérů. Matně si vzpomněl na první dodatek k Ústavě, který se týká svobody projevu, a cítil se nucen svobodně promluvit. Ovinul paži kolem své silně rozrušené klientky a zamračeně vyslovil svou reakci na překvapivou závěť. Je to zřejmě výtvor dementního člověka. Jak jinak by se dalo vysvětlit převedení tak velkého jmění na neznámého dědice? Jeho klientka svého otce zbožňovala a hluboce ho milovala a obdivovala. Jak Grit neustále žvanil o neuvěřitelné lásce mezi otcem a dcerou, Mary Ross se konečně dovtípila a usedavě se rozplakala. I sám Grit se dal málem do breku. Ano, budou bojovat! Budou bojovat proti této hrubé nespravedlnosti a dotáhnou to třeba k Nejvyššímu soudu. Proč? Protože tohle nebyla práce Troye Phelana, jak ho znali. Bůh mu žehnej! Miloval své děti a ony milovaly jeho. Bylo to neuvěřitelné pouto, zocelené tragédií a utrpením. Budou bojovat, protože jejich milovaný otec nebyl sám sebou, když psal tento ostudný dokument.
Josh Stafford s odchodem nespěchal. Promluvil si v klidu s Harkem Gettysem a několika právníky od jiných stolů. Slíbil jim poslat kopie té odporné poslední vůle. Všechno napřed probíhalo v srdečném duchu, ale s každou minutou narůstalo nepřátelství. Reportér, jehož znal z Postu, na něho čekal v hale a Josh s ním strávil deset minut, ale nic kloudného mu neřekl. Obzvláštní zájem byl o Rachel Laneovou, její minulost a místo pobytu. Otázek bylo hodně, ale Josh na ně odpověď neměl.
Nate ji jistě objeví dříve než kdokoli jiný.
Případ se rozrůstal. Pronikl ze soudní budovy na vlnách nejnovějších telekomunikačních vynálezů a s pomocí nejmodernějšího hardwaru. Reportéři se pachtili s mobilními telefony a laptopy a bez rozmyslu žvanili.
Hlavní sdělovací prostředky začaly chrlit zprávy dvacet minut po zveřejnění závěti. O hodinu později v prvním celodenním komentovaném zpravodajství přerušili sérii…
