poezie

Zrosená sklenička ta jež se časem pyšní / nazlátlým vínem kterés pila / s mými rty nemluví jako ty nepovíš mi / jaká je vzdálenost která tě má má milá / zda umí milovat a zda tě pevně stiská / když z okna vykloněna hledíš na ni / zda dobře líbá tě ty vzdálená ty blízká / v mém nepřejícném zadívání / V samotě bodláků rozbolestněných sladce / jen málo klidu přáno je mi / v samotě bodláků se toulám po zahrádce / a chci tě obejmouti celou zemí / tak aby ruce mé (ty temné lesy vzadu) / tě …

Musíte nejdřív namalovat klec / s otevřenými dvířky / pak namalovat / pro ptáka / něco krásného / a prostého / a milého / co ptáka přiláká / postavit plátno poblíž stromu / na zahradě / v hájku / nebo v lese / ukrýt se za strom / a mlčet / nehnout ani brvou… / Někdy pták přiletí hned se vší kuráží / a jindy váhá celé roky / než se odváží / Nesmíte ztratit trpělivost / čekat / čekat třeba celou věčnost / Čas čekání / však není nijak úměrný / kvalitě obrazu / Když konečně pták přiletí / pokud přiletí že / musíte mlčet z hl…

A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek, / já jednou vypovím váš různý vznik a druh. / A, černý korzet, plný rudých much, / jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek, / zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch, / šíp ker a bílých králů, chvění vrásek; / I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek / ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh. / U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly, / mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí / prst alchymie pilným čelům vševě…

Jakmile vidina Potopy opadla, /    zastavil se zajíc v jeteli a / rozhoupaných zvoncích a pomodlil se přes pavučinu k duze. /    Ó! Drahokamy, které se skrývaly, květy, ketré už prozřely. /    Na velké špinavé ulici byly / krámky postaveny a bárky odtaženy k moři, které stoupalo vzhůru jako na / rytinách. /    Krev se řinula u Modrovouse – na / jatkách – v cirkusech, kde pod Boží pečetí bladla okna.Krev a mléko…

Král Pecivál kdys kraloval / až u tureckých hranic, / však, ač měl zlata plný sklep / a jedl jenom s medem chléb, / – jej netěšilo pranic! / Ať hleděl k slunce východu, / ať hleděl ku západu, – / v svých prsou cítil těžkou tíž: / neb před sebou měl velkou říš‘ / – a velký cop měl vzadu! / Měl diamantů věrtele / a perly bílé, rudé, / však, ať si bděl, anebo spal / a jed‘ a pil, neb kraloval, / ten cop mu vadil všude. / Ať reky vodil do boje, / ať na lov svoje honce, / cop stále rost‘ a byla již / pro…

Znám křišťálovou studánku, / kde nejhlubší je les, / tam roste tmavé kapradí / a vůkol rudý vřes. / Tam ptáci, laně chodí pít / pod javorový kmen, / ti ptáci za dne bílého, / ty laně v noci jen. / Když usnou lesy hluboké / a kolem ticho jest, / a nebesa i studánka / jsou plny zlatých hvězd.

Pevně, pevně, bratři dále, / v blesku, hromu, svitu hvězd / k volnosti, kam volá stále / povinnost a vlast i čest! / Proti nám a z každé strany / ať se žene vrahů val, / na ránu jak prší rány, / hromem zazni české: Dál! / Dále, dále, vždyť jsme v boji, / kde tak mnohý rek už pad’, / však jsme vždy si českou zbroji / zas dovedli ukovat. / Však ta cizí zpupná chasa, / není z dubů, ani skal, / však jsou také z krve, z masa, – / čeští hoši, přes ně dál! / Pevně, pevně, bratři, k předu, / kdo je pravý…