9
"TEĎ VÁM SEŘÍZNU ODUMŘELOU KÚŽI," ŘEKL LÉKAŘ
a jemně se dotýkal rány na prsou špičatým nástrojem. "Vážně si myslím, že byste si měl vzít něco proti bolesti."
"Ne, díky," odmítl Patrick. Seděl nahý na posteli, obklopen lékařem, portorickým zřízencem Luisem a dvěma sestřičkami.
"Bude to bolet, Patricku," varoval ho lékař.
"Zažil jsem horší věci. A nadto, kam byste mě tak asi chtěl píchnout?" zeptal se a zvedl levou paži. Byla pokryta temně rudými a fialovými podlitinami všude, kde ho brazilský lékař při mučení bodal. Jeho tělo bylo hotová paleta podlitin a jizev. "Už žádné drogy," prohlásil.
"Tak dobrá. Jak si přejete."
Patrick se opřel a pevně se chytil postranic postele. Sestřičky a Luis ho popadli za kotníky a doktor mu začal seškrabávat popáleniny třetího stupně na hrudi. Skalpelem odtrhl odumřelou tkáň od rány a pak ji odřízl.
Patrick sebou škubl a zavřel oči.
"Co takhle injekci, Patricku?" zeptal se lékař.
"Ne," odsekl.
Další skalpel. Další odumřelá pokožka.
"Tyhle se pěkně hojí, Patricku. Začínám si myslet, že možná nebudete ani potřebovat kožní štěpy."
"To je dobře," řekl a znovu sebou škubl.
Čtyři z devíti spálenin byly tak zlé, že je bylo možno považovat za třetí stupeň; dvě na prsou, jedna na levém stehně a jedna na pravém lýtku. Spáleniny na zápěstích, loktech a kotnících byly otevřené a pokryté mastí.
Lékař skončil za půl hodiny a vysvětlil Patrickovi, že udělá nejlépe, zůstane-li v klidu, neoblečený a bez obvazů, alespoň prozatím. Potřel rány chladivým antiseptickým balzámem a znovu nabídl tablety proti bolesti. Patrick znovu odmítl.
Luis se motal kolem, dokud lékař a sestřičky neodešli. Zavřel za nimi dveře a stáhl žaluzie. Z kapsy pod bílou blůzou zřízence vytáhl malý aparát Kodak na jedno použití s bleskem.
"Začni tady," řekl Patrick a ukázal k nohám postele. "Zaber celé tělo včetně obličeje." Luis si přiložil aparát k oku, chvíli zkoušel, couvl ke zdi a pak stiskl spoušť. Zablýsklo se.
"Znovu, odtud," dirigoval ho Patrick.
Luis vykonal, co mu bylo řečeno. Nejdřív s touto akcí nesouhlasil a tvrdil, že by ji možná měl schválit jeho šéf. Patrick se pobytem na hranicích s Paraguyí nejen zdokonalil v portugalštině, ale také se naučil španělsky. Rozuměl téměř všemu, co Luis řekl. Luis mu tak dobře nerozuměl.
Ale řeč peněz byla silnější a Luis nakonec pochopil, že se mu nabízí pět set dolarů, když Patricka vyfotografuje. Přistoupil na to, že koupí tři jednoúčelové aparáty, udělá téměř sto snímků, nechá je přes noc vyvolat a schová je daleko od nemocnice, dokud nedostane další příkaz.
Patrick u sebe neměl pět set dolarů, ale přesvědčil Luise, že je čestný člověk" ať o něm slyšel cokoliv, a že mu peníze pošle, hned jak se dostane domů.
Luis nebyl žádný velký fotograf, ale také neměl nijak složité přístroje. Patrick mu každý záběr zkomponoval. Detaily těžkých popálenin na prsou a na stehně, detaily ošklivě zhmožděných končetin, celkové záběry ze všech stran. Pracovali rychle, aby je nikdo nepřistihl. Za chvíli bude oběd a po něm přijde další kolo návštěv sester s lejstry a neustálým řečněním.
Luis odešel z nemocnice během polední přestávky a film odnesl do obchodu.
V Riu přesvědčil Osmar špatně placenou sekretářku z Eviny firmy, aby přijala tisíc dolarů a za to mu prozradila, o čem se teď v podniku povídá. Moc toho nebylo. Mezi společníky panoval klid. Ale telefonní záznamy odhalily dva hovory z čísla v Curychu. Byl to hotel, jak zjistil Guy z Washingtonu, ale žádnou další informaci nezískal. Švýcaři zachovávali diskrétnost.
Z faktu, že Eva zmizela a neukazovala se, docházela společníkům trpělivost. Tiché hovory se brzy změnily v denní porady o tom, co dělat. První den jednou zavolala, druhého dne znovu, ale pak už ani muk. Záhadného klienta, za nímž odjela, se nepodařilo ověřit. A mezitím její řádní klienti stupňovali své požadavky a výhrůžky. Propásla pozvané zákazníky, schůzky, termíny.
Nakonec se rozhodli, že ji dočasně vyloučí z firmy, a až se vrátí, vyřídí si to s ní.
Osmar a…
