5
V pátek večer jsem opět navštívil hospodu ve Slaw a vyměnil si významný pohled se Soupym.
V neděli odpoledne měla polovina chlapců volno, protože v Burndale bylo utkání v kopané a v šipkách. Vyhráli jsme obojí, což mělo za následek velké poplácávání po zádech a popíjení piva. Chlapci z Burndale si mne nijak nevšímali, kromě konstatování, že jsem nový a že ohrožuju jejich vítězství v lize. Nikdo jako Soupy mezi nimi nebyl, přestože lord October hovořil o několika případech dopingu v tomto městečku; také jsem široko daleko neviděl nikoho, koho by zajímalo, jsem-li křivý nebo ne, i kdybych byl jako vývrtka.
Příští týden jsem pečoval o své tři koně, četl znovu knihy záznamů a myslel si, že se snad nikdy nikam nedostanu. Paddy se ke mně choval chladně a zrovna tak Wally, jemuž už asi Paddy referoval o mé náklonnosti k Soupymu. Wally projevil své mínění tím, že mi odpoledne naložil víc práce než byl můj díl, takže jsem každého dne v době mezi obědem a večerním úklidem ve stájích musel místo odpočinku zametat dvůr, čistit nářadí, mlít oves, řezat plevy, umývat Inskipův vůz anebo čistit okna prázdných boxů. Dělal jsem to všechno bez komentáře, a s tím, že budu-li později potřebovat odejít, mohu snadno ztropit skandál a vymluvit se, že jsem byl přetěžován denní jedenáctihodinovou prací.
V pátek v poledne jsem nicméně opět vyrazil s Bílým bleskem, tentokrát do Cheltenhamu a doprovázel mne nejen řidič, ale také Grits se svým koněm a rovněž i vedoucí podkoní.
Už ve stájích závodiště jsem se dověděl, že dnes bude večeře na počest nejlepšího žokeje uplynulé sezóny, a všichni chlapci se shodli na tom, že se to nejlíp oslaví ve městě na taneční zábavě. Když jsme s Gritsem opatřili koně, najedli a ustrojili se, chytli jsme autobus dolů do města, a za mírné vstupné jsme se dostali na tancovačku. Sál byl velký, ale zatím za zvuků hlučného orchestru tančilo jen málo lidí. Děvčata postávala v malých hloučcích kolem a prohlížela si větší skupinky mužů, a já jsem v poslední chvíli spolkl poznámku, jak je to divné; Grits přece předpokládal, že se mi to zdá normální. Vzal jsem ho k baru, kde bylo mezi domorodci také mnoho podkoních ze závodiště. Koupil jsem mu pivo a v duchu jsem litoval, že je tu se mnou a bude svědkem toho, co se dnes večer chystám provést. Chudák Grits, na jedné straně byl loajální k Paddymu, ale na druhé straně jsem se mu zřejmě líbil, dnes večer jsem ho měl ale důkladně zklamat. Nejradši bych byl strávil večer docela nevinně. Ale jak bych mohl ospravedlnit promeškání tak neopakovatelné příležitosti jen proto, abych si nezadal v očích naivního chlapce, třeba mi byl sebevíc milý. Musil jsem si přece vydělat svých deset tisíc liber.
„Gritsi, jdi si zatancovat s nějakou holkou.“
Pomalu se usmál. „Já žádnou neznám.“
„To nevadí. Každá si ráda zatancuje s takovým fešákem, jako jsi ty. Jdi a požádej některou.“
„Ba ne. Já radši zůstanu s tebou.“
„Tak dobrá. Dej si ještě pivo.“
„Já jsem tohle ještě nedopil.“
Obrátil jsem se k barovému pultu, o nějž jsme se opírali, a vylil - jsem sotva načatý půllitr piva. „Už mám ty břečky dost,“ řekl jsem násilnicky, „hej, barmane, dejte mi dvojitou whisky.“
„Dane!“ Grits se zřejmě polekal mého tónu, což svědčilo současně o správnosti postupu. Barman mi nalil whisky a vzal si peníze.
„Počkejte ještě,“ vykřikl jsem, „dejte mi hned druhou, když už jste tu.“
Spíše jsem vytušil, než viděl, jak se u baru obrátilo několik chlapců a jak se na mne podívali, a tak jsem popadl sklenici, na dvakrát jsem do sebe hodil whisky a utřel si ústa hřbetem ruky. Prázdnou sklenici jsem podal barmanovi a zaplatil mu druhou porci.
„Dane,“ tahal mne Grits za rukáv, „to bys snad neměl.“
„Jo,“ řekl jsem znecuceně, Jdi si zatancovat.“
Ale on nešel. Pozoroval mne, jak jsem dopil druhou whisky a objednal si třetí. V očích se mu zračila obava.
Blížili se k nám hoši od baru.
„Hele, člověče, ty to ale do sebe házíš,“ poznamenal první, vyšší muž mého stáří v křiklavě modrém obleku.
„Starej se o sebe,“ řekl…
