kapitola dvacátá třetí...
"Ne, prosím vás," zadržel Dirk ruku slečně Pearceové, aby nemohla otevřít dopis z finančního úřadu, "takovými prkotinami se teď zabývat nebudeme."
Před chvilkou se ve své tmavé kanceláři probral z hlubokého zadumání. Ještě na něm bylo znát stopy maximálního soustředění. To, že byl ještě před chvílí tak pohroužen do myšlenek, mělo svou příčinu. Následovalo totiž po skutečném podpisu skutečného výplatního šeku, který měl slečnu Pearceovou přesvědčit, aby mu odpustila jeho neospravedlnitelně extravagantní chování při návratu do kanceláře. A připadalo mu, že jen tak tady sedět a ostentativně otvírat dopisy z berňáku je zásadní nepochopení jeho ušlechtilého gesta.
Položila obálku na stůl.
"Pojďte! Mám tu něco, co bych rád, abyste viděla. Budu bedlivě pozorovat vaše reakce."
Vřítil se zpátky do kanceláře a usadil se u stolu.
Trpělivě ho následovala, posadila se proti němu a okázale ignorovala novou neospravedlnitelnou extravaganci na jeho stole.
Lesklá mosazná tabulka na dveře ji nedávno slušně vytočila, ale tady ten praštěný telefon s velkými červenými tlačítky je totálně opovrženíhodný. A rozhodné se nemíní ukvapit, jako že by se třeba usmívala, dokud nebude s jistotou vědět, že se s tím šekem nic nestane. Když jí posledně podepsal šek, ke konci pracovní doby jej stornoval s odůvodněním, že nechce, aby se "dostal do špatných rukou". Špatnýma rukama patrné myslel ruce ředitele banky.
Hodil jí přes stůl nějaký papír.
Vzala jej do ruky a podívala se na něj. Pak jej převrátila vzhůru nohama a znovu si ho prohlédla. Podívala se na druhou stranu a položila papír na stůl.
"Takže? Co vy na to?" domáhal se Dirk jejího zhodnocení.
"Klikyháky bez ladu a skladu, načmárané modrým fixem na kancelářském papíře. Připadá mi, že jste to načmáral vy!"
"To ne!" ostřeji odbyl. "No vlastě ano," připustil, "ale jenom proto, že věřím, že to je odpověď na ten problém!"
"Na jaký?"
"Problém toho kouzelnického triku, co jsem vám o něm říkal," vysvětloval Dirk a plácal dlaněmi o stůl.
"Ano, pane Gently, říkal jste mi to několikrát. Myslím si, že to byl prostě kouzelnický trik. V televizi je vidíte pořád."
"S tím rozdílem ovšem, že tento je naprosto neproveditelný!"
"Nemohl být neproveditelný. To by ho přece neudělal. To dá rozum."
"Přesně tak!" se zjevným zaujetím přitakával Dirk. "Přesně tak, slečno Pearceová. Vy jste vážně žena s vzácným postřehem a úsudkem."
"Díky, pane Gently. Už můžu jít?"
"Počkejte! Ještě toho mám víc! Mnohem víc, přímo kvanta! Předvedla jste mi dokonalost svého postřehu a úsudku; dovolte, abych předvedl svou já vám!"
Slečna Pearceová se trpělivé sesunula na židli.
"Myslím, že to na vás udělá dojem. Uvažujte se mnou. Zapeklitý problém. Během té doby, co jsem se snažil najít řešení, jsem se v mozku motal dokolečka v malých kruzích a pořád jsem narážel na tytéž věci. Bylo to k zbláznění. Bylo jasné, že nejsem schopný vymyslet nic jiného, dokud nenajdu odpověď, ale zrovna tak bylo jasné, že něco jiného vymyslet musím, pokud tu odpověď chci najít. Jak ten kruh prolomit? Zeptejte se mě."
Jak?" zeptala se poslušně, ale bez stopy nadšení.
"Tím, že se odpověď napíše na papír!" zvolal Dirk. "A tady je!" Triumfálně před ni plácl papírem a spokojeně se opřel.
Slečna Pearceová se na něho nechápavě podívala.
"A výsledkem je, že už jsem schopný obrátit pozornost k novým, fascinujícím problémům, například..."
Vzal kus papíru pokrytý klikyháky a čmáranicí a držel jí ho před očima.
"V jakém jazyce je to napsáno?" zeptal se tichým temným hlasem.
Slečna Pearceová dál nechápavě hleděla na papír.
Dirk jej odhodil, dal si nohy na stůl, zaklonil se a ruce složil za hlavou.
"Vidíte, co jsem udělal?" zeptal se stropu, jenž takto nečekaně vtažen do konverzace sebou jakoby mírně cukl. "Přeměnil jsem ten problém ze zapeklitého a dost možná neřešitelného hlavolamu na čisté lingvistickou hádanku. I když," odmlčel se, zadumal se a pak zamručel, "zapeklitou a dost možná neřešitelnou."
Zhoupl se zpátky d…