22. neděle 24. března 1996, 9. 00
JACK byl zabrán do jednoho ze svých odborných časopisů o soudní patologii, když vtom zazvonil telefon. Jelikož toho rána ještě nepromluvil,jeho hlas zněl chraplavě.
„Neprobudila jsem tě, že ne?“ zeptala se Laurie.
„Jsem vzhůru už několik hodin,“ ujistil ji Jack.
„Volám, protože jsi mě o to požádal,“ řekla Laurie. „Jinak bych v neděli ráno takhle brzy nevolala.“
„Pro mě to není brzo.“
„Ale dostal ses domů hodně pozdě,“ namítla.
„Nebylo tak moc pozdě,“ uklidňoval ji. „A kromě toho, já se probouzím vždycky brzo, bez ohledu na to, kdy jdu spát.“
„Totiž chtěl jsi, abych ti dala vědět, pokud by včera v noci byly ve Všeobecné nějaké případy úmrtí na infekce. Takže nebyly. Janice mi, než odešla, řekla. že v nemocnici dokonce ani nikdo další horečkou Skalistých hor neonemocněl. To je dobrá zpráva, že?“
„Moc dobrá,“ souhlasil.
„Na mé rodiče jsi včera udělal dobrý dojem,“ dodala.
„Doufám, že ses bavil.“
„Byl to moc příjemný večer. Upřímně řečeno, je mi trapně, že jsem u vás zůstal tak dlouho. Díky za pozvání, a že děkuju i rodičům za jejich velikou pohostinnost.“
„Musíme to ještě někdy zopakovat,“ prohodila.
„Určitě,“ souhlasil.
Rozloučili se, Jack zavěsil telefon a pokusil se znovu se začíst. Ale myšlenky na včerejší večer ho odváděly od čtení.
Bavil se moc dobře. Vlastně se bavil líp, než by si byl uměl představit, a to ho mátlo. Pět let se úmyslně uzavíral do sebe a ted docela bez varování zjistil, že je mu dobře ve společnosti hned dvou zcela rozdílných žen.
Na Laurie se mu líbilo, jak snadné a samozřejmé bylo pobývat v její společnosti. Terese na druhé straně uměla být svá, dokonce i když se o něho pečlivě starala. Oproti Laurie budila v jistém smyslu trochu strach, ale na druhé straně byla jakousi výzvou, lákající k rozlousknutí, což se více přibližovalo jeho riskantnímu způsobu života. Ale teď, když měl příležitost vidět Laurie, jak jedná s rodiči, oceňoval její otevřené vřelé chování čím dál tím víc. Uměl si představit, že mít za otce slavného kardiochirurga pro ni nebylo vůbec snadné.
Když,starší generace odešla, pokusila se s ním Laurie zapříst ryze osobní hovor, ale Jack podle svého zvyku odolal.
A přece byl v pokušení. Po dosti otevřené rozmluvě s Terese předešlé noci byl překvapen, jak mu dělalo dobře povídat si s někým, komu na něm záleží. Ale nakonec dal přednost své obvyklé strategii a vrátil rozhovor zpátky k Laurie a dozvěděl se o ní pár nečekaných věcí.
Nejvíce ho překvapilo, že nebyla zadaná. Vždycky předpokládal, že někdo tak přitažlivý a citlivý jako Laurie bude mít nějakou známost, ale ona dokonce tvrdila, že ani nechodila s mnoha muži. Vysvětlila mu, že měla nějakou dobu známost s jedním policejním detektivem, ale nevyšlo to.
Nakonec se Jackovi podařilo začíst se znovu do časopisu.
Četl, dokud ho hlad nevyhnal do blízkého lahůdkářství. Když se vracel z oběda, viděl, že na basketbalovém hřišti se začínají scházet hloučky hráčů. Měl chuť se ještě trochu protáhnout, a tak pádil domů, převlékl se a přidal se k nim.
Hrál několik hodin. Bohužel se mu střelba nedařila tak, jako předešlého dne. Warren si ho nemilosrdně dobíral, zvlášť když na něj hrál po několik zápasů osobní obranu. Vynahrazoval si tak potupu porážek z předešlého dne.
Ve tři hodiny, po další prohře, která znamenala, že by musel sedět alespoň po tři příští hry a možná i víc, to Jack vzdal a vrátil se do svého bytu. Dal si sprchu a chtěl znovu číst, ale uvědomil si, že myslí na Terese.
Netoužil, aby ho podruhé odmítla, a tak se původně nechystal jí zatelefonovat. Vydržel to do čtyř. Koneckonců vždyť ho sama požádala, aby jí zavolal. A co víc opravdu s ní potřeboval mluvit. Pověděl jí toho na sebe tolik, že mu teď vadilo, že jí vlastně neřekl celou pravdu. Měl pocit, že jí toho dluží víc.
Když vyťukával její číslo, byl ještě nervóznější než včera večer.
Tentokrát byla Terese vstřícnější. Vlastně přímo překypovala elánem. „Včera večer jsme s tím pořádně pohnuli,“ oznamovala hrdě. Zítra s tí…
