poezie

Zrosená sklenička ta jež se časem pyšní / nazlátlým vínem kterés pila / s mými rty nemluví jako ty nepovíš mi / jaká je vzdálenost která tě má má milá / zda umí milovat a zda tě pevně stiská / když z okna vykloněna hledíš na ni / zda dobře líbá tě ty vzdálená ty blízká / v mém nepřejícném zadívání / V samotě bodláků rozbolestněných sladce / jen málo klidu přáno je mi / v samotě bodláků se toulám po zahrádce / a chci tě obejmouti celou zemí / tak aby ruce mé (ty temné lesy vzadu) / tě …

Musíte nejdřív namalovat klec / s otevřenými dvířky / pak namalovat / pro ptáka / něco krásného / a prostého / a milého / co ptáka přiláká / postavit plátno poblíž stromu / na zahradě / v hájku / nebo v lese / ukrýt se za strom / a mlčet / nehnout ani brvou… / Někdy pták přiletí hned se vší kuráží / a jindy váhá celé roky / než se odváží / Nesmíte ztratit trpělivost / čekat / čekat třeba celou věčnost / Čas čekání / však není nijak úměrný / kvalitě obrazu / Když konečně pták přiletí / pokud přiletí že / musíte mlčet z hl…

A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek, / já jednou vypovím váš různý vznik a druh. / A, černý korzet, plný rudých much, / jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek, / zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch, / šíp ker a bílých králů, chvění vrásek; / I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek / ve hněvu, anebo kajícný bludný kruh. / U, božské vibrace, U, zeleň moří s vesly, / mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí / prst alchymie pilným čelům vševě…

Jakmile vidina Potopy opadla, /    zastavil se zajíc v jeteli a / rozhoupaných zvoncích a pomodlil se přes pavučinu k duze. /    Ó! Drahokamy, které se skrývaly, květy, ketré už prozřely. /    Na velké špinavé ulici byly / krámky postaveny a bárky odtaženy k moři, které stoupalo vzhůru jako na / rytinách. /    Krev se řinula u Modrovouse – na / jatkách – v cirkusech, kde pod Boží pečetí bladla okna.Krev a mléko…

Chlapec dělá stojku, / podívej se, hle, / nohama je vzhůru, / stojí na hlavě. / Všechno je hned jiné, / všechno dole hlavou, / na zemi je nebe, / lodě v mracích plavou, / a jak obrátil se / náhle chlapci svět, / palouk, les i domy, / jak mám přivonět k fialkám a bezu, / chrpu utrhnout, / když na hlavě stojí, / když se nesmí hnout, / aby neupadl, / pro jediný květ, / pro jedinou chrpu / nepřevrátil svět. / V lese je sova, sova houká / a na mýtině velká louka, / bludičky z třasovisk a blat / tam chodí v noci tanc…

Jaro je tak křehké / až se světlo láme / pomalu / slimáčími růžky / se odhodlává tráva / listí má prsty / k zemi svěšené / a ráno nepřestává / po celý den / a trvá přes půlnoc / a do poslední chvíle / na větvi hlohu / zpívá v dešti kos / a šílený je / Tolik pádů / a tolik ticha bez konce / A tolik nevídané lsti / Jitra jsou jako neštěstí / a málokdo si toho všímá / Bylo nám jaro léto podzim / brzy nám bude krutá zima / A vítr v listí šelestí / I tento svět má svoje noci / a je jich mnoho / Jsou však rána / kdy hlasy ptá…

NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI / JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE / JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ / A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE / NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ / ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO / A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA / A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO / velbloud je bloud jenž bloudí / tam kde je nouze o jabloně / pro velblouďátko hledá žízeň / hedvábnou hlavu k zemi kloně / je slyšet vůni stůně růže / a vítr usnul znaven v seně / měsíček jako malé slůne / po nebi chodí obráceně / mýval je medvídek co míval / ale už nemívá a sami / ví…