(4)
Gus Neishacker byl devadesátikilový elegán s náramně červenými tvářemi a tenkým, jemně vykrouženým obočím – obočím z čínské vázy. Přihlížel, jak vrchní usazuje skupinku hostů, a přitom nepřestával čichat k červenému karafiátu, který mu tkvěl v klopě širokoramenného smokingového saka. Jen co spatřil, že Malvern a Tony rozhrnuli závěs, vrhl na ně zářivý úsměv a vyšel jim vstříc s napřaženou paží. "Nazdárek, Tede! Čekáte ještě někoho?"
"Ne, jsme jenom dva. Pan Acosta – Gus Neishacker, šéf provozu u ,Cyrana'."
Gus Neishacker potřásl Tonymu rukou, aniž na něho pohlédl. Řekl: "Počkejte, když jste tu byl naposledy..."
"Odjela z města," vpadl Malvern. "Dejte nám stůl u parketu, ale ne příliš blízko. My dva spolu netančíme."
Gus Neishacker vytrhl vrchnímu zpod paže jídelní lístek a sestoupil s nimi po pěti purpurových schodech ke stolům, lemujícím oválný parket. Usedli. Malvern objednal dvakrát whisky se sodou a dva sendviče s vajíčkem, šunkou a cibulí. Neishacker předal objednávku číšníkovi, přitáhl si židli a posadil se ke stolu. Z kapsy vytáhl tužku a začal si na vnitřní stranu plochých zápalek kreslit trojúhelníčky.
"Viděl jste ty zápasy?" zeptal se jakoby nic.
"Vy tomu říkáte zápasy?"
Gus Neishacker se shovívavě usmál. "Benny mluvil s Dukem. Řekl, že jste na to kápl." Náhle pohlédl na Tonyho Acostu.
"Tony je v pořádku," ujistil ho Malvern.
"Prima. Prokažte nám laskavost, ano? Postarejte se, aby se to už příště nestalo. Benny má toho chlapce rád. Nechtěl by, aby se mu něco přihodilo. Kdyby byl přesvědčen, že za těmi výhružkami vězí někdo jiný než nějaký grázl ze sázkové kanceláře, který si z nás chtěl vystřelit, určitě by se postaral o jeho ochranu – o opravdovou ochranu. Benny nikdy nefinancuje víc než jednoho boxera, a toho si sakra pečlivě vybírá, znám ho!"
Malvern si zapálil cigaretu, koutkem úst vyfoukl kouř a klidně prohodil: "Nic mi do toho není, ale povím vám, že tu něco zapáchá. Na tyhle věci mám čich."
Gus Neishacker na něho chvíli civěl, pak pokrčil rameny. "Doufám, že se mýlíte." Rychle vstal a odcházel mezi stoly, občas se s úsměvem uklonil a promluvil s hosty.
Sametové oči Tonyho Acosty se rozzářily. Řekl: "Ježkovy oči, pane Malverne, opravdu myslíte, že půjde do tuhého?"
Malvern přikývl. Nic neřekl. Číšník před ně postavil objednané drinky a sendviče a odešel. Kapela na pódiu za oválným parketem spustila dlouhý tuš, na scénu vklouzl úhořovitý, zubící se konferenciér a přiložil rty k malému mikrofonu.
Program začal. Pod sprškou barevných paprsků vyběhla na parket řada polonahých dívek. Kroužily a rozvíjely se v dlouhé hadovité linii, nahé nohy se jim blyštily, pupky byly malé komůrky tmy v hebce bílých nahých tělech.
Drsná rusovláska zazpívala drsnou píseň hlasem, kterým by se dalo štípat dříví. Dívky se vrátily v černých trikotech a hedvábných kloboucích a zatančily stejný tanec – jen jeho styl byl trochu jiný. Hudba se ztišila a v jantarovém světle se zavlnila štíhlá vysoká mulatka a hlasem jako ze staré slonoviny zazpívala cajdák o čemsi velmi vzdáleném a nešťastném.
V tlumeném světle usrkával Malvern z drinku a oždiboval sendvič. Mladá tvrdá tvář Tonyho Acosty vypadala vedle něho jako drobná, napětím se chvějící skvrna.
Zpěvačka odešla a po krátké přestávce zhasla pojednou všechna světla v lokále kromě lampiček nad notovými pulty kapely a malých bledě žlutých světel u vchodů do rozvětvujících se chodbiček, které vedly k lóžím za stoly.
V husté tmě se ozvaly skřípavé zvuky. Vysoko u stropu se rozzářil bílý reflektor a zamířil na běhoun vedle parketu. V odrážejícím se prudkém světle byly obličeje hostů bílé jako křída. Místy rudě zářily rozžhavené konce cigaret. Do kužele reflektoru vkročili čtyři vysocí černoši s bílým sarkofágem na ramenou. Pomalu, v rytmu hudby kráčeli po běhounu. Měli na sobě bílé egyptské čelenky, bederní zástěrky z bílé kůže a bílé sandály se šněrovadly až ke kolenům. Černé hladké postavy se leskly jako černý mramor ve svitu měsíce.
Došli doprostřed parketu a po…
