27
Ze všeho nejdřív chap jako Trevorův nový asistent zjednal pořádek v čekárně a z Janiččiny místnosti vyházel vše, co bylo byť jen vzdáleně ženského. Janiččiny věci dal do krabice: naházel tam všechno od rtěnek a laků na nehty přes arašídové tyčinky a hromádku mírně erotických sentimentálních románků. Dále tu byla obálka s osmdesáti dolary a něco. Pan šéf si ji vyžádal řka, že prý to je drobná provozní hotovost.
Janiččiny fotografie Chap zabalil do starých novin, opatrně je uložil do jiné krabice a k nim přidal i další rozbitné tretky, jaké se povalují po většině psacích stolů na světě. Opsal si její diáře, aby věděli, kdo se tu kdy v budoucnu má objevit. Bez valného překvapení zjistil, že provoz nebude nijak velký. Nikde na obzoru žádné soudní stání. Tento týden dvě domluvené schůzky tady v kanceláři, další týden také dvě, pak nic. Čím více Chap diáři listoval, tím mu bylo jasnější, že od doby, kdy dorazily první peníze od Quince Garbeho, Trevor přeřadil na nižší pracovní rychlost.
Věděli také, že v posledních týdnech Trevor stále víc sází a nejspíš i stále víc pije. Janička nejednou říkala známým do telefonu, že Trevor tráví víc času u Petra než v kanceláři.
Chap se činil v čekárně, balil její harampádí, přerovnával věci na psacím stole, utíral prach, luxoval, vyhazoval staré časopisy a zvoněním telefonu byl rušen jen občas. Brát telefon ovšem měl v popisu práce, a tak se od přístroje moc nevzdaloval. Většinou volali Janičce a on zdvořile odpovídal, že slečna tu už nepracuje. Odpovědi byly většinou variantami na "dobře udělala".
Hned zrána dorazil agent převlečený za truhláře a vyměnil přední dveře. Trevora ohromovalo, jak je Chap efektivní. "Jak jste ho sehnal tak rychle?" vyzvídal.
"Stačí zalistovat ve Zlatých stránkách," vysvětlil Chap.
Po truhláři dorazil další agent, tentokrát v roli zámečníka, a vyměnil všechny zámky v budově.
K jejich dohodě patřilo, že se Trevor přinejmenším po následujících třicet dní nebude scházet s žádnými novými klienty. Dlouho a urputně se tomu bránil, jako kdyby měl skvělou reputaci, kterou musí hájit. A co všichni ti chudáci lidi, co by mě mohli potřebovat, stěžoval si. Oni ale dobře věděli, jak málo práce měl poslední měsíc, a nedali pokoj, dokud na to nekývl. Chtěli to tu mít sami pro sebe. Chap obvolal klienty, kteří měli dohodnuté schůzky, a řekl jim, že zrovna v té době, kdy se měli stavit, musí pan Carson k soudu. Dále jim Chap vysvětlil, že bude složité je přeobjednat, ale až se nějaká skulinka najde, zavolá jim.
"Já nevěděl, že taky chodí k soudu," namítal jeden z nich.
"Ale ano," vysvětlil Chap. "Má teď opravdu velký případ."
Osekali klientelu na minimum; přesně řečeno zbyl jediný případ, kdy se schůzce v kanceláři vyhnout nemohli. Šlo o vleklý spor o vyživovací povinnost k dítěti, ve kterém Trevor zastupoval matku už tři roky. Nemohl jí zčistajasna ukázat dveře.
Janička se u nich zastavila s cílem dělat potíže a přivedla si s sebou cosi na způsob přítele. Byl to šlachovitý pořízek s kozí bradkou, v polyesterových kalhotách, bílé košili a kravatě, takže Chap odhadoval, že prodává ojetá auta. Trevora by bezpochyby dokázal snadno srovnat do latě, ale s Chapem si nic začínat nechtěl.
"Ráda bych mluvila s Trevorem," oznámila Janička a šmejdila očima po nově přerovnaném psacím stole.
"Je mi líto. Má schůzku."
"A vy jste sakra kdo?"
"Jeho nový asistent."
"Jo? Tak si hlavně nechtě platit zálohově."
"Díky za radu. Věci máte támhle v těch dvou krabicích," ukázal jí Chap prstem do kouta.
Všimla si, že police, kde byly časopisy, jsou prázdné a přímo panensky čisté, že je vynesený koš a i nábytek někdo naleštil. V místnosti se vznášel antiseptický smrádek, jako kdyby museli místo, kde předtím seděla, vydezinfikovat. Už ji tu nepotřebují.
"Povězte Trevorovi, že mi visí tisíc dolarů nevyplacený mzdy," prohlásila.
"Vyřídím," kývl Chap. "Ještě něco?"
"Jo, jde o toho novýho klienta ze včerejška. Pan Yates Newman. Řekněte Trevorovi, že jsem si to ověřovala podle novin. Z…
