31. POZOR, NĚKDO TU JE!!
Podivná událost, která se Hochům od Bobří řeky přihodila potom na schůzce, přinesla do jejich činnosti zase ještě více neklidu a nejistoty, i když se vlastně zatím nijak nevysvětlila a zdánlivě se nic nestalo.
Bylo to na oddílové schůzce po nedělní výpravě ke Stříbrným splavům. Byla to pěkná neděle, už s koupáním v hučících peřejích říčky, chlapci byli nadšeni jak kouzelně krásným - už skoro letním - dnem, tak pěkným a liduprázdným tábořištěm, i hrami, které Rikitan pro ně připravil. Jako vždy v tom nedobrém jaru byli i tam přechodně šťastní, tam si nepřipouštěli starosti a strachy, jež měli doma v městských zdech, když se do nich vracívali. O to více se jim vše opět připomnělo na oddílové schůzce.
A co že se to tedy vlastně dnes stalo? Hoši se trousili do klubovny ve věži jeden po druhém, nenápadně, tiše, aby na sebe neupozorňovali náhodné občasné chodce, i když už jim bylo známo, že o nich leckdo už ví, že se tu scházejí!
"Viděli jsme včera naše uloupené židličky!" volal vzrušeně Vilík hned na prahu klubovny na ty hochy, kteří už zde byli před ním a Jirkou. Chlapci se sesypali kolem nich a Jirka s Vilíkem nestačili odpovídat na jejich zvídavé otázky: "A kde jste je viděli? A proč jste si je hned nevzali?"
Vilík s Jirkou odpovídali, vysvětlovali, popisovali svou včerejší podivnou cestu poslepu, a každou chvíli museli znovu vše opakovat, když přicházeli pořád další a další hoši. Také Rikitan se samozřejmě o průběh včerejší cesty Jirky a Vilíka velmi zajímal.
"Až najdeme ten páchnoucí průjezd či co to bylo, kde vše zavánělo fermeží a benzínem nebo barvami, snad poznáme i další cestu!" uvažoval nahlas Jirka a Vilík dodal: "A pak už jen sestavit plán, jak se do toho dvorku dostat - a jak se židličkami odtamtud pak bezpečně zmizet!"
"A to asi nebude tak snadné!" mínil Stopař. "Ano, těžko se vám bude s nimi utíkat - -" řekl Tichošlápek. "Já bych se bál!" Grizzly pak mudroval: "A přitom je ani nemůžete při odchodu z toho dvorku schovat nějak pod kabát, ani do tašek je strčit nemůžete - to dá rozum! Jistě vás někdo s nimi přistihne!"
Všichni se pak o tom rozhovořili a Luděk prohlásil: "Ale pomůžeme vám, jen jak budete vědět, kde ten dvorek je - půjdeme tam třeba s vámi, když to bude zapotřebí!"
"Přemůžeme každého, kdo by vám židličky bránil odnést!" zuřil Pirát. "Vždyť nás bude několik, možná budeme všichni!" Že by Vilík s Jirkou vysvobodili svá sedátka ze dvorku za cenu prozrazení cesty do Sluneční zátoky mizerovi Žandovi Lubešovi, o tom nebylo ani řeči! "Musíme na něj vymyslet nějakou lest, nezaslouží si žádné poctivé jednání od nás za to, že nás tak vydírá!" bouřil Jirka.
"Ano!" vykřikl vášnivě Drobeček, "židličky jsou vaše, nepůjdete si je tam ukrást, ale vzít! A kdyby ten lotr tomu nechtěl rozumět,bude mít co dělat se mnou!" Rozhlédl se přitom výhružně kolem sebe, a všichni se na chvíli museli smát, jak výbojně při svém vyhrožování vypadal.
"Rozejdeme se po celé Staré čtvrti a budeme prohledávat kdejaký dvorek a probíhat každým jen trochu páchnoucím průjezdem!" plánoval Větrník. "A to bude základ všeho, ale musíme - -" Už však nedořekl, co že budou muset! Stopař začal dělat jakési tajemné posuňky na znamení, aby chlapci ztichli - a zvolna se po špičkách blížil ke dveřím do věžní chodby. To už zde byli mezitím všichni -a nikoho tedy nečekali! A přece teď tady Stopař - - co slyší?
V klubovně nastalo hrobové ticho. Chlapci i Rikitan začali napjatě poslouchat. Je snad někdo za dveřmi? Nic nebylo slyšet! Ale co ten Stopař? Byl nejblíže dveřím. Není za nimi snad sám ten Žanda Lubeš? Snad dokonce je, a vyslechl jejich plány!? Rikitan se přiblížil v tichosti ke dveřím a náhle je prudce otevřel. Černé přítmí chodby zíralo dovnitř. Ale i přes šero, které na chodbě panovalo, bylo zřejmé, že na ní nikdo není.
"Slyšel jsem tiché plouživé kroky!" šeptal vzrušeně Stopař. "Určitě jsem je slyšel... někdo jako by chtěl vejít dovnitř--ale nemohl to být nikdo z nás - vždyť jsme tu všichni - podívejte se…
