poezie

(…) / Jdou po lukách / dva ďáblíci / s růžky své zloby / v měsíci. / Ukrutný milý, / vzteklá milá. / Samota v dálce / rozsvítila. / Jde z řeky chlad / a vraždí slova. / Šli na luka, / jsou ze hřbitova. / Jak je to sladké / zlem se zpíti! / Samota v dálce / svítí, svítí / (…) / (…) / My podle knížky veršů jsme se milovali, / s falešnou falší, / s krutou melancholií, / a samé „nechápeš“, / a samé „ne“ a „snad“ – / když herci mladincí se textem opijí, / je líp se nedívat. / (…)

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / kde vidlice a pahýly / jsou jak ti apoštolé, / kterým se vroubky zkazily, / a nevycházejí. / Má prasklé pero nadějí, / co ve mně sní tu dole. / A cítím, že mi do duše / teď polehounku sáhly / zlé ruce / mistra Hanuše / (…) / (…) / Čtyři stěny, / na nich leží strop, / abych po podlaze mohl přecházeti, / vymýšlím-li báseň / z oněch krásných dob, / kdy se upalovávaly / mlčenlivé děti, / dívky očí příliš určitých / a s vlasy jako len / (…) / (…) / světec nebo kdo, / jenž kráčel středem moře / nic tady na světě / s…

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / pěstitelé umělého žalu, / kteří za subvence kapitálu / vypreparovali z krásy mumii. / Kam s ní dnes? / Náš lid oškliví si ji. / Já jaksi pochopím, že v šeru budoárů / mívala kůže buržoazních žen / modravý nádech hniloby, / to hnila doba. Svět byl postižen / ekzémem měšťáctví. A parfém zmaru / do nosu stoupl básníkovi tak, / že necítil / zrod nové mízy, / vůně nových sil. / Snaživě chápu podhoubí rilkovštiny. / Výchova pro závěť, půl kostel, napůl dril, / a poraněný cit se navždy odvrátil / t…

Více
  • 13. 5. 2023

Dívky z Wu, / s pletí bílou a čistou, / rády se pobaví / vyjížďkou na lodi. / Jediným pohledem / jaro svých srdcí / dovedou nabídnout, / když květy trhají / a vesele laškují / s poutníky na břehu. / Trávím noc v klášteře / na vrcholku hory Feng. / Když ruku vztáhnu, / dotýkám se hvězd. / Téměř se bojím promluvit, / abych snad / nesmrtelných bohů / nenarušil klid. / Vrbové haluze / lehce se dotýkají / křišťálových vod / a něžnou krásu / k potěše vystavují / jarnímu větru. / Ledové květy / třpytí se na sněhu / Nefritového pr…

Více
  • 13. 5. 2023

Snad také / jednou / ke zvěři do zahrady / i ona – / vždyť zvěř měla ráda! – / vkročí jako kdysi / s úsměvem / takovým, / jak na smímku na stole tady. / Vždyť ona je krásná – / ji určitě vzkřísí! / Třicáté / století vaše / pak předstihne v letu / hejna drobností, rozdírajících srdce nám. / A vše, / co nedomilovali jsme tu, / hvězdnatou nesčetností nocí doženem. / Vzkřis mne / aspoň za to, / že jsem / dlouhá léta / já, básník,. / čekal na tě, / odhodil všednosti! / Vzkřis mne / alepsoň za tohleto! / Vzkřis – / svoje si dožít chci…

Více
  • 13. 5. 2023

Temná noci! jasná noci! / Obě k želu mne budíte. / Temná noc mne v hloubi tiskne, / jasná noc mě vzhůru vábí; / a temné hlubiny se hrozím, / ach a k světlu nelze jíti. / Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! / K vám já toužím tam světla ve říši, / ach a jen země je má! / Člověkem jsem; než člověk pohyne; / ve své mě lůno zas země přivine, / zajme, promění a v postavě jiné / matka má, země, zas mě vydá! / Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! / K vám budu toužiti světla ve říši, / ach a jen zem …

Více
  • 13. 5. 2023

  Krásné slunce, zlatě zacházíš, / skvěle pouť denní svou dokonáváš, / poslední blesky kolkolem házíš, / zeleným luhům „dobrou noc!“ dáváš. / Stromy a květy v tvé záři se skvějí, / háje a louky v tvém dechu se chvějí. /   Nuž, dobrou noc i já ti poslední / dávám – neuzřím světla už tvého, / až prchne noc a se rozední, / zář zbarví tvá – jen kříž hrobu mého, / a za hory slunce až opět zajde, / již Lůna o mně pověsti nenajde! /   Jako poutník z vlasti když se ubírá, / ješ…

Více
  • 13. 5. 2023

Bystřina zpívá v divokém spádu, / málem a brouzdáš se na vodopádu, / z mokrého kamení na suché vzhůru, / vzhůru a vzhůru k lesnímu břehu, / poslední smrk tu, mu pohladit kůru, / napít se v štěrbinách zřidlého sněhu / až nahoře. / Tady však, ještě pod poloninou, / kravky se toulají s lačností línou / po svahu v houšti i na paloucích, / dědovi bouharu vypadla fajka, / o ráji sní v těch hodinách vroucích / ve stínu smrku, jenž jako vlajka / se rozmáchl. / To jsme se lekli. A první pohled / po …

Více
  • 13. 5. 2023

Rychlíkem jedeš, znavený vojáček rudý, / jímž povely s místa na místo smýkají. / Kola jen hučí, vagon se lehce houpá. / Jak by si řekly, že tě ukolébají. / Ještě však nezavřeš spálených očí. / Na něco čekáš, co jimi vkročí. / Opustils město, kam nic tě nelákalo. / Vracíš se do města, které tě otravuje. / Položils čelo na ledové okno. / Soumrak už záclony zatahuje. / Ať ještě počká! Teď přijdou známé domky, / lesy a říčka, pěšiny pod stráněmi. / Přírodní snímek. Zimní krajina. Někol…

Více
  • 13. 5. 2023

Má touho bláznivá, mé odříkání věčné, / má tichá radosti, mé hoře nekonečné, / můj sladký osude, jenž ničíš teď mé dny – / jak život líbezným, že milovat tě musím, / jak život ukrutným, že láskou svou se dusím, / a – jednou zašlápnu snad jako květ své sny! / Nepřijde jednou den, snad za nejbližším rohem / mně zmizíš navždycky a nedáš mi ni sbohem, / bych nepochyboval, že bylo vše jen snem? / Či všednost nějaká mi tvrdě připomene, / že z jiných světů jsou mé zámky povětrné, / že …

Více
  • 13. 5. 2023

Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa! / Vždyť jsme se zrodili z kvetoucí země! / Vždyť jsme se zrodili uprostřed ptáků! / A všechno bylo vůně / a všechno bylo jas, / když pod stromem poznání Evu / pokoušel ďas. / Květy, květy, květy / pro uplakané oči, / písně, písně, písně / pro uštkaná ústa.

Více
  • 13. 5. 2023

Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům. / Snadno přísahy se činí v líbánkách. / Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesům. / Milovali jsme se v rozkošných snách. / Nesplnil jsem slibu, nesplnil ho ani, / když ta naše láska v štěstí uzrála. / Já jen o tom našem věrném milování / zpívám prosté rytmy lesů vazala. / Také v jejich stínu střídá se let chvílí; / tisíc bylo žalů, tisíc radostí: / Žaly, moje žaly hymnu pohltily; / mír a radost rády píseň pohostí. / Z radosti a míru vzc…

Více
  • 13. 5. 2023

Jaro zpívá v parku obklíčeném křiky / automobilů a tramvají, / jaro směšné, hýbající všemi uličníky, / kteří v kuličkách své jmění prohrají. / Však i jiným bytostem cos o jaru se zazdá, / cos frontami činžáků když běží ke spasení. / Kdo jim trochu kalika a lásky na obvaz dá? / Ale po tom věru nikomu nic není. / Ubohé srdce lidské!… / (úryvek) / Důstojný slone, / v pralese zdiva zavřený jako ve vězení, / a přece na svém a jediném možném místě! / Olej a barvy, / jimiž tě krmí zpocení lid…

Více
  • 13. 5. 2023

Což třepotá se to tu hvězdiček, / jak včeliček ve vzlétlém roji! / Proč asi ta jedna jediná / tam samotná povzdál stojí? / Tak dumavě chvílemi v dáli zří / a bleďoučké její jsou tváře, / je patrně hvězda mlaďoučká / dle dětinné v očku záře. / Jen někdy svůj doufavý vyšle hled / a stoudně zas do nebe mrká, / ba myslím, že také hvězdička / jak hrdlička láskou vrká! / Dík budiž vám, zlaté hvězdičky, / dík za jeden ze všech darů, / že umím lidmi zatočit / vesele do rozmaru! / Že dovedu někdy alesp…

Více
  • 13. 5. 2023

Binokl na očích, v ruce hůl / kráčím si květnatým dolem, / vážně jdu, jako bych neviděl, / jaro co tropí zde kolem. / Vždyť je to všechno zas navlas tak / jako před čtyřceti lety – / po nebi známý ten ptákův zpěv, / po stromech známé ty květy! / Zase kol děvčátek skotačí / hošíci nezralých boků, / děvčátka písničky zpívají / tištěné tohoto roku. / Není, ach není v tom postupu, / všechno jde dávným svým krokem – / bojím se, jenom my starší že / moudříme každičkým rokem! / Bojím se, tak že to bu…

Více
  • 13. 5. 2023