26 KAPITOLA
PONDĚLÍ, 23.00 HOD., SANT PETĚRBURG
„Tři… dva… jedna… A máme to.“
Jurij Marev domluvil, ale neozval se žádný potlesk a neobjevily se dokonce ani žádné úsměvy. Generál Orlov pomalu přecházel od jedné řady počítačů ke druhé a pokývnutím hlavy bral na vědomí provozuschopnost ruské Operační centrály. Poslední fáze proběhla bez nejmenších problémů, a zatímco pro většinu zaměstnanců končil dlouhý den, Orlov měl pocit, jako kdyby ten jeho teprve začínal. Poručil, aby měl okamžitě k dispozici všechny údaje, které k nim v následující hodině dorazí, chtěl je porovnat s řediteli jednotlivých oddělení: s vedením satelitního průzkumu, meteorologie, rádiové komunikace, s oddělením místních operací, šifrovacím oddělením, odborem počítačové analýzy a odposlechu. Pracovní doba vedoucích jmenovaných sekcí začínala ve čtyři hodiny odpoledne a trvala do půlnoci - tou dobou přicházela největší dávka údajů, protože tento čas korespondoval s intervalem od osmé hodiny ranní do čtyř odpoledne ve Washingtonu - zástupci vedoucích pracovali od půlnoci do osmi ráno a od osmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne. Plánované poradě měl být přítomen i Rosskij, nejenom jako Orlovův zástupce, ale především jako styčný důstojník mezi Operační centrálou a armádou. Rosskij totiž velel nejen odboru analýzy vojenského zpravodajství. Měl na starosti také předávání získaných informací ostatním oddělením ozbrojených složek a vládě; podléhala mu navíc i úderná skupina mužů ze Specnaz, kterou si centrála zřídila pro plnění zvláštních úkolů.
* * *
Orlov se podíval na Rosského, který stál za četařem Ivašinem. Plukovník měl ruce sepnuté za zády a zcela zřetelně si vychutnával všechnu tu tichou činnost kolem. Připomněl Orlovovi Nikitu, když ho vzal poprvé s sebou, aby ve Hvězdném městečku viděl kosmickou loď: chlapec byl tak vzrušený, že nejprve ani nevěděl, kam se má podívat nejdřív.
Jakmile bylo centrum oficiálně prohlášeno za provozuschopné, Orlov přešel k Rosskému. Plukovník si dal chvíli načas, pak se otočil a pomalu zasalutoval.
„Plukovníku Rosský,“ řekl Orlov, „byl bych rád, kdybyste mi co nejdřív přesně sdělil, kde je můj syn… Tento rozkaz nemusíte zaznamenávat.“
Rosskij se na chvíli zarazil, zřejmě se pokusil odhadnout Orlovův motiv, ale neuspěl. „Ano, pane,“ odpověděl.
Rosskij přikázal Ivašinovi, aby o tuto informaci požádal seržanta Nogovina. Veškerá komunikace proběhla v tužkovém kódu Dvě/pět/tři: určitá písmena se musela smazat, než se zpráva dala dešifrovat. V tomto případě bylo každé druhé písmeno všech slov falešné, stejně tak jako každé páté slovo - kromě třetího písmene všech falešných slov, jež bylo prvním písmenem následujícího slova.
Ivašin získal odpověď za necelé dvě minuty a počítač mu vše rychle rozšifroval.
Rosskij, s rukama stále za zády, se naklonil k obrazovce a četl: „Podporučík Orlov a jeho jednotka devíti vojáků Specnaz právě dorazila do Vladivostoku a čeká na další instrukce.“ Rosskij se rychle podíval na Orlova. „Generále,“ zeptal se s napětím v hlase, „jde o nějaký druh cvičení?“
„Ne, plukovníku, nejde.“
Rosskij několikrát mlčky stiskl čelist. Orlov pár dlouhých vteřin počkal, aby se ujistil, že Rosskij bude natolik chytrý, aby se nezachoval proti předpisům. Ačkoli se Rosskij musel cítit před ostatními zaměstnanci ponížený, zůstal zticha.
„Pojďte do mé kanceláře, plukovníku,“ řekl Orlov a otočil se, „sdělím vám stručně informace týkající se rozkazů pro sachalinskou jednotku Specnaz.“
Generál slyšel, jak za ním Rosskij předpisově srazil podpatky. Jakmile se za oběma muži zavřely dveře, Orlov se posadil za svůj psací stůl a podíval se na Rosského, který stál před ním.
„Víte o jistém nákladu pro ministra Dogina, nákladu přepravovaném na palubě soukromého letadla?“ zeptal se Orlov.
„Ano, pane.“
„Vyskytly se určité problémy,“ oznámil podřízenému Orlov. „Závada motoru. Letoun nemůže pokračovat v cestě. Kvůli špatnému počasí a nedostatku letadel jsem přikázal, aby byl náklad přeložen na vlak, který p…
