Celá e-kniha Nástrahy zubařského křesla ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
II
Stalo se to jednoho pozdního večera o týden později. V telefonu se ozval strohý hlas inspektora Jappa:
„To jste vy, Poirote? Našli jsme ji. Měl byste sem raději přijet. Jsme v King Leopold Mansions. Battersea Park. Číslo 45.“
O čtvrt hodiny později vyložilo taxi Poirota před King Leopold Mansions.
Adresa patřila velkému luxusnímu činžáku s výhledem na Battersea Park. Číslo 45 se nalézalo ve druhém patře. Dveře otevřel sám Japp.
Jeho zamračená tvář byla plná vrásek.
„Pojďte dál,“ vyzval. „Není to zrovna nejpříjemnější pohled, ale předpokládám, že to budete chtít vidět na vlastní oči.“
„Mrtvá?“ položil Poirot spíše řečnickou otázku.
„A to teda pořádně, jen co je pravda!“
Poirot natočil hlavu směrem ke dveřím po pravé straně, zpoza kterých se ozýval povědomý zvuk.
„To je vrátný,“ řekl Japp. „Zvrací do dřezu. Musel jsem ho sem nechat zavolat kvůli identifikaci.“
Poirot následoval Jappa chodbičkou. Najednou pokrčil nos.
„Nic moc,“ pokýval Japp. „Co taky můžete čekat –už je mrtvá dobře přes měsíc.“
Vešli do místnosti, která sloužila jako malá komora na haraburdí. V jejím středu stála velká kovová truhla -typ, který se používá na uskladňování kožichu. Víko bylo otevřené.
Poirot přistoupil blíže a nahlédl dovnitř.
Nejdříve ze všeho spatřil nohu ve známé ošoupané botě s okázale zdobenou přezkou. Poirot si rázem uvědomil, že když se se slečnou Sainsbury Sealovou setkal poprvé, padla mu do oka ze všeho nejdříve zdobená přezka její boty.
Pohledem projížděl dál, přes zelený vlněný kabát a sukni, až se zastavil u hlavy.
Vydal ze sebe neartikulovaný zvuk.
„Já vím,“ řekl Japp. „Je to pěkně nechutné.“
Obličej byl rozmlácen do naprosto neidentifikovatelné podoby. Připočte-li se k tomu přirozený proces rozkladu, není divu, že když se oba muži odvrátili od těla, nabraly jejich tváře hráškově zelený nádech.
„Co naděláme,“ pronesl Japp. „Tohle je součást náplně naší práce. Je to náš chlebíček a nikdo mi nevymluví, že je to občas přímo svinská práce. Vedle v pokoji je kapka brandy. Měl byste si radši dát panáka.“
Obývací pokoj byl elegantně zařízen v moderním stylu -z velké části chrom, několik robustních, hranatých, avšak pohodlných křesel potažených bledě okrovou látkou s geometrickými tvary.
Poirot našel karafu a nalil si trochu brandy. Když dopil, řekl:
„Tak to tedy vážně nebylo pěkné! A teď mi, příteli, všechno povezte.“
„Tenhle byt patří nějaké paní Chapmanové,“ začal Japp. „Jak jsem zjistil, paní Chapmanováje pěkná blondýna při těle, něco po čtyřicítce. Platí účty, občas dostane chuť na partičku bridže se sousedy, ale jinak se drží stranou a víceméně o samotě. Žádné děti. Pan Chapman je obchodní cestující.
Sainsbury Sealová sem přišla večer v ten den, kdy jsme s ní mluvili. Asi ve čtvrt na osm. Takže se sem vydala nejspíš přímo z hotelu Glengowrie Court. Vrátný tvrdí, že už se tady jednou ukázala. Chápete -všechno naprosto jasné a korektní -obyčejná přátelská návštěva. Portýr vyvezl slečnu Sainsbury Sealovou výtahem nahoru, sem k bytu. Naposledy ji viděl, když stála na rohožce a zvonila na zvonek.“
„Dal si na čas, než si na to vzpomněl,“ prohodil Poirot.
„Údajně ho trápily zažívací potíže, ležel v nemocnici a mezitím to za něj vzal někdo jiný. Teprve někdy před týdnem si náhodou všiml ve starých novinách popisu ,pohřešované ženy' a své manželce řekl: ,To docela sedí - na tu ženskou, co přišla za paní Chapmanovou z druhýho patra. Ta na sobě měla zelený vlněný kabát a přezky na botách.' Asi za hodinu se ještě jednou probral: , Určitě se i takhle podobně jmenovala. Blimey, byla to ona slečna Něco Sealová! '“
„Potom,“ pokračoval Japp, „mu trvalo další čtyři dny, než překonal svoji přirozenou nechuť zaplétat se s policií a přišel nám svůj objev oznámit. Vlastně jsme ani nevěřili, že by to mohlo k něčemu vést. Neumíte si představit, kolik jsme už zaznamenali. Takových planých poplachů. Přesto jsem ale poslal na místo seržanta Beddoese -je to mladej šikovnej kluk. Má za sebou trošku víc prvotřídního vzdělání, n…
