Celá e-kniha Dr. No ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
4. Uvítací výbor
Osmašedesátitunový super-constellation přeletěl nad zelenohnědou šachovnicí Kuby, a když už měl před sebou jen sto šedesát kilometrů letu, začal pozvolna klesat směrem na Jamajku.
Bond se díval na velký zelený ostrov, který vyrůstal na horizontu a připomínal želvu. Trnavě modrá hladina kubánských hloubek se postupně měnila na azurově mléčné pobřežní mělčiny. Letěli nad severním pobřežím, nad splývající čárou milionářských hotelů, křižovali hory. Na jejich svazích a na mýtinkách džungle se zjevily roztroušené kostky malých hospodářství, zapadající slunce pozlacovalo blýskavé stužky nepokojných řek a bystřin. Arawakanští Indiáni nazývali tento ostrov „Xaymaca“ – „Země vrchů a řek“. Bond byl uchvácen krásou jednoho z nejúrodnějších ostrovů světa.
Druhá strana hor ležela v hlubokém fialovém stínu. Na úbočích už blikala světla. probleskovaly kingstonské ulice, ale vzdálený výběžek přístavu a letiště ještě zalévalo slunce, takže maják královského přístavu svítil zbytečně. Constellation sklonil svůj nos k široké rovině za přístavem. Ozvalo se slabé cvaknutí, neboť pod trupem se vysunul a upevnil podvozek. Pak následoval pronikavý hydraulický pískot brzdících křidélek, která se vysunula na zadních hranách křídel. Obrovské letadlo se pomalu naklonilo k zemi a na okamžik se paluba zalila zlatem zapadajícího slunce. Pak letadlo kleslo až pod svah Modrého návrší a namířilo si to k jediné severojižní přistávací dráze. Mihla se silnice a telefonní dráty, pak se pod břichem letadla objevil beton, zjizvený stopami ostruh, následoval slabý dvojitý náraz, kterým letadlo bezvadně dosedlo na zem, a řev zpátečního chodu vrtulí, když směřovalo k nízkým bílým budovám letiště.
Když Bond vystoupil z letadla a kráčel ke zdravotní a pasové kontrole, dotkly se jeho tváře lepkavé prsty tropů. Věděl, že než přejde přes celnici, bude zalitý potem. To nic. Po drsném londýnském chladu bude dusné, ale hlavně teplé počasí celkem snesitelné.
Bond měl v pase strohý doklad, že pracuje v exportu a v importu.
„U které společnosti?“
„Universal Export.“
„Přiletěl jste služebně nebo jako turista?“
„Soukromě.“
„Doufám, že se vám bude u nás líbit.“ Černošský pasový úředník lhostejně vrátil Bondovi pas.
„Děkuji.“
Bond vstoupil do celnice a hned si všiml vysokého hnědého muže za přehrádkou. Měl na sobě stejnou vybledlou modrou košili a pravděpodobně i stejné keprové khaki kalhoty, jaké nosil před pěti lety, když se s ním Bond seznámil.
„Quarreli!“
Kajmančan za přepážkou na něho široce vycenil zuby. Podle starodávného pozdravu západních Indů zdvihl pravé předloktí před oči. „Jak se máte, kapitáne?“ zavolal radostně.
„Ujde to,“ odtušil Bond. „Musíme čekat, až mi prohlídnou kufr. Jste tu autem?“
„Se ví, kapitáne.“
Celník, který znal Quarrela jako většina lidí z pobřeží, udělal na Bondův kufr křídou jednoduchou značku a vůbec ho neotevřel. Bond kufr zdvihl a přešel za ohrádku. Quarrel mu kufr hned vytrhl z ruky a natáhl pravou ruku. Bond sevřel teplou, vysušenou mozolnatou dlaň a podíval se do tmavošedých očí, které jako by měly svůj původ někde u jakéhosi cromwellovského vojáka nebo piráta z morganovských časů. „Jak se daří lov želv?“
„Ujde to, kapitáne, ale nic extra. Jako vždycky.“ Podíval se na Bonda. „Ale vy jste, tuším, marodil?“
Bonda to překvapilo. „Právě. Ale už jsem celé týdny na nohou. Jak jste to uhádl?“
Quarrel upadl do rozpaků. „To jsem nechtěl, kapitáne,“ říkal v přesvědčení, že Bonda asi urazil. „Ale když jsem vás tu naposledy viděl, vypadal jste jinak. Máte ksicht jako roletu.“
„Ach ano,“ odvětil mu Bond. „Nebylo to nic vážného. Moc se však spoléhám na vaše zkušenosti. Ještě nejsem tak docela ve své kůži.“
„Nedělejte vtipy, kapitáne…“
Blížili se k východu, když se ozvalo pronikavé cvaknutí a záblesk. Půvabná mladá Číňanka v jamajském kroji sklonila svůj aparát. Přiblížila se k nim se skutečnou grácií a s úsměvem prohodila: „Děkuji, pánové. Jsem z Daily Gleaner.“ Podívala se na seznam v ruce. „Vy jste pan Bond, vi…
