24
ÚTERÝ, 11. LEDNA, 9:50
BOMBAJ, INDIE
Jay Gridley vešel do malé trafiky a rozezněly se zvonky zavěšené na pružině nade dveřmi. Když se za ním dveře zavíraly, zvonky zazvonily znovu. Tento kuřácký obchod nebyl daleko od sídla vlády, na jedné z rušných uliček směrem k Back Bay. Byl konec devadesátých let devatenáctého století, stále šlo o britskou kolonii, Bombaj byla samozřejmě indická, ale nad městem a vlastně nad celou zemí vlála anglická vlajka.
Vládla tu Brittania.
V obchodě byla tma a ve vzduchu se vznášel modrý kouř. I muž za pultem byl snědý, Ind, na sobě měl bílou košili a letní oblek, nehybný vzduch byl prosycen vůní jeho míchaného lulkového tabáku. Potáhl ze své mohutné vyřezávané dýmky a k již tak hustému mračnu přidal další obláček dýmu.
Na pultě vedle velké sklenice s lacinými doutníky ležel měsíc starý výtisk London Times, malá krabička sirek a kovový tácek s cedrovými vonnými tyčinkami.
Jay měl na sobě bílý lněný oblek a klobouk. Kývl na muže. „Máte i jiný noviny?“ mávl rukou na Timesy.
„Ano, pane, vzadu za humidorem,“ řekl muž angličtinou Inda, který se ji učil až v dospělosti. Při mluvení mu z úst unikal kouř.
Jay si upravil klobouk a odešel k policím nalevo od pultu, vedle skleněných dvířek vedoucích do místnosti se stálou vlhkostí, v níž se uchovávaly kvalitní tabáky a doutníky.
Podíval se na noviny. The Strand, New York Times a něco z Hong kongu v čínštině. To nehledal - aha, tady to je. The Delhi Ledger, malá publikace vydávaná v angličtině zejména pro Brity, jimž se moc stýská po králi a po domově. Nebo po královně a po domově? Jistě, teď určitě vládne Viktorie, je přece viktoriánská doba. Uznal, že by měl více ovládat anglickou historii.
Listoval laciným výtiskem, a když přejížděl palcem po stránkách, rozmazával inkoust. Aspoň tenhle detail se mu povedl.
Tady je ten odkaz, jenž potřeboval ověřit. V článku se psalo o Dánech, kteří přijeli na návštěvu do Indie, ale mezi vším cestopisným žvaněním četl jméno, po němž šel: Frihedsakse.
Kdysi by Jaye překvapilo, že na indické informační síti našel zprávu o Dánsku, ale teď už nikoliv. Taková informace je jako prach, vznáší se ve větru a dopadá na místa, kde byste ji vůbec nečekali. Logickým začátkem pátrání po dánských teroristech by bylo Dánsko, nebo aspoň Skandinávie, a Jay se samozřejmě porozhlédl i v těchto státech, ale na nic nenarazil. Takže se začal rozhlížet i jinde, a až teď poprvé něco objevil. Čas běžel - už celý týden nenašli nic nového - a třebaže se zatím nic nedělo, nebylo nikde psáno, že to tak i zůstane.
Vzal si noviny k pultu, zaplatil a vyšel do indického odpoledne. Bylo zataženo. Co je vůbec za roční období? Období dešťů? Už asi stárne. Bývaly doby, kdy by mu takovýhle detail nemohl vůbec uniknout, i kdyby sestavoval scénář narychlo. No jo. Časy se mění. A ačkoliv člověk stále musel dbát na svůj image, splnit úkol bylo přece jen důležitější.
ÚTERÝ, 11. LEDNA, 10:15
BLACKTOWN, NOVÝ JIŽNÍ WALES, AUSTRÁLIE
Jay se převlékl z tropického oděvu do loveckého khaki oblečení, šortek a košile s krátkým rukávem, pevných vysokých bot a australského klobouku. Jeho další zastávkou byla malá knihovna v Blacktownu severozápadně od Sydney. Léto bylo v plném proudu, slunce pálilo a knihovna nebyla klimatizovaná, ačkoliv Jay pro tento scénář zvolil jako dobu současnost.
Ale nebyl to špatný přesun, zabral mu jen několik minut práce.
„Budete si přát, pane?“ zeptala se ho knihovnice. Jay australský přízvuk miloval. Naprogramoval ho pro všechny vedlejší postavy ve svých scénářích.
„Ano, madam. Hledám tenhle časopis.“ Položil před ženu na pult papírek. Nasadila si brýle a jméno si přečetla.
„Dobře. Je mezi časopisy, projdete vedle desek, doleva a asi v polovině.“
„Děkuju, madam.“
„Vy jste Američan, že?“
„Ano.“
„Ráda jsem vás poznala.“
Jay se usmál, cvrnkl se do klobouku a zamířil k časopisům. Takovýhle postup sice trval ve VR déle, ale když se nemohl pobavit, tak proč by se vůbec obtěžoval?
ÚTERÝ, 11. LEDNA, 10:…
