41
Dole na čáře příboje se vlny lámaly o pobřežní skaliska. Petr ležel ve vlhké trávě. Vzduch byl studený stejně jako hlína, od zálivu se hnaly poryvy větru, který kvílel mezi korunami vzrostlých stromů lemujících trávník, jenž se uložil k zimnímu spánku. Muž, kterého pokládal za přítele, ho sice sprostě zradil, ale mimoděk jej i něčemu naučil. Proto ležel zde v nepohodlném ledovém úkrytu, oči upřené na kamenný portál brány padesát metrů daleko a na příjezdovou cestu za ní.
Při navázání kontaktu hraje nejdůležitější roli vhodná pozice. Nejlíp se člověk ochrání tím, že může pozorovat všechna přijíždějící vozidla a má připravenou bezpečnou únikovou cestu, kudy může rychle zmizet.
Z přátel se vyklubali nepřátelé, ale současně Petra naučili, jak proti nim bojovat. Součást šílenství, které bylo až příliš skutečné.
V dálce vyšlehly kužely reflektorů. Na téměř kilometrovou vzdálenost si Petr nebyl jistý, ale zdálo se mu, že se světla přesouvají sem a tam, a občas se dokonce zastavila, jako by řidič zabrzdil. Hned nato se ovšem znovu přesunula. Za jiných okolností, blesklo Chancellorovi hlavou, bych si myslel, že vidím opilého řidiče, který nemůže najít cestu domů. Že by tento mocný manipulátor lidí i vlád pil? Ramirez si ustřelil hlavu, protože nedokázal čelit hrozbě Chasongu. Je odhalení Inver Brassu víc, než St. Claire snese s myslí neovlivněnou alkoholem?
Automobil trhavě projel bránou. Petr na okamžik zatajil dech a nevěřícně zamrkal při pohledu na stříbrnou limuzínu Mark IV Continental. Skutečnost, že St.Claire přijel na rozhodující setkání s ním právě v tomto voze, potvrzovala, že je stejné monstrum jako jeho limuzína.
Petr sledoval, jak se stříbrné monstrum šine po kruhové příjezdové cestě k širokému schodišti před hlavním vchodem. Pak se ohlédl k cestě za bránou a soustředěně napínal zrak do tmy. Neviděl na silnici ani reflektory, ani temný obrys na světlejším pozadí, který by znamenal vůz přijíždějící s vypnutými světly.
Téměř pět minut zůstal ležet v trávě a těkal očima od cesty k St. Clairovi. Diplomat vystoupil z auta, vyšel po schodech a zamířil na konec terasy. Zastavil se u zábradlí a zahleděl se na vodu.
Před dvanácti hodinami stál na molu v rybářském přístavu a hleděl na moře jiný muž, poctivý a plný soucitu. Za svítání. Teď, v noci, byl ten muž mrtvý, vlákán do pasti nepřítelem, zabit fanatiky, kteří poslouchali rozkazy obludy.
Chancellor byl spokojený: Munro St. Claire přijel sám.
Vstal a přešel po trávníku k viktoriánské terase. St. Claire stál u zábradlí; Chancellor k němu přistoupil zezadu. Sáhl oběma rukama do kapes – pravou vytáhl Brownovu pistoli, levou baterku. Když byl od St. Claira vzdálen necelé tři metry, namířil na něho baterku i pistoli a rozsvítil.
„Držte pravou ruku nad hlavou,“ vyštěkl. „Levou vyndejte z kapsy klíče od auta.“
Velvyslanci trvalo několik vteřin, než se zmohl na odpověď. Zdálo se, že je otřesený. Neočekávaný Chancellorův příchod, oslepující kužel světla, úsečné, drsně vyslovené rozkazy jako by ho ochromily. Petr byl nepříteli vděčný za cennou lekci.
„Já ty klíče nemám, mladý muži. Zůstaly v autě.“
„Nevěřím vám,“ vybuchl Chancellor vztekle. „Dejte mi je!“
„V tom případě navrhuji, abychom sešli k autu a můžete se přesvědčit na vlastní oči. Jestli si přejete, můžu jít s rukama nad hlavou.“
„Přeju.“
Klíče vězely v zapalování continentalu. Chancellor přitlačil starého diplomata ke kapotě a zkontroloval mu kapsy i podpaždí, jestli tam neskrývá zbraň. St. Claire žádnou neměl. Chancellora to zmátlo, stejně jako klíče, které zůstaly v autě. Vůdce Inver Brassu si přece musel uvědomit, že si tím odřízl možnost úniku.
Petr zhasl baterku a přitiskl St. Clairovi pistoli mezi lopatky. Jako siamská dvojčata vyšli na terasu, kde Chancellor starce prudkým škubnutím za rameno otočil a přitiskl ho k zábradlí. Oba muži si hleděli do očí.
„Promiňte, jestli jsem se opozdil,“ ozval se velvyslanec. „Neřídil jsem auto už dobrých dvanáct let. Snažil jsem se to do telefonu vysvětlit vaš…
