Předmluva:
Situace
Místnost byla dosud prázdná; Oválná pracovna se nachází v jihovýchodním rohu západního křídla Bílého domu. Jsou v ní troje dveře, jedny vedou z kanceláře prezidentovy osobní sekretářky, další z kuchyňky, která zase vede do prezidentovy studovny, a třetí do chodby, přímo naproti vchodu do Rooseveltova salonku. Místnost sama je na vysokého činitele pouze středně velká a návštěvníci později vždycky říkají, že jim připadala menší, než očekávali. Prezidentův stůl, umístěný přímo před okny s tlustými neprůstřelnými skly z polykarbonátu, jež zkreslují výhled na trávník před Bílým domem, je zhotoven ze dřeva z lodi Jejího Veličenstva Resolute, britské lodi, která se potopila v amerických vodách v padesátých letech minulého století. Američané ji vyzvedli a vrátili Spojenému království a vděčná královna Viktorie dala z dubového dřeva zhotovit stůl jako projev oficiálních díků. Protože byl zhotoven v dobách, kdy byli lidé menší než dnes, jeho výšku za časů prezidenta Reagana poněkud upravili. Prezidentův stůl byl zavalen složkami a zprávami o jeho popularitě, navrchu s tištěným denním programem; vedle toho zde byl interkom, běžný několikalinkový telefon s tlačítky a další, nijak zvlášť nápadný, avšak velmi složitý přístroj pro tajné hovory.
Prezidentova židle byla zhotovena na zakázku, aby vyhovovala svému uživateli, a v jejím vysokém opěradle byly tenké desky z Kevlaru od firmy DuPont - lehčí a houževnatější než ocel - další ochrana proti kulkám, které by nějaký šílenec mohl případně vypálit skrz masivní okna. V této části prezidentského sídla bylo během úředních hodin samozřejmě kolem dvaceti agentů tajné služby. Většina lidí, než se sem dostala, musela projít detektorem kovu - vlastně jím procházeli všichni, protože ti, kdo se tu vyskytovali nejběžněji, se tu vyskytovali až příliš běžně - a každý se musel podrobit důkladné prohlídce od skupiny agentů tajné služby, jejichž totožnost jasně prokazovala sluchátka do uší, tělové barvy, s kablíky, spirálovitě se vinoucími zpod jejich sak, a jejichž zdvořilost byla až na druhém místě za jejich skutečným úkolem chránit prezidentův život. Každý z nich měl pod sakem těžký revolver a každý z agentů byl vycvičen v tom, aby se na každého a na všechno díval jako na možné ohrožení bezpečnosti WRANGLERA, což momentálně bylo prezidentovo kódové označení. Nemělo žádný význam, jen se dobře vyslovovalo a snadno se rozlišilo při hovorech na rádiovém okruhu.
Viceadmirál James Cutter, Americké válečné námořnictvo, byl v kanceláři v opačném, severozápadním rohu Západního křídla, a byl tam od 6.15 ráno. Práce zvláštního prezidentova asistenta pro záležitosti národní bezpečnosti vyžaduje, aby člověk dokázal být na nohou už brzy ráno. Ve tři čtvrti na osm dopil svůj druhý šálek kávy - byla dobrá - a do kožených desek nastrkal svá hlášení. Prošel prázdnou kanceláří svého zástupce, který byl právě na dovolené, zabočil doprava chodbou kolem rovněž prázdné kanceláře viceprezidenta, který byl v Soulu, a pak doleva kolem kanceláře vedoucího prezidentova pracovního štábu. Cutter byl jedním z hrstky skutečné zasvěcených do dění ve Washingtonu - viceprezident mezi nimi nebyl - který od vedoucího pracovního štábu nepotřeboval povolení, aby mohl vejít do Oválné pracovny, kdykoli to potřeboval. Vždycky ovšem předem zavolal, aby se sekretářky nachystaly. Vedoucímu pracovního štábu se nelíbilo, že někdo má takovouhle výsadu, o to větší potěšení však Cutterovi působilo, když mohl této výsady využít. Cestou admirálovi pokývli na pozdrav čtyři bezpečnostní agenti; ten pokývnutí opětoval tak, jak by pozdravil i schopného sluhu. Cutterovo oficiální označení bylo TESAŘ, a ačkoliv věděl, že mu agenti mezi sebou říkají jinak, to, co si o něm lidičky myslí, mu bylo jedno. V předpokoji sekretářek už bylo všechno v plné práci; tři sekretářky a agent tajné služby seděli na svých určených místech.
„Šéf dorazí včas?“ zeptal se.
„WRANGLER je na cestě sem, pane,“ řekl zvláštní agent Connor. Bylo mu čtyřicet,…
